Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Hřívy místo tanků?

Akční ochranářská skupina JARO se věnuje mj. i aktivní péči o bývalé vojenské výcvikové prostory a vojenská cvičiště. V současné době se podílíme na ochraně těchto bývalých „armádních“ ploch: Ralsko, Milovice-Mladá, Hradec Králové – Na Plachtě, Josefov u Jaroměře, Semanín, Rašovice, Pardubice – Červeňák a Lázně Bohdaneč – Na obci. Do aktivní ochrany dalších se plánujeme pustit.

Právě proto že v těchto územích působila armáda, se zde uchovala unikátní příroda, která po odchodu armády mizí vlivem zdánlivě přirozených přírodních procesů. Zejména jejich zarůstáním agresivními či mnohdy dokonce invazivními druhy vegetace. Proč jsou tyto procesy pouze zdánlivě přirozené?

Protože zapomínáme na to, že než tato území začaly svými pásy „udržovat“ tanky a obrněné transportéry, bývala eldorádem velkých spásáčů. Před „érou tanků“ to byly krávy, koně, osli, kozy, ovce, prasata, místy i husy, kachny, slepice a pochopitelně s nimi člověk s kosou, sekerou a od kolébky lidského rodu i ohněm. Ale ještě před érou člověka (i pračlověka s hořící pochodní) zde existovala podstatně delší éra divokých koní, praturů, zubrů, losů, jelenů, srn, divočáků, bobrů, zajíců, králíků, syslů, křečků, hrabošů a možná dokonce i divokých oslů. A to už je pořádná zvířecí armáda! Tím spíše když stáda možná dokonce bývala alespoň místy stejně početná, jako bývávala stáda bizonů v severní Americe či třeba zeber a pakoňů v Africe. Pokud k nim připočteme ještě mamuty a srstnaté nosorožce, u kterých není zatím spolehlivě rozhřešeno, zda za jejich vyhubením stojí také (pra)člověk (tak jak tomu prokazatelně bylo u praturů, „pra“koní, zubrů a bobrů), mohla krajina pro průchodu divokých stád vypadat ještě více „zrušeně“, než po největším cvičení Rudé Armády či NATO.

Tím spíše když pak občas úder blesku zapálil kus krajiny, kterou oheň začal nemilosrdně pohlcovat, protože narozdíl od dob dnešních žádní profesionální hasiči s nejmodernější protipožární výbavou neexistovali.

 

Před érou praturů a mamutů tu byla ještě éra dinosaurů, kteří svými zuby a těžkými těly rovněž mimořádně efektivně vytvářely „bezlesá“ místa. Nebo také vydupané kaluže, kaliště a napajedla, ve kterých si už tehdy – tedy před milióny let, lebedili někteří na chlup stejní korýši, jaké nám dnes ve vojenských prostorech aktuálně vymírají –  například dnes kriticky ohrožení listonozi a žábronožky. Jejich trus vázaný na bezlesá místa odklízeli stejní (či alespoň podobní – přece jen za miliony let se přece jen sem tam občas něco trochu změní) brouci, kteří v naší přírodě vymírají pro úbytek pastvin s neodčervovanými zvířaty. Více např. zde: http://www.ceska-krajina.cz/1722/domaci-zvirata-zanaseji-do-krajiny-nebezpecne-jedy-ohrozuji-tim-prirodu/

 

A podobné to bylo i celou řadou jiných živočichů a rostlin. Auta a komíny do ovzduší navíc nechrlila kvanta živin, které dnešní krajinu plošně hnojí, spolu s prachem který se váže na hnojiva používaná v zemědělství a povrchovou vodou do které hromadně vypouštíme splašky, a do které hlavně masově stékají zemědělská či lesnická hnojiva. Vlivem těchto procesů dnes proto zdánlivě „přirozené“ bezlesé plochy kupodivu zarůstají zcela „nepřirozeným“ způsobem.

Proto jsme rádi když někdejší vojenská území udržují nadšenci s vojenskou technikou (kteří by jinak stejně někde jezdili „naprázdno“ protože zakázané to zatím není), ale ještě raději jsme, když tato území začínají udržovat stáda těch „nejpůvodnějších“ managerů krajiny, kteří nám ještě zůstali. Tedy zpětně šlechtění „pratuři“, nejpřímější potomci divokých koní, zubři, losi, jeleni či třeba bobři. Pochopitelně tedy alespoň tam kde jim člověk pro jejich život ponechal alespoň poslední ždibínek místa – tedy právě v bývalých vojenských prostorech a přírodních rezervacích. Jsme hrdí na to, že naše akční ochranářská skupina JARO čím dál hlouběji spolupracuje s nevládní organizací Česká krajina, která ochranu nejen vojenských prostor chytila přesně za ten nejlepší konec.

Celou řadu dalších zajímavých souvislostí si můžete přečíst v suprovém článku zde:
https://www.respekt.cz/tydenik/2016/30/hrivy-misto-tanku

Napsat komentář