Kdo nás platí a jak fungujeme?

Důrazně se distancujeme od nesmyslných nálepek, které někteří populisté v posledních letech velmi rádi lepí na tzv. „neziskové organizace“. Realita je totiž úplně jiná, a pakliže platí lidové rčení, že: „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán„, tak v našem případě je to dokonce hned několikanásobně.

Snažíme se nebýt lhostejní, sobečtí, egoističtí a přinášíme nemalé rodinné, finanční, časové a někdy i zdravotní oběti, abychom díky nim pomáhali vytvářet„lepší svět“. Takový, kdy si přestaneme řezat vlastní větev, na které celou naší vahou spočíváme. Snažíme se, abychom si přestali ničit neobnovitelné přírodní zdroje, znečišťovat vodu i vzduch toxickými jedy, likvidovat opylovače a druhovou rozmanitost, která vytváří nezbytné ekosystémové služby. Snažíme se zadržovat vodu v krajině a tím ji zmírňovat důsledky změn v krajině i extrémy v podobě povodní nebo extrémního sucha, nebo třeba pomáhat napravovat křivdy, které jako lidí pácháme na zvířatech ať už těch divokých, nebo domácích. Také se snažíme zastavit ničení tropických i středoevropských (pra)lesů, vhodnou osvětou i vlastním příkladem šetrného způsobu života, snižovat tlak na přírodu a životní prostředí, abychom našim dětem předali naši Zemi co nejméně rozvrácenou, a snažíme se chovat zodpovědněji, než naši rodiče, kteří nám už dost rozvrácenou Zemi „předali“.

Vědci a ochránci přírody již desetiletí bijí na poplach, že ničit přírodu nemůžeme věčně, protože se nám to vrátí jako bumerang o to silnější silou. Bohužel pro nás však tato varování zatím málokdo poslouchá a bohužel pro nás se již vyřčená varování mění v realitu.

Smrkové plantáže způsobují obří rozvrat hospodářských lesů (více zde), z ČR zmizely miliony ptáků, nyní dramaticky klesá množství opylovačů, voda i půda je zamořená jedy, klimatické změny i stoupající hladina oceánů či třeba klimatičtí uprchlíci jsou realitou, o které dnes už nikdo nepochybuje, protože vše se děje v reálu (více zde).

A jak na to lidé reagují? Těžkopádně a lhostejně jako doposud. Většině našich spoluobčanů „jsme dobří“ až teprve tehdy, kdy se začnou problémy týkat přímo jich samotných. Když jim za JEJICH domem chtějí kácet stromy, stavět továrny, vypouštět jedy, stavět přehrady a dálnice, když jim vyschnou JEJICH studny, na JEJICH zahradě naleznou zraněné volně žijící živočichy, na JEJICH exotické dovolené zjistí, že tropický ráj, který toužili poznat, byl změněn na „toxickou“ plantáž palmy olejné a JEJICH blízcí mají problémy, které více či méně souvisejí s ničením životního prostředí. Teprve až pak jsou ochotni nás „vzít na milost“, sami se aktivně zapojit a zajímat se o něco víc. O celkové problémy, protože vše souvisí se vším. Zároveň jsou pak nepříjemně překvapeni, že jsme jedni z mála (a jedni z posledních), kdo se snaží pracovat maximálně efektivně na řešení příčin a jedni z mála kdo jim je schopen pomoci, navzdory tomu, že celou dobu máme doslova ostudné podmínky pro naši práci. A druhé rozčarování přijde, když zjistí, jak špatné podmínky má ten, kdo se snaží chránit přírodu a životní prostředí a jak je vnímán okolím. Všude „na západě“ mají lidé, kteří se snaží o stejné věci jako my obdiv a uznání za to, že jako jedni z mála kdo se snaží na svůj úkor dělat něco pro ostatní. U nás doma spíše můžete čekat facku, odplivnutí nebo urážky. Dobrovolně jsme pro přírodu a životní prostředí za posledních 20 let odvedli práce za desítky milionů korun a našemu poslání přinesly obrovské oběti. Neděláme to pro slávu, uznání ostatních, nečekáme ovace a víme, že „nevděk světem vládne“. Ale abychom byli za naši snahu označováni jako „parazitické pijavice“, „darmožrouti z neziskovek“, „ekoterorističtí žabičkáři“ a bylo nám přímo vyhrožováno po telefonech nebo osobně, to je přeci jenom už dost silná káva, kdy si říkáme, jestli nám to naše poslaní za tohle všechno opravdu stojí…

Proto jsme se rozhodli začít se alespoň bránit a přestat být fackovacími panáky, na které se zcela neprávem „všechno hodí“.


Kdo nás platí? 

Nyní mediálně stále mediálně „populárnější“ Soros nám nikdy nedal ani korunu, což můžeme odpřisáhnout, na co budete chtít. A ostatně celá „Kauza Soros“ je jen další smutný důkaz odporného populismu, který nasazuje psí hlavu těm, kteří si to nejméně zaslouží. Více zde.

Jsme „parazitické pijavice“ a „darmožrouti“ ? ( ! )

Která „neziskovka“ bere od státu nejvíce?

https://www.finance.cz/497479-neziskovky-a-stat/

Tak jak to tedy je v našem případě?

Nejprve je třeba rozlišit, kdo jsme „my“

a) Klasičtí dobrovolníci, firemní dobrovolníci

Chodíme do „obyčejné“ práce, někdo je profesionální lesník, někdo šéf firmy, někdo instalatér, někdo učitel nebo lékař, nemalá část jsou studenti. Ve volných chvílích pomáháme přírodě. Lékař nepotřebuje proplácet cestu, zajistit občerstvení nebo koupit hrábě na hrabání sena. Naopak sám nezřídka přispěje nejen na tyto aktivity. V úplně jiné situaci je student. Ten sice je ochoten přijet na víkend někam dobrovolně pomáhat, ale bude jezdit o to častěji, když mu alespoň trochu přispějeme na cestu, pohostíme jej alespoň základními potravinami typu chleba s pomazánkou a čaj a zajistíme mu pracovní nářadí, aby měl čím pracovat a nemusel kosu nebo vidle vláčet vlakem. Taktéž firemní dobrovolníci jsou dosti nenároční, ale zároveň od nich nemůžeme chtít, aby si vzali do rukou křovinořezy a motorové pily a několik dní předem kosili od rána do večera orchidejové louky, aby parta firemních dobrovolníků se mohla jednou či dvakrát ročně zapojit do aktivní ochrany přírody.  Nemůžeme po nich však chtít, aby před tím než přijedou, nakoupili ze svých vlastních peněz nářadí, sekačky, přívěsy za auta i auta, které můžete „ničit“ v těžkém terénu, vyjednávali souhlasy vlastníků, jednali s úřady, sháněly peníze. Taktéž dobrovolník na záchranné stanici chce čas od času přijít a pomoci nakrmit mláďata, přidržet zvířecího pacienta při ošetření nebo pomáhat při odchytu pacientů v terénu. „Klasický“ dobrovolník nepojede někam autem pro krmivo nebo stelivo, byl k dispozici 24 hodin denně, papíroval zavalen stohy lejster nebo vyúčtoval náklady a byl k dispozici neustálým kontrolám z krajského úřadu, městských a dalších úřadů, veterinárních správ atd., kteří si u nás podávají dveře. Řada lidí by tyto práce nechtěla vykonávat ani za peníze, natož mizerné. My také ne. Jenže když tyhle práce dělat nebudeme, můžeme to vše zabalit tak nejpozději do měsíce. Vše okamžitě padne.

b) „profesionální“ ochránci přírody

Nejzapálenější dobrovolníci velice záhy pochopí, že pokud má něco fungovat dobře a trvale a ještě se to rozvíjet, tak to prostě nemůže stát pouze na dobrovolné bázi. Respektive může, ale objem vykonaných prací bude zanedbatelný a potenciál např. firemních dobrovolníků (už jen tím, že mají čas jen ve všední dny a nikoli o víkendech) nebude možné téměř vůbec využít. Taktéž „klasičtí“ dobrovolníci postupem času odpadnou, protože jim bude chybět „očekávaný servis“.

Sami bychom hrozně rádi pomáhali přírodě dobrovolně, ve svém volném čase a měli „normální práci“, jenže za podmínek, jaké panují v nevládním sektoru, to prostě není možné. Nejzapálenější „klasičtí“ dobrovolníci se proto musejí „obětovat“ a stát se „profesionály“ ve svém oboru. Ve finále to ale znamená, že jsou placeni (a ještě ke všemu mizerně) třeba jen na úrovni půl úvazku, který jim musí stačit „k uživení se“ a zbytek nutných prací vykonávají „dobrovolně“. Ne snad proto, že mají nezměrnou touhu vše dělat zadarmo, ale prostě proto, že peníze na jejich plný plat prostě nejsou a tak jiná varianta ani nezbývá. První roky doufáte, že časem se to zlomí a „až se dostanete z nejhoršího“, tak to pak už půjde nějak „normálněji“. Po letech však většinou zjistíte, že se to zlepšuje jen velmi pozvolna a v zásadě máte co dělat, abyste stíhali stačit inflaci, natož se zmohli na nějaký „normální“ plnohodnotný plat. Můžete kdykoli odejít a nikdo vám to nemůže mít za zlé. Znamená to ale nechat okamžitě padnout vše, čemu jsme věnovali obří množství svého „volného“ času a nezměrného úsilí. Za tohoto stavu se pak ale odchází blbě a tak jen naivně čekáte, že přijde nějaký jiný převozník, kterému vrazíte veslo a vy budete zase „svobodní“. Vedení naší organizace čeká na vhodného převozníka už přes 20 let a zatím marně.  A tak to zatím zuby nehty držíme dál. Je ostudné, když jsme pak označováni za darmožrouty, parazity a přísavky.

Jaké jsou tedy hlavní pilíře našeho financování?

1) dobrovolná práce

Tvoří zhruba čtvrtinu našeho „financování“. Zásadní je v tom, že je nejen „finančně nenáročná“, ale není nutné okolo ní šílená byrokracie. Nevýhoda je, že z žádné dobrovolné práce „profesionálního“ ochránce přírody nezaplatíte, ačkoli s profesionály vše stojí, nebo naopak padá – viz bod b)

2) dary fyzických i právnických osob

Výhoda je v tom, že byrokracie s dary sice je větší, než v předchozím bodě (krom zákonných povinností a vedení účetnictví to je i informování o tom co jste za darované prostředky zvládli zajistit, včetně fotodokumentace apod.), ale pořád ještě v rozumné míře.

3) poskytování služeb pro obce, města, stát

Zdravá příroda a životní prostředí je nezřídka jeden z hlavních pilířů lokální a často i nadregionální nebo dokonce národní až nadnárodní ekonomiky (http://www.hnutiduha.cz/aktualne/miliony-miliardy-pro-narodni-parky). Proto je zcela v pořádku že obce, města, stát i EU do ochrany přírody a ŽP investuje prostředky (byť jsou v porovnání s tím, kolik investuje např. do podpory dopravy nebo zemědělství zcela směšné). A také je v pořádku, že tyto služby krom klasických firem a soukromníků zajišťují pro stát a jeho složky i nevládní organizace, které to nezřídka umí daleko levněji a efektivněji než stát.


4) granty a dotace

Stejně tak stát, města, obce či třeba nadace nebo silné nevládní organizace, kteří chtějí chránit přírodu a ŽP a řešit dílčí problémy, občas vyhlašují nějaká grantová řízení. Zde se jedná o klasickou soutěž mezi různými organizacemi, kde často v nemalé „konkurenci“ zvítězí jen ti nejlepší.

5) výdělečná činnost – prodej zboží a služeb

O naše výrobky (např. ptačí budky, krmítka) nebo služby (pokosení louky, odborný průzkum,…) mají zájem i klasické firmy nebo občané. Proto tyto služby poskytujeme, byť nyní v omezenější míře než dříve, protože kvůli prodeji několika budek v hotovosti se nám nevyplatí papírovat s EET, tím spíše, když je stále právně nejasné, zda se na nás (ještě, už) EET vztahuje či ne. Tak jsme to raději vyřešili tím, že prodáváme pouze na fakturu.