Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Ochranářská škatulata aneb vzorová česko-slovensko-rakouská spolupráce v ochraně přírody

Tak tohle bylo parádní! Prosbu o šíření informací, že na poslední chvíli hledáme nadšence, kteří by nám pomohli v Rakousku, sdíleli lidé nám naklonění jak zběsilí – přes maily i přes sociální sítě. Výsledkem je, že dosah tohoto příspěvku jen přes Facebook byl téměř 10 tisíc lidí a téměř 3400 lidí o příspěvek projevilo zájem. Takže nakonec i přes děsivě šibeniční termín se nám podařilo sehnat dostatek posil, které s námi do Alp odjely pomáhat. A to dokonce nejenom z ČR…

Před 14 dny jsme v rámci naší mise na záchranu okáče jílkového na Hodonínsku odskočili ku pomoci našim kolegům na Slovensko a to tentokráte do oblasti Strážovských vrchů. Zde jsme nejprve pomohli kolegům z CHKO Strážovské vrchy a Biele Karpaty vyčistit velmi cennou orchidejovou a motýlí stráň od náletových borovic, pak jsme se přesunuli na vyhlášená pěnovcová prameniště na vrchu zvaném Omšenská Baba a pomohli s jejich údržbou. A nakonec společně s přáteli z občanského sdružení Pre Prírodu vyčistili i dnes už zcela zarostlé prameniště, kde snad zase budou moci kvést vzácné orchideje – tořiče. Botanici prosili o záchranu této lokality už nejméně 15 let a tak si konečně mohou oddychnout. Byť tímto radikálním zásahem ochanářské práce nekončí ale spíše začínají, a to zejména pro místní ochranáře, na jejichž bedrech každoroční údržba lokality visí nejvíce.

No a představte si, že teď když jsme byli v nouzi s účastí v Alpách, se pár kolegů ze Slovenska rozhodlo pomoci naopak nám a vyrazili proto s námi do Alp také. Všechno tohle má daleko větší význam než na první pohled vypadá:

a) psychická vzpruha – každý, kdo někdy v životě sám kosil a následně hrabal a odklízel nějakou větší – třeba „jen“ hektarovou louku (ročně nás čeká údržba přes 110 ha přírodovědně cenných ploch) moc dobře ví, že to je celkem záběr na psychiku, tím jak práce „neubývá“. Několik dní pracujete a máte pocit, že jste skoro pořád na stejném místě. Dlouhodobě tohle zvládají pouze ortodoxní introverti a nebo fundamentalističtí ochranáři. Ti ostatní z toho tak akorát časem chytí depresi a pracovní výkon jde strmě dolů – tedy pokud se na to dotyčný rovnou nevykašle úplně. Nehledě na to, že v terénu nezřídka potřebujete pomoci i od někoho druhého, třetího, čtvrtého. Prostě marná sláva – dnešní ochrana přírody je hlavně týmová práce a proto to bez pořádného týmu pořádně nejde.

b) zkušenosti k nezaplacení – naše příroda se vyvíjela miliony let a není vůbec jednoduché se v ní vyznat, natož ji správně chránit. Čím méně lidé o fungování přírody vědí, tím jednoduší jím to všechno příjde. Ale opak je pravdou a to, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly platí v ochraně přírody dvojnásob. My chceme chránit přírodu jak nejlépe to dle aktuálního stavu poznání lze, protože jedině tak má pak naše práce smysl. A výměna a získávání ochranářských zkušeností přímo z praxe má tak zásadní význam v mnoha směrech.

c) pozitivní vliv na přírodu u nás doma – i když se to nezdá, je to tak. To co se „ve světě“ naučíme vzápětí využíváme doma, máme větší možnost spolupráce v mezinárodních projektech, což se opět může projevit při ochrana „domácí“ přírody apod.

d) vzájemná výpomoc – my pomáháme Slovákům, oni teď pomáhají nám, společně pomáháme Rakušanům kteří nám to zatím nevrací manuálně, ale snaží se nám pomáhat finačně když u nich je větší problém v nedostatku odborných pracovníků, než v nedostatku financí. A tohle vše je výhodné jak pro terénní ochranáře tak i pro přírodu ve všech třech zemích. Nemluvě o tom že tato všestraně výhodná mezinárodní spolupráce se rozbíhá opravdu velmi silně a košatě.

e) vlastní výsledek v terénu – díky tomu, že v Rakousku během jedné akce na pár dní vyčistíme pár hektarů od náletů, budou moci místní sedláci na těchto loalitách začít opět pást a tím udržet existenci těchto „ostrovů biodiverzity“ min. na desítky let dopředu. A z toho budou následně profitovat stovky druhů rostlin, tisíce druhů živočichů na každé lokalitě do které se nově pustíme.

Podívejte se proto alespoň na pár fotek z posledních dní – aktuální lehce sněhové fotky z Tyrolských Alp, kde naše 15ti členná československá banda právě řádí, i na fotodokumentaci předchozího úklidu Strážovských vrchů na Slovensku. Držte nám palce ať tu nezapadneme sněhem a ať nám v sobotu přijde pomoci co nejvíce místních rakouských dobrovolníků a společně pak dotáhneme jak záchranu této lokality nejen pro další pokolení ikonického jasoně červenookého, tak i něco někde navíc. . A ještě jednou díky všem kteří se zapojili zejména manuálně, nebo alespoň šířením informací a držením palců!

Jsme tady, vzhůru do práce!
poetické království plaménku plotního
Se zástupcem Naturparku Kaunertal, místním herpetologem Florianem a místním entomologem Černým vše pečlivě plánujeme
práce na obnově zarostlých motýlích stráních zahájeny
Kaunerberg – pauza na oběd po těžké práci
První velké hromady vyřezaných náletů začínáme vršit pod strání – budou využity pro výrobu štěpky
Z některých náletů už jsou celkem velké stromy
Tam někde v dálce spí Šípková Růženka…
…A tohle nás ještě čeká…
…také tohle…
…a nebo třeba tohle, ale ty prastaré hlohy tady pochopitelně necháme dál růst

 

 

 

 

 

Zliechov – vyřezané borovice
Zliechov – vyřezávání boroviček
Zliechov – odklízení boroviček
Zliechov – celkový pohled na lokalitu kterou se nám podařilo zbavit agresivních náletových dřevin
Omšenská Baba – údržba pěnovcových pramenišť
Pěnovcová prameniště na Omšenské Babě po pokosení a odklizení biomasy – na jaře tady bude bílo od vaty suchopýrů
Obnova prameniště pro vzácné orchideje – tořiče v Omšeni
Obnova prameniště
Obnovené prameniště ve Strážovských vrchách