Jak se dál vyvíjí „Krize záchranné stanice v Jaroměři“?

Vážení přátelé, děkujeme za Vaši podporu a pomoc, ale i za to, jak celou „kauzu“ sledujete a živě se o ni zajímáte. Někteří nás bombardujete dotazy a tak odpovídáme raději takto hromadně všem, které to  zajímá. A ještě jednou raději celou situaci přehledně shrnujeme, ať nevznikají nějaká nedorozumění. 

Díky tomu, že se do celé záležitosti nyní vložila už i média, se na nás obrátilo několik dobrovolníků, kteří nám začínají pomáhat s péčí o jednotlivé zvířecí pacienty – včera byla první dobrovolnice přímo na naší stanici a s dalšími se ještě domlouváme. Bude to teď pro nás ještě náročnější než obvykle, protože se zaučováním dobrovolníků je pochopitelně první dny nemálo práce, ale jestli dobrovolníci vydrží a budou chodit pomáhat pravidelněji, tak to je určitě pomoc, kterou potřebujeme.

Dobří lidé nám zaslali i nějaké finanční prostředky, díky čemuž se nám vzápětí podařilo přemluvit bývalého (dnes je již důchodce)

ošetřovatele z ptačího pavilonu v Zoo Dvůr Králové k tomu, aby se vykašlal na přivýdělky někde na stavbě a raději svůj talent a celoživotní zkušenosti využil k tomu, kde patří mezi špičku ve svém oboru – tedy péči o naše ptačí mláďata. Dnes jsem mu odvezl první mládě zraněné pěnkavy a další mláďata budou následovat v dalších dnech. Opět se tedy naštěstí zvládáme postarat úplně o vše, co je třeba. Pochopitelně s výjimkou případů, kde to není třeba = tedy např. mláďata, která lidé v dobré víře „kradou rodičům“. Vrátili jsme se tak tedy konečně zase do normálního režimu, byť hlavní nápor mláďat a naše další zatěžkávací zkouška (např. několik desítek mláďat rorýsů a poštolek, kteří nám každoročně projdou rukama) však teprve nastane v červnu a červenci.

Takže to jsou docela dobré zprávy. Pochopitelně to ale řeší problém zatím jen částečně. Abychom dokázali fungovat dlouhodobě a ne jen díky tomu, že se u nás budou pravidelně střídat novináři, díky kterým se nám občas ozve nějaký ten dobrovolník nebo přispěje další dárce, tak potřebujeme nějaký stabilní základ. A to nikoli na měsíc, půl roku nebo rok, ale alespoň na dva až tři roky.

Všechny záchranné stanice sdružené v Národní síti záchranných stanic jsou financovány v ČR obdobně. Část nákladů na provoz pokrývá Ministerstvo živ. prostředí a od loňského roku i Min. zemědělství, které přispívá na osvětu a péči o zvěř, část obce (v našem případě je to hlavně Jaroměř, Hradec Králové a Rtyně v Podkrkonoší, občas i některé další), část si stanice shánějí sami díky veřejným sbírkám a sponzorským darům (např. se snaží pomáhat i Lesy ČR s.p. podporující celou národní síť), část si zajišťují tím, že jim pomáhají dobrovolníci a část hradí krajské úřady. Je to tak férově rozloženo na vícero subjektů, které to tak financují společně. A vychází to daleko levněji, než když budou bezprizorní zvířecí pacienty řešit policisté, městští strážníci, hasiči, úředníci, starostové,… kteří pracují za úplně jiné mzdy, než „profesionální polodobrovolníci“ na záchranných stanicích a ke všemu si mnohdy se zvířaty vůbec neví rady. Prostředky z ministerstev, celonárodní veřejné sbírky atd. se spravedlivě dělí podle velikosti území a množství obyvatel, které stanice zajišťuje a množství každoročně přijatých a ošetřených pacientů. Takže jsme na tom v tomto směru stejně jako jiné stanice. Žádná stanice nemá na rozhazování a snad s výjimkou těch městských a krajských ji nezřídka drží nad vodou právě příspěvky dárců a práce dobrovolníků, která tvoří důležitý pilíř, na kterém stojí. Zcela zásadní rozdíl je však v tom, jak záchranné stanice na svém území podporují krajské úřady. Náš sousední Středočeský kraj na činnost záchranných stanic uvolňuje dva miliony korun, k tomu pak pomohl dalšími miliony korun částečně financovat rekonstrukce některých stanic ve svém kraji, jihočeský kraj kromě podpory stanic ve své oblasti (cca 1,3 milionu ročně) dokonce vybudoval a provozuje „vlastní“ záchrannou stanici, zajišťovanou ze strany (krajské) Zoo Hluboká (takže ročně na činnost záchranných stanic vynakládá několik milionů), stejně to má např. i Brno, kde vybudovalo a provozuje záchrannou stanici v rámci Zoo Brno, taktéž Liberec pod Zoo

Liberec,  Kraj Vysočina uvolňuje 1,3 milonu ročně, Pardubický 1 milion korun ročně, ale tamní stanice mohou ještě čerpat granty na ekol. výchovu atd. No a teď náš Královéhradecký kraj  :(.  Na zajištění cca 75% svého území vloni uvolnil 300 tisíc korun, letos 150 tisíc korun. Pár desítek tisíc jsme pak získaly na ekologickou výchovu, ale to se zdaleka netýká jen záchranné stanice – z tohoto grantu hradíme např. ochranářský tábor Olešenka, díky kterému už přes 30 let udržujeme zdejší úchvatné orchidejové louky jen s využitím kosy a brousku a kde dobrovolníci pracují jen za stravu z polní kuchyně. Na investice na pořádnou rekonstrukci jsme za celou dobu naši existence nedostali od našeho kraje ani korunu, a tak např. naše velká (cca 15 x 12 x 6 metrů), 20 let stará rehabilitační komora asi brzo spadne, protože dřevěná konstrukce už je po dvou desetiletích dávno za hranou své životnosti. Nebýt sponzorů včetně LČR, s jejichž finanční pomocí zejména zařízení a ubikace průběžně opravujeme alespoň v nejúspornějším režimu, dávno by už voliéry ležely či spíše tlely všechny.

Už vloni začala být situace neudržitelná  a zvažovali jsme, že proto stanici k 31. 12. 2017 uzavřeme. Řekli jsme si ale, že by nebylo fér ji zavřít bez toho, aniž bychom o tom neinformovali krajský úřad. Proto jsem vloni na podzim osobně kontaktoval odpovědné politiky – konkrétně radního pro životní prostředí pana Karla Klímu (KDU). Výsledkem bylo, že pár týdnů na to pan Klíma (spolu s ostatními zastupiteli) odhlasovali snížení maximálního příspěvku pro všechny podobné projekty o polovinu. Proto jsme letos od Krajského úřadu obdrželi na provoz záchranné stanice dotaci 150 tisíc korun. K tomu pak ještě 70 tisíc na ekol. výchovu, ale to znamená např. včetně organizace ochranářského tábora pro 60 dobrovolníků, všemožné osvětové akce pro veřejnost, které s činností stanice mnohdy vůbec nesouvisí. Jsme velká ochranářská organizace a zdaleka ne všichni naši dobrovolníci chtějí pomáhat pouze na stanici, protože se raději snaží řešit příčiny, aby bylo zraněných živočichů co nejméně a naopak měli co nejlepší podmínky pro svoji existenci.  Záchranná stanice tvoří „jen“ cca 10 – 15 % našich aktivit na ochranu přírody, byť jsou její aktivity na veřejnosti nejlépe vidět.

Na základě tohoto zjištění jsem se znovu snažil komunikovat s panem Klímou (a marně i s hejtmanem našeho kraje) a chtěl po nich odpověď na otázky, jak si dále představují zajištění péče o zraněné volně žijící živočichy na většině území našeho kraje i obecně péči o přírodu a životní prostředí v našem kraji. Bývaly totiž doby, kdy náš krajský úřad patřil v této oblasti mezi nejlepší. Dnes jsme se naopak propadli mezi kraje nejhorší!  Dodnes jsem na většinu svých otázek z ani jednoho z nich odpověď nedostal. Přišlo jen strohé vyjádření, že si máme požádat o mimořádnou individuální dotaci (což jsme tedy učinili a nyní čekáme, zda, pokud a v jaké výši bude vůbec schválena).

Problémy naší záchranné stance jsou však pouze pověstnou špičkou ledovce, na které to je nejlépe vidět. Problém je však daleko hlubší a závažnější, ale  na krajském úřadě to skoro vůbec nikoho nezajímá. Jediný kdo se nám snaží upřímně pomoci je krajský zastupitel pan Hanousek (Zelení + Piráti) a částečně pak i krajský zastupitel a předseda výboru pan Ruml (KSČM). Ostatně jako jediní zástupci našeho kraje se byli na naší záchranné stanici osobně podívat, radnímu Klímovi jsme nestáli ani za návštěvu. A stejně tak všem ostatním je patrně příroda a životní prostředí našeho kraje zdá se zcela ukradené!  A dokonce jsme se nyní od novinářů dozvěděli, že se náš krajský úřad nyní tento průšvih snaží bagatelizovat s využitím čirých lží tvrzením, že žádné prostředky nám nezkrátili, pouze zkrátili možnost čerpání ze dvou let a ne jeden rok. Pominu-li, že tímto krokem zabili to poslední,  v čem náš kraj byl ještě pokrokový v porovnání před ostatními a místo toho, aby se za tento krok styděli, tak se jím ještě teď obhajují (!), ke všemu to ještě není vůbec pravda a kdokoli si to může ověřit! Je opravdu vrchol, že ani krajský úřad vlastně sám neví, nakolik kterou organizaci (ne)podporuje!

Níže je tabulka, jak krajský úřad (ne)podporuje ochranu životního prostředí – je to tabulka, která dokládá snižující se objem prostředků i to, že patrně jediný problém, který náš kraj v oblasti životního prostředí pálí, jsou (světe div se!) – návesní rybníčky. Tohle je totiž jediná oblast, kde se kraj rozhodl objem prostředků v oblasti „životní prostředí“ navýšit. Částečně pak ještě zvedl podporu včelařství, nicméně to ale není ochrana přírody, ale zemědělská aktivita (https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vcelareni-neni-zadna-ochrana-prirody-je-to-proste-zemedelstvi-rikaji-entomologove). Za to však praktickou péči o přírodu, zdroje a produkty z 2 milionů v roce 2010 na čistou nulu v posledních několika letech, ochranu přírody z 1,2 milionu v roce 2010 na 650 tisíc v roce 2017, protipovodňovou ochranu z 2,3 milionů, na 171 tisíc, ekologickou výchovu a osvětu zredukovali z původních více jak 2,5 milionu ročně v roce 2008 na loňských 1,6 milionu (letos to bude ještě asi o polovinu méně!), . …

Pokud zvážíme, že všechny tyto částky tvoří ani ne procenta z celkového krajského rozpočtu,…

Není prostě co dodat.

Napsat komentář