Hledáme zvířecí záchranáře!

Letos tomu bude již dvacet let, co provozujeme Záchrannou stanici pro zraněné živočichy v Jaroměři. Za tu dobu jsme do ní přijali přes 10 tisíc volně žijících živočichů v nouzi, z toho jich přes 5 tisíc navrátili do volné přírody. Odhadem cca 15 tisícům živočichů jsme se snažili pomoci díky naší non-stop informační telefonické lince, protože zdaleka ne každé zvíře, které vypadá, že pomoc opravdu potřebuje – typickým příkladem jsou mláďata, která lidé v dobré víře „kradou“ jejich rodičům.

Po celou dobu však bojujeme s nedostatkem finančních prostředků i kvalitních, zkušených a citlivých ošetřovatelů, kteří na první pohled poznají většinu ptáků a savců naší přírody (a to včetně mláďat), perfektně znají biologii i složení potravy jednotlivého druhu a mají cit se o konkrétního jedince správně postarat. A neštítí se krmných červů, hovínka, nebo usmrtit laboratorní myš, protože prostě káně brambory fakt nežere.

Letos situace navíc vygradovala tím, že náš krajský úřad snížil podporu všem ekologickým projektům o 50% a tím pádem i nám. Hejtmanovi našeho kraje jsem jako předseda naší organizace nestál ani za to, aby se se mnou sešel i když jsem jej o to prosil, nebo mi na e-mail odpověděl víc než několik slov. Následkem toho nás opustili někteří tahouni, kteří již prostě nemohou nadále pracovat u nás, protože by prostě už opravdu umřeli hlady. Jsme zatím i v omezeném složení stále ještě pořád schopni zajistit nejzákladnější chod – tedy péči o desítky trvale handicapovaných živočichů, které není možné navrátit zpátky do přírody, provoz non-stop poradenské linky a postarat se o klasické akutní případy dospělých pacientů sražených auty, po nárazech do skel apod. Ale přestáváme zvládat se starat o všechna mláďata, která bez pomoci člověka jinak opravdu nepřežijí. Tedy nikoli ta, která jsou ukradena rodičům a pro jejich záchranu je stačí jen vrátit zpátky (zejména pokud jde o ptáky, kde odpadá problém s lidským pachem), ale ta která jsou doopravdy osiřelá, ze zničených hnízd, pochytaná kočkami atd.

Péče o mláďata je totiž mimořádně časově (a i tím i finančně) náročná. Dvě hnízda sýkorek, nebo dvě srnčata na krku = to je práce téměř na jeden úvazek (a u savců i přes noc) pro jednoho člověka na několik týdnů. I když mají naši ošetřovatelé plat opravdu minimální – mnohdy ani ne 80 Kč/čistého na hodinu (protože spoustu práce zajišťují dobrovolně), záchrana jednoho hnízda sýkorek nebo jednoho srnčete ve finále stojí klidně přes několik tisíc korun a to jen za ošetřovatelské práce! Do toho musíte ale ještě počítat provoz aut, areálu budovy či chátrajících voliér, krmení, energie, a hlavně obří množství byrokracie, pro kterou nemáte ani čas řešit to, co byste vlastně měli řešit zcela přednostně – např. právě péči o tato mláďata. Denně nám volají až desítky lidí, kteří nás prosí o to, abychom se postarali o různá jimi nalezená mláďata. Ve většině případů nejde o opuštěná mláďata, která je nutná přijímat, ale i tak každého nálezce musíte nejprve podrobně vyzpovídat o tom co je to za mládě, za jakých okolností jej našel, poprosit o vyfocení s poslání fotky, abyste lépe posoudili, zda je či není mládě opravdu opuštěné. Když zjevně opuštěné není, tak vysvětlit kam a jak jej umístit tak, aby bylo v co největším bezpečí a rodiče jej zároveň dobře našli a mohli dovychovat do dospělosti. Každý druh to má trochu jinak, nemůžete ptáky hnízdící na zemi strkat na stromy a nebo zase obráceně. Do toho tu jsou problematické případy s domácími kočkami. Ty zabijí po celé ČR odhadem desetitisíce až stovky tisíc ptáků a dalších volně žijících živočichů (viz článek Kočka je zvíře domácí). To však málokterý majitel chce slyšet. A protože se problém dotýká přímo jeho a vidí jej před sebou, považuje svůj případ za ten nejdůležitější na celém světě a zlobí se, pokud nejsme z kapacitních důvodů ochotni „jejich pacienta“ ohrožovaného „jejich“, případně „sousedovic“ kočkou přijmout. Je to pochopitelné a nemůžeme se na ně za to zlobit a je to daleko lepší, než když budou k přírodě zcela lhostejní. Naše kapacity jsou bohužel už dávno mnohonásobně překročené a jiná řešení prostě nyní nemáme.

Snažíme se proto brát do naší stanice opravdu jen tolik pacientů, o kolik se dokážeme zvládnout postarat. Protože než se postarat o 10 mláďat jen z 10% (takže pak všechny do pár dní nakonec uhynou utýrány hlady či zanedbáním péče), je pochopitelně lépe se postarat o jedno mládě, ale za to pořádně – přesně tak jak je potřeba. Ale i když se o divoké mládě staráte sebelépe a věnujete mu maximum času a energie, tak je nemalý problém jej udržet při životě, zdravé a ještě větší je pak návrat do přírody. Dle vědeckých studií 70% ptačích mláďat nepřežije první rok svého života, aby se mohlo začít rozmnožovat. Na umělé stravě ve zcela umělém prostředí nějaké klece, bez předání instinktů, mají všechny mláďata vychovaná a tím pádem i částečně ochočená člověkem šanci ještě menší. Dá se odhadnout, že jen 1% člověkem „zachráněných“ a do přírody „úspěšně“ navrácených mláďat se v přírodě dožije doby, kdy se bude moci začít rozmnožovat. Mládě, u kterého hrozí z cca 50 – 80%, že bude sežráno kočkou, má tak paradoxně větší šanci na přežití do dospělosti než to, které se rozhodneme před potenciálním útokem kočky „zachránit“. Pokud věnujete energii tomu, aby se kočky na mládě nedostaly (ptačí mláďata rostou opravdu jako z vody, od vyklubání z vajíčka jsou některé druhy schopné letu už za 14 dní!), tak tím šance na přežití mnohonásobně zvyšujete. Ale vysvětlit tohle každému nálezci zvlášť, tak aby se nenaštval a pochopil to, když jich volá třeba padesát denně, to je práce na další celý úvazek.

A o to méně času potom máte na vlastní zachraňování tam, kde to má opravdu smysl (např. u dospělců je šance na plnohodnotný návrat do přírody podstatně vyšší). O to méně času také máte pro pacienty dojet, vyčistit jim ubikace, provést nálezce a věnovat jim svůj čas, když vám „ušetřili práci“ tím, že pacienta alespoň dovezli na stanici. Marná sláva, provozovat záchrannou stanici je sice na první pohled krásné a ušlechtilé, ale za podmínek jaké aktuálně panují je to doslova očistec pro nejotrlejší fundamentalisty. Kdy za každý váš dobrý skutek budete spravedlivě potrestáni. My jsme trestáni každý den již dvacet let a máme toho tak akorát dost.

Tento stav je už opravdu neudržitelný a nefunkční – naše stanice tím začíná postrádat svůj základní smysl, protože ji prostě ze všech výše uvedených důvodů není možné provozovat jen na půl plynu. Jednáme proto s krajským úřadem o tom co s tím, nějaká řešení se snad konečně rýsují, ale my máme akutní problémy nejen dlouhodobě, ale i ty, které musíme řešit teď hned.

Proto se nyní už docela zoufalí obracíme na veřejnost s prosbou o pomoc.

Zbytečně zachránění zajíčci

Hledáme (zatím jen dobrovolné) schopné a svědomité ošetřovatele, kteří by pod naším odborným dozorem byli ochotni vypomáhat s péčí o ptačí a savčí mláďata – nejčastěji jde o mláďat kosů, drozdů, vrabců, sýkor, srnčí, zajíci, veverky, kuny,.. Pokud se nám mezitím podaří dořešit problematiku financí natolik, že stanici do konce letošního roku neuzavřeme, tak ti nejšikovnější dobrovolníci by se mohli práci záchranáře později věnovat profesionálně. Ale opravdu pouze tehdy, pokud konečně zajistíme pro naši záchrannou stanici důstojné financování ze strany krajského úřadu, který na nás dlouhodobě kašle, ač bychom měli zajistit péči o cca 75% našeho kraje. A dalších partnerů typu Ministerstvo živ. prostředí, větší města v naší spádové oblasti atd.

Nemůžeme už opravdu do nekonečna vše lepit jen díky nárazové a rozkolísané pomoci občasných dobrovolníků nebo dárců. Provoz městského psího a kočičího útulku v Hradci Králové stojí ročně cca 8 milionů korun a to v tom nejsou započítány výjezdy a odchyty, které zajišťuje městská policie. Náš krajský úřad si myslí, že bychom měli zvládnout non-stop zajistit čtyři okresy, přes 700 přijatých pacientů a stovky telefonátů v průběhu celého roku včetně výjezdů za 150 tisíc korun ročně. To se prostě fakt nedá! A než naši práci dělat z 10% – 30%, je lépe ji nedělat vůbec.

Pokud si myslíte, že byste zvládli postarat se o ptačí nebo savčí mláďata na 100%, napište nám prosím na jarojaromer@seznam.cz. Ale pouze vážní zájemci a nejlépe ti, kdo už s tím mají nějaké zkušenosti – mládě sýkorky opravdu není pes, kočka, morče nebo křeček a potřebuje mnohonásobně větší péči! Trochu se tohoto experimentu totiž děsíme a proto jsme jej odkládali na dobu, kdy bude opravdu nejhůř. Protože hrozí, že se nám teď ozvou tisíce lidí, kteří se budou chtít zapojit, my budeme desítky z nich zaučovat, polovina jich odpadne hned, druhá polovina do dvou týdnů – většina mláďat v jejich neodborné péči uhyne, a my tím jen ztratíme další desítky hodin času a ve finále budeme mít možná jednoho v horším případě ani jednoho schopného dobrovolníka, který se dokáže o mláďata správně postarat. Ale zkusme to, třeba to dopadne dobře a nebo alespoň budeme vědět že tudy cesta (také) nevede.

Záchrannou stanici je možné podpořit pochopitelně i finančně 33553322/0800, variabilní symbol 4604, poznámka ZS Jaroměř. Váš příspěvek ještě sice nezajistí že budeme fungovat i v roce 2019, ale dá nám větší možnosti to nějak letos pořádně dořešit. Můžete zaslat i dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI 90 JAROMER, DMS ZVIREVNOUZI 60 JAROMER nebo DMS ZVIREVNOUZI 30 JAROMER na telefonní číslo 87 777. Na sbírku pak přispějete částkou 89, 59 nebo 29 korun. Službu zajišťuje Fórum dárců.

Daleko zásadnější pomoc je dobrovolnictví. Když někdo pošle tisíc korun, je to docela slušný dar a není mnoho těch, kteří jej posílají v této výši. Jenže tisíc

korun – to je (s odvody za pojištění a daněmi) práce jednoho člověka na jeden den a to ještě když není nijak extra náročný. Nejsou v tom náklady na všechno okolo, včetně sponzorské smlouvy, děkovné listiny, pravidelného informování o tom, co děláme a jak se nám daří či nedaří, bez kterého většina dárců nakonec odpadne. Navíc skoro žádný dárce nechce nikomu přispívat na mzdu, ale chce pouze přispívat na krmení, nebo veterinární ošetření. Jenže stejné položky mají nejraději i obce a města, na mzdy nechce dávat totiž skoro nikdo . K čemu nám ale bude nejkvalitnější krmení, když nebude nikdo, kdo by jím krmil?! Proto když věnujete 14 dní svého života dobrovolné práci, ušetříte tím min. 14 tisíc korun i nemálo byrokracie okolo. Kdo z vás jste kdy poslal dobročinný dar ve výši 14 tisíc korun?

Další informace o tom, jak to u nás chodí je zde.

Napsat komentář