ZO ČSOP JARO Jaroměř

Ilustrativní příklady

Jaké porosty dokáží invazní druhy vytvořit:

* Štětinec u cesty zdobící plot před domem – pěstování této rostliny majiteli zakázat nelze, ani k tomu není v daném případě důvod. Jednak nejde o rostlinu karanténní, zneužívanou k výrobě drog apod. Z hlediska invazí je na fotografii vidět, že v blízkosti není vodní tok a rostliny by musely překonat silnici, zahrady nebo smrkový les (což jsou pro štětinec bariéry šíření, jiná situace by byla v blízkosti vodního toku). V daném případě není důvod pěstování bránit, v případě plotu zahrádky sousedící s vodním tokem by situace byla jiná (dokonce lze využít i zákona zakazujícího šíření nepůvodních druhů do volné přírody). Cílem ochranářů je spolupráce se zahrádkáři, vysvětlení problémů s některými vybranými druhy a proč ty druhy raději nesázet nebo bedlivě hlídat na vlastním pozemku.

* Porosty netýkavky u vodního toku – záleží nejen na velikosti porostů, ale i na jejich lokalizaci. V dolních částech toků boj ztrácí smysl, pokud v horních částech jsou masové výskyty, odkud voda neustále přináší nová a nová semena. Je třeba zamezit vysemenění, dbát důsledně při zásazích likvidace i malých rostlin a počítat se semennou bankou (i po letech může vyklíčit jedno semeno, kdy následně vyvinutá rostlina začne zamořovat okolí.

* Nevyhubitelná křídlatka na zahradě – křídlatky si mnozí lidé na zahradu vysadí jako krásnou rostlinu (kdy s radostí pozorují i „opylující včeličky“) a ve chvíli, kdy se jim začne na pozemku rozšiřovat a přestane se jim líbit, začíná obvykle nekonečný boj. Opakované sesekání rostlin během roku je obvykle plýtváním energií, použitím hrubé síly, která zde pozbývá efekt (rostliny obráží z kořenových systémů a ve stresu ze sekání oplývají dokonce mimořádnou odolností). Ani nasazení totálních herbicidů (Roundup) není efektivní, pakliže jejich aplikace nerespektuje nejpříhodnější dobu a zásady pro jejich aplikaci.

Teprve nedávno se podařilo optimalizovat „Beskydský postup“. Princip spočívá v neporušení rostlin během vegetace a aplikaci herbicidního přípravku Roundup až v době odkvětu, kdy se využívá zpětný tok živin až do kořenové soustavy. Konkrétně má být aplikace ve dvou týdenních cyklech v srpnu a září. Uschlou biomasu lze sklidit až na jaře následujícího roku po aplikaci prvního postřiku, už pak jen bodově stačí orosit rostliny, kterým se herbicid nedostal dostatečně do kořenového systému a hlavní zásahy přežily. Podrobně je metoda popsána zde:

* Rezaví slimáci pojídají pěstovanou zeleninu – ve skutečnosti je problémem invazní plzák španělský. Rychle se množí a problémem u nás zůstane patrně již napořád. Podobně jako např. s mandelinkou bramborovou ale lze jeho stavy alespoň redukovat. Na pozemku naklademe prkna, kde se plzáci schovávají přes den před sluncem. Pod nimi je můžeme potom snadněji vybírat a hubit, účinný sběr je i za teplých vlhkých nocí. Není vhodné je sbírat holýma rukama (sliz lze nesnadno umýt). Plzáky lze usmrtit mechanicky (sešlap na silnici, nasekání pro slepice), nepříliš humánní je nasolení či topení v octu.

Mezi přirozené predátory slimáků patří zejména ropuchy, ježci a čápi. Jen těžko na svoji zahradu přilákáte čápa, u ježka či ropuchy by se vám to mohlo povést lépe. Ropuchám vyhovují větší zahradní jezírka kde se rozmnožují, v kamenných zídkách poskládaných bez malty (nasucho) se mohou ukrývat a zimovat, vhodné je i část zahrady posekat jen zhruba dvakrát do roka. Tato opatření mají ostatně význam i pro další živočichy kteří se živí slimáky. Ježkům lze ještě zbudovat zimoviště (např. z hromady větví překryté listím) a vysadit několik domácích druhů dřevin (např. habr, líska, střemcha, brslen,…). Používání jedovatých granulí na slimáky nelze doporučovat, protože ježek který pozře přiotráveného plzáka získá negativní zkušenost a přestane je potom požírat. Více informací jak vytvořit zahradu atraktivnější pro predátory plzáků lze najít na www.zivazahrada.cz či www.ekozahrady.com.

Norek americký – je to konkurent vyder a hranostajů, obávaný predátor a katastrofa pro domácí raky, užovku podplamatou, některé obojživelníky ap. Podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je sice řazen mezi zavlečené druhy živočichů v přírodě nežádoucí, avšak k jeho usmrcování je oprávněna pouze myslivecká stráž.

Severoameričtí raci – způsobují masové úhyny domácích raků jakožto přenašeči račího moru, vůči němuž jsou imunní. Severoameričtí raci jsou známí svojí agresivitou, vysokou plodností, tolerancí k nekvalitním vodám. V zájmu ochrany domácích raků nemanipulujte a nepřispívejte k šíření severoamerických raků – týká se zejména rybářů a potápěčů.

* Bodová ložiska invazních celíků či chcete-li zlatobýlů – zákaz vysazování zlatobýlů na zahrádkách může snižovat autoritu ochrany přírody, pokud za plotem zahrádky je i tak bujný porost těchto rostlin. Na druhou stranu, kde zlatobýl rozšířený dosud není, není vhodné jeho šíření podněcovat výsadbou v zahrádkách, natož plošně jako pastvu pro včely. Na fotografii jsou vidět trsíky zlatobýlů v louce, kdy hrozí, že z louky bude jen louka plná zlatobýlu (s nadprodukcí pylu mohou být navíc spojeny i pylové alergie). Vhodné je kosení rostlin v době, kdy jsou stonky ještě měkké a zabránit rozkvětu (a s ním spojeným semeněním rostlin). Pravidelné zásahy mohou bránit plnému rozvoji invaze a potlačení domácí květeny. Kde jsou porosty zlatobýlů plně vyvinuté, lze do budoucna uvažovat o využií biomasy v bioenergetice (spalování apod.). Příklad může ilustrovat zásahy proti vznikajícím ložiskům invaze.

* Invazní dřeviny v chráněném území – záměrné šíření nepůvodních druhů lze jen omezeně s úředním povolením, které v případě chráněných území omezují další přímé zákazy spojené s vydáním tohoto povolení. Zda např. invazní vejmutovku může potlačovat přímo návštěvník např. národního parku s pilkou v ruce je otázkou. Každopádně jde o záslužnou věc a procházku s pilkou v ruce podniká řada ochránců přírody. Vhodné je vyvarovat se použití pilky mimo dobu vegetačního klidu, u snadno obrážejících druhů jako trnovník akát je vhodné zákroky doplnit aplikací arboricidů (pesticidy na dřeviny).

* Invazní rostliny ve městech – v areálech měst se šíří řada invazních druhů, které lze považovat často za relativně neškodné zpestření prostředí měst. Ohromné masové liánovité porosty vytváří opletky, přísavníky, podle tratí se šíří topinambury či hvězdnice, z nepůvodních dřevin jsu problémy s pajasany, případně akáty (na místě původních doubrav však akátové porosty zarůstají) nebo třeba se škumpami (nevytváří ohromné porosty, ale rostliny jsou jedovaté a zdravotní potíže může způsobit už ohmat jejich chlupů dětmi). S pajasanem je problém v městských aglomeracích u vozovek, které svými kořeny snadno narušují spolu s inženýrskými sítěmi, rostliny snadno zakořeňují v nejrůznějších skulinách a oproti nevinnému sázení se jich nelze jen tak zbavit. Pokud městské plochy nesousedí s okolní přírodou, ne-li dokonce chráněnými územími, nemohou se jejich semena šířit s využitím blízkého vodního toku, relatzivně porosty invazních druhů nepředstavují velké riziko a je celkem zbytečné je aktivně potlačovat.

* Základem úspěchu řešení invazí je i obyčejná všímavost – doporučit lze ne aby se každý při každé výsadbě nové rostliny nutně podíval na seznamy známých invazních druhů a ověřil, zda chce sázet druh invazní, ale všímal si projevů rostlin jaké chce sázet tam, kde už vysazené jsou. Zhodnotit riziko by neměl být velký problém, jen je nutné upozornit na to, aby nezůstávalo bez povšimnutí. Katalogy zahradních rostlin by rovněž informace o invazivitě měly obsahovat. Důraz informačních materiálů by se měl zaměřit zejména již na vlastní potlačování nežádoucích druhů, které bez znalosti optimálního postupu je často velmi neefektivní či vůbec neúčinné.