Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Poděkování 2017

Vážený pane, vážená paní, vážení dárci, drazí dobrovolníci, milí přátelé a kamarádi,

Letošní rok jsme zakončili více než důstojným způsobem. Těsně před jeho koncem totiž proběhla Českou televizí naše poslední reportáž pro rok 2017, která se týká celonárodního problému, který už aktuálně řešíme i s některými poslanci, ministry i Nejvyšším kontrolním úřadem – pokud se to povede, tak nejen že pomůžeme naší přírodě, alespoň částečně zmírníme povodně a sucha po celé naší zemi, ale pro státní rozpočet ušetříme dnes už bohužel částečně zcela promrhanou miliardu korun! Více v reportáži ZDE.

Pozitivní je, že si z některých sdělovacích prostředků včetně ČT1 nebo ČT2 začínáme vytvářet menší ekologicko-ochranářský seriály. A to je velmi dobře protože příroda a její ochrana prostor v médiích určitě potřebuje! Tyto reportáže jsme si už začali „skladovat“ = odkazy na některé naše dosavadní dohledatelné mediální vstupy naleznete ZDE.

Co se nám nepovedlo v roce 2017

Výsledky naší práce jsou rok od roku závratnější a sami se nestačíme divit, co vše se nám daří, byť  při řešení zásadních problémů naší přírody a životního prostředí stále taháme za kratší konec a bohužel  bude ještě dlouho platit to, co jsme popisovali v poděkování za rok 2015. Ale to jsou cíle dlouhodobé, které prostě nevyřeší „na hned“ ani takoví šílenci jako my. Náš letošní „krátkodobý“ cíl byl nějak pořádně vyřešit nedostatečné financování. Jde o to, že se nám konečně po téměř dvaceti letech urputných snah podařilo dát do kupy úžasně schopný a zapálený tým ochranářských profesionálů – což byla naše dosavadní největší Achillova pata. Najít ochranářsky zapáleného parťáka, který by za plat více než nuzný chtěl celý svůj pracovní a nezřídka i veškerý volný čas zasvětit ochraně přírody bylo opravdu dlouholeté peklo. Ale zdánlivě nemožné se podařilo – konečně máme dostatečně velký a sehraný ochranářský tým, možná aktuálně jeden z nejlepších v celé naší zemi (!) a díky tomu se teď mohou opravdu začít dít ještě závratnější věci, než doposud. Protože jedině s kvalitním týmem srdcařů dokážeme pootočit naší zeměkoulí tak, jak bude potřeba ;). Co myslíte – podaří se i nám jednou převést do praxe více, než pravdivý citát, kterým se snažíme od začátku řídit: „Nikdy nepochybujte o tom, že by hrstka zapálených přemýšlivých lidí dokázala změnit svět – ve skutečnost jsou to ti jediní, kdo to kdy dokázali“ ( ? )

Poprvé za celou dobu naší existence jsme proto museli alespoň částečně upravit priority. Doposud jsme vždy hleděli pouze na to, co je nejvíce potřeba pro zvířata a přírodu a finance jsme řešili jen jako nutné, byť méně podstatné zlo na vedlejší koleji. To sice naštěstí platí i nadále, ale chtě nechtě jsme na ně museli v roce 2017 zaměřit ještě víc pozornosti, než u nás doposud bylo běžné. Naštěstí jsme dnes už tak rozjetí, že to v praxi už není skoro poznat a proto si toho ani vlastně nikdo pořádně nevšiml. Ale můžeme vás ubezpečit, že když by nás letos nebrzdil nedostatek finančních prostředků, tak byste o nás slyšeli a četli ještě mnohonásobně více, než doposud a povedlo by se nám toho třeba i dvakrát víc než se povedlo takto. A při objemu naší každoroční práce by to byl tedy pořádný ochranářský zářez (nebo nářez J).

Dostatek prostředků se nám pro naši práci bohužel zatím sehnat nepodařilo. Stále nás o nejhubenějších letních měsících provází akutní nedostatek hotovosti, který navzdory každoročním nemalým „překlenovacím“ půjčkám naši organizaci poněkud paralyzuje, snižuje efektivitu naší práce a tím pádem i náš výkon. Znovu, tak jako už mnohokrát před tím se ukazuje, jak zcela klíčové jsou pro nás prostředky, které nám posílají různí drobní i větší dárci a firmy, protože to jsou zpravidla jediné prostředky, které v průběhu roku na naši práci máme. I když si totiž nemalou část prostředků dokážeme sehnat díky různým grantům či poskytováním služeb pro náš stát, vždy to musíme vše nejprve předfinancovat a většinu peněz dostáváme až na konci roku. Celý rok tam vlastně žijeme na dluh a teprve na jeho závěr se vše srovná na nulu či do mírného přebytku.

Nicméně,  když se nám tento vleklý problém zatím vyřešit nepodařilo, provedli jsme letos celou řadu opatření, která by měla začít přinášet doufejme, že už konečně dostatek financí pro naši práci. Respektive ještě jinak, peněz se nám daří shánět čím dál víc a vy všichni na tom máte své zásluhy, ale důvod, proč nám teď chybí více je ten, že pro přírodu toho rok od roku děláme mnohonásobně více než před lety. Teď se snažíme o to, aby rozšiřování našich aktivit bylo v rovnováze s rozšiřováním našeho záběru do všech směrů. Pokud by se tohle podařilo v roce 2018 uskutečnit, tak pak se asi už opravdu začnou dít věci nevídané, které ani my nedokážeme zatím dohlédnout do konce. Je skvělé, že jste u toho s námi a je to díky tomu i Váš obří úspěch! 

Vypuštění prvních Jaroměřských koz na Pražskou půdu. Podařil se nám další husarský kousek – díky nalezení a propojení těch správných lidí dotáhnout naši další šílenou vizi – založit Pražákům v Praze první komunitní spolek pražských spásačů a začít v Praze a okolí pást, i když to tam máme z Jaroměře 130 km. Původně Jaroměřské kozy a ovce jsou dnes už „pražské“ a vytvořily základ už několika pražských stád – aktuálně zde zimuje už přes dvacet zvířat a brzo začnou porody a stáda budou náhle o to větší. Tím lépe pro zdejší hanebně zarůstající motýlí, koniklecové, orchidejové a kavylové stráně a stepi. Zdejší komunita se rozrůstá a začíná fungovat nezávisle na nás. Pesimisté nevěřícně kroutí hlavou, optimisté slaví vítězoslavný triumf – a pak, že to prý v Praze nepůjde a je to nereálný vzdušný zámek!

 Co se nám povedlo?

Konečně jsme po mnoha letech marných snah celý rok začali dostatečně „prodávat“ výsledky naší práce. Je to vidět nejen na množství mediálních výstupů, ale i na našich webech a sociálních sítích, nárůstu fanoušků, příznivců, dárců,…

Jedna z nových lokalit, do kterých jsme se v roce 2017 pustili – Žvahov v Prokopském údolí v Praze.

A pro některé z Vás to je vidět i v tom, že naše níže uvedené nejzajímavější výsledky našich aktivit jste už možná od nás někde četli nebo o nich alespoň slyšeli a půjde tak teď už jen o připomenutí a celkové shrnutí toho nejzajímavějšího, co se nám zadařilo – abychom se z toho teď všichni společně mohli radovat.  Tedy:

Pokračovali jsme v naší snaze o vytvoření hned několik zcela nových ochranářských organizací a platforem. Díky tomu tak i konečně vznikla první zcela nová více než spřátelená nevládní organizace na Slovensku, se kterou již rozjíždíme další obří věci – nechejte se letos překvapit, ještě o tom od nás jistě spoustu uslyšíte – vypadá to totiž skvěle a naši slovenští přátelé se do toho už opravdu obuli s plnou parou!

Díky tomu se nám několikanásobně podařilo pojistit, že náš odkaz i způsob práce a myšlení (který se ukázal mimořádně efektivní) přetrvá, i když my bychom to náhodou vzdaly. Tedy kdyby to vzdala naše těla, zdraví a rodiny, které celou dobu velmi trpí naším zápřahem. Krom Slovenska i další námi založené či iniciované organizace nám činí obří radost. Právě proto, že jsou jejich tahouni čerství, mladí a neopotřebovaní a díky našim zkušenostem a podpoře se mohly vyvarovat všech chyb a slepých uliček, kterými jsme se museli prodírat my, tak nyní o to dynamičtěji rostou.  Např. Pražská pastvina, ESORG nebo Arion Olomouc frčí opravdu skvěle a pokud to takhle půjde dál, tak nás třeba jednou i přerostou. To by byl přece také skvělý výsledek. 😉

Situace „matky“ v podobě Jaroměře letos nebyla nikterak dobrá, ale ani špatná. Začínáme poněkud připomínat neobutou kovářovu kobylu, proto se od roku 2018 musíme více zaměřit sami na sebe. Snad už to půjde lépe, právě proto, že našim pobočkám už nemusíme tolik metodicky pomáhat a naopak by se teď ony mohly začít starat o svoji starou a unavenou „maminku“. Díky tomu se snad konečně podaří, aby i hlavní tahouni začali žít nějaký normálnější život, s klidným svědomím, že zavčasu a v maximální míře řešily výzvy, které nesnesly odkladu.

Oblast naší ochranářské působnosti roste všemi směry

Snažíme se zachránit i další úchvatná místa, která mají mimořádný význam pro mnoho vzácných živočichů a rostlin. Na jaře jsme se poprvé prosekali z Jaroměře až do Českého středohoří na svahy zdejších úchvatných sopek, ale i do srdce Českého krasu
– Národní přírodní rezervace Karlštejn v Motýlím království Svatojánská údolí. Za obojím stála naše snaha o záchranu jednoho z nejohroženějších středoevropských motýlů – okáče skalního, který přežívá v celé střední Evropě už jen na posledních cca  6 – 7 lokalitách!

Miloši Andresovi se podařilo zvládnout náročný záchranný chov v zajetí, ze kterého poslední roky několik tisíc vajíček ročně umísťujeme na Dlouhou horu, kde okáči létali ještě před pár lety. Zcela zásadní je ale vyřešit důvody, proč druh vymizel a následně vyřešit problémy, které byly způsobeny snížením početnosti populace na kritickou mez. Proto jsme letos nakonec přistoupili i k péči o stanoviště tohoto motýla přímo v srdci jeho výskytu.

Nejeden přední odborník tuto populaci už dávno „pohřbil za živa“ s tím, že už nemá smysl se snažit o jeho záchranu, protože kolaps je nevyhnutelný. I když jsme si museli připustit, že asi mají pravdu, přesto jsme se nechtěli smířit s tím, že se o jeho záchranu ani nepokusíme a doufali, že se třeba nakonec přece jen stane zázrak. A on se asi fakt stal…

Díky několikaleté snaze státní i nestátní ochrany přírody se nakonec podařilo odvrátit nezvratné. Na základě letošního podrobného monitoringu, se počet označených kusů přehoupl přes 300 ex.! To, že se početnost zvedá je vidět přímo v terénu pouhým okem, kdy okáči létají na místech, kde je už léta nikdo neviděl! Vzorně kladou na plochy, které jsme jim v letošním roce připravili.

 Chráníme přírodu i v Německu

Na podzim jsme spolu s Pavlem Skalou a dalšími lidmi z JARO Jaroměř vyrazili k Norimberku do Franské Alby, abychom zcela legálně získali genetický materiál  pro výzkum DNA okáče skalního. Zde najdete několik fotek.

Akce to byla mimořádně plodná, neboť jsme se od německého entomologického kolegy Adi Geyera, dozvěděli celou řadu výsledků výzkumu ekologie tohoto druhu, kterému se věnuje. Zároveň nám Adi potvrdil i naše mnohá dosavadní jištění, která vychází z kombinace poznatků zjištěných v záchranných chovech a pozorováním etologie a ekologie přímo v terénu.

Potvrdil se náš původní předpoklad, že klíč k jeho přežití vězí v kvalitě jeho biotopu. Ve Franské Albě obývá poslední žijící populace plochu, která je sice srovnatelná s rozlohou lokality Raná, kde okáč přežívá u nás (= něco přes 1 km čtverečný). Podobně jako u nás je pro něj zcela zásadní a rozhodující, v jakém stavu jsou 2 – 3 hektary, které jsou natolik kvalitní, že umožňují jeho dlouhodobou existenci. Na této ploše pak žije zdejší populace ve výši zhruba 700 dospělců, přičemž centrální území, kde žije zhruba 85% populace, má rozlohu pouhého cca 1,5 hektaru!

Na základě toho, co jsme dosud viděli v Německu, ale i na základě našich dosavadních zkušeností, jak okáči reaguji na naše přesně cílené zásahy jak na Rané (viz fotogalerie), tak i v Rakousku (viz fotogalerie), se proto domníváme, že se nám konečně podařilo rozklíčovat způsob, jak „na něj“.

Více se můžete dočíst v našem článku.  Kromě Slováků mají o návrat tohoto vymizelého druhu zájem už i Poláci – zrovna s nimi teď začínáme komunikovat, jak a kdy to provedeme, pokud se nám v ČR bude i nadále dařit alespoň tak jako doposud.

Přes Bratislavu až do Rakouska

Oblast „Velkého Jaroměřska“ se nadále zvětšuje. Už řadu let pomáháme s ochranou přírody nejen v České republice, kde jsme letos přibrali do péče další nové lokality včetně vyhlášeného Prokopského údolí v Praze, nových motýlích strání na Moravskotřebovsku a Svitavsku, další úchvatné část bývalého vojenského výcvikového prostoru Ralsko, … ale i za hranicemi našeho státu – konkrétně zejména v oblasti Bielych Karpat a Pováží na Slovensku. Letos jsme se spolu s kolegy z naší olomoucké pobočky ČSOP Arion dostali až do Bratislavy, kde jsme pomáhali s aktivní ochranou jedné z nejikoničtějších slovenských lokalit – Devínské kobyly. Zde je naším snem navrátit některé zde vyhubené druhy motýlů. Naše cíle jsou však vždy smělejší, než si většina lidí dokáže představit. Proto jsme už překročili Dunaj a tím rozšířili oblast naší působnosti v Dolním Rakousku, kde již druhým rokem mapujeme cenné přírodní lokality a podílíme se na plánování jejich co nejlepší ochrany. V letošním roce jsme už začali pomáhat i přímo v Rakousku a máme za sebou první hektar zásahů na podporu nejohroženějších dolnorakouských druhů motýlů. A jsme zvědaví, kde se to jednou zastaví, neboť čím dál intenzivněji začínáme mapovat i Balkánské země a jejich úchvatnou a dnes bohužel také mimořádně ohroženou přírodu. Podívejte se také na fotogalerii z našeho dalšího historického milníku.

Mise Apollo 11 úspěšně splněna!

Přes 50 ochranářů ze Slovenska, České republiky, Polska, Turecka, Španělska a Portugalska z jedenácti ochranářských organizací společné pomáhalo chránit úchvatnou přírodu Bielych Karpat, včetně kriticky ohrožených motýlů. Symbolicky jsme spálili rohovinu a slonovinu – poprvé na Slovensku. Důvody proč je správné rohovinu a slonovinu likvidovat zde. K tomu jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací o životě a ochraně jasoňů i dalších druhů, poznali krásný kout Slovenska a zažili spoustu dalších bezva věcí. Kdo se neúčastnil osobně – doporučujeme shlédnout alespoň krátký, ale o to lepší spot o průběhu akce, ale hlavně důvodech, proč se tato akce konala. Ukázku toho, jak někteří z našich nejstatečnějších hrdinů provozovali vysokohorskou turistiku s motorovkou v ruce v TV reportáži. Další fotogalerie s popisky, které odkrývají méně známé skutečnosti zde.

Hráz proti hrázi – přehrada v Pěčíně – bojujeme jako lvi

V souvislosti se strategií boje proti suchu Ministerstvo zemědělství oprášilo projekt přehrady na řece Zdobnici v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Přehrada Pěčín se plánovala už v osmdesátých letech, kdy měla řešit plánovanou rostoucí spotřebu pitné vody průmyslu i obyvatel východních Čech. Stavba přehrady v hlubokém a téměř nedotčeném kaňonu s hrází vysokou 80 metrů a dlouhou 332 metrů by výrazně změnila tvář krajiny a zničila evropsky významné biotopy. Plánovaný projekt za 8 až 11 miliard má řadu odpůrců nejen z řad místních obyvatel, ekologů, ale i hydrologů. Ti tvrdí, že ve východních Čechách je vody dostatek: na severu na Náchodsku jsou bohaté zdroje podzemní vody a na jihu na Chrudimsku velké přehradní nádrže, jejichž kapacita dnes není plně využita. Navíc podle průzkumů se ve východních Čechách nalézají velké zdroje podzemní vody, Poličská a Vysokomýtská synklinála. Jedná se o velké podzemní pánve, které nejsou zatím prakticky využívány a mohly by s velkou rezervou pokrýt kapacitu zvažované přehrady Pěčín.

Více v pořadu Nedej se! 

Vrchbělá v ohrožení

Biologicky unikátní Vrchbělá v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj na Českolipsku je ohrožena záměrem na její likvidaci zástavbou a golfovým hřištěm. Iniciovali jsme otevřený dopis vědců a snažili se přímo na jednání zastupitelstva přesvědčit místí obyvatele že celé území je možno využít chytřeji než jej zastavět golfem. Shlédněte naší prezentaci (nebo fotogalerii), jak území využít jinak, aniž by zdejší příroda utrpěla a pomozte nám území i nadále chránit.

Doporučujeme také shlédnout pořad Na zelené louce.

 Zajímavosti z naší záchranné stanice v Jaroměři

 V letošním roce příjmy pacientů bohužel stouply ještě na vyšší úroveň a přijali jsme přes 700 živočichů v nouzi (zejména čápi, drobní pěvci, krkavcovití, dravci, sovy, ježci, netopýři, veverky, šelmy).

Mezi letošní zajímavější pacienty patřila naše nejmenší sova – jako špaček velký kulíšek nejmenší, který narazil do auta. Zatím u nás stále zůstává v léčení. Zajímavostí byl vrápenec malý, který zůstal uvězněn v Muzeu ve Dvoře Králové a pravidelně spouštěl alarm (než jsme jen nakonec odchytili a vypustili do přírody k radosti vrápence i ostrahy). Přijali jsme i tři sluky lesní (podařilo se ale zachránit a navrátit do přírody pouze jednu z nich), motáka lužního (zatím stále v léčení), netopýra černého a severního (oba vypuštěni), netopýra parkového (bohužel ale uhynul), jestřába lesního (zdárně navrácen do přírody), čejku chocholatou (stále v léčení), ořešník kropenatý (nepřežil), lejsek černohlavý (vypuštěn), tři strakapoudi malí (dva uhynuli, třetí zdárně vypuštěn), sova pálená (bohužel ale uhynula), potápka roháč (navrácena do přírody), koroptev polní a datel černý (oba ptáci zdárně navráceni do přírody), dva křečci polní (do přírody se vrátil jeden z nich) či třeba exotická husice nilská (zůstává v držení).

Naši trvale hendikepování čápi odchovali čápata

Pár hendikepovaných čápů bílých na naší záchranné stanici úspěšně vychoval tři mláďata, která jsme později k naší velké radosti vypustili do volné přírody. A to na louky kolem řeky Metuje, kde mají dostatek potravy i šanci potkat příbuzné. Jeden z čapíků si život v přírodě dlouho neužil, druhý den jsme jej nalezli uhynulého pod sloupem vysokého napětí. Ve spolupráci s energetiky proto řešíme zabezpečení této linky elektrického vedení, aby se to příště již neopakovalo. Další dva byli opakovaně pozorováni v okolí Jaroměře, snad se jim podaří vyhnout všem nástrahám civilizace a třeba v budoucnu u nás zahnízdí.

Orel Matěj stále žije a poznává krásy moří i severního Německa

Mořský orel Matěj, kterého jsme vloni úspěšně navrátili do volné přírody, dělá čest svému jménu a navštívil již jak Severní, tak Baltské moře. Jeho „emigraci“ z přehrady Rozkoš, kde jsme jej vypouštěli, až do dalekého severního Německa, kde putuje doposud, si můžete prohlédnout přímo v mapě. Díky zanášení jeho pozice přímo na web lehce zjistíte na metry přesně, kde se před pár dny naposledy zdržoval. Tak na to jukněte, je to velmi zajímavé.

Některé naše další zvířecí pacienty si můžete prohlédnout v našem fotopříběhu.

 Zvelebujeme podmínky pro naše zvířecí pacienty

Konečně jsme zase trochu pohnuli i s dalším rozvojem na naší záchranné stanici. Vybudovalijsme zde „Vodní svět“ kde dnes můžeme léčit nejen labutě a různé druhy kachen, ale i bahňáky, racky, chřástaly a další mokřadní a vodní ptáky. Také jsme kompletně zrekonstruovaly výběhy pro kopytníky a opravujeme další ubikace.

Kampaň proti palmovému oleji

Možná si někteří z Vás vzpomínáte na dobu před cca 5 – 6 lety, kdy jsme Vás zoufale prosili o pomoc s kampaní proti palmovému oleji. Byla to pro nás doba skličující. O dopadech průmyslové produkce palmového oleje nevěděl v ČR krom pár zasvěcených téměř nikdo. Vysvětlovali jsme to snad tisícovkám lidí (návštěvníci akcí pro veřejnost, přednášky ve školách, školní exkurze na stanici, do médií se nám tlačit nedařilo vůbec) a pokaždé byl scénář stejný – nikdo nejen, že netušil nic o palmovém oleji, ale už vůbec nechápal, jakou může každodenní volba nákupu běžného smrtelníka v obchodě mít zničující dopady na přírodu na druhé straně zeměkoule. Už tehdy jsme věděli, že pokud tohle chceme zlomit, musíme připravit opravdu velkou kampaň a spojit všemožné spojence. Proto jsme začali s hrstkou našich kolegů z Jaroměře budovat Koalici proti palmovému oleji, abychom z ní časem vytvořili natolik silného protihráče, že dokáže ustát i otevřený boj s nejsilnějšími a nejvlivnějšími nadnárodními korporacemi. Vše bylo o to složitější, že už jsme zavaleni prací s ochranou naší přírody. Ostatně málo známá věc je, že ještě více člověkem ohroženým prostředím, než jsou deštné pralesy, je přirozené bezlesí („původní“ louky, stepi, písčiny, mokřady,…) mírného pásma, které mají zcela zásadní význam pro naprostou většinu našich nejohroženějších druhů divoké zvěře. Tedy přesně to, čemu se mohutně věnujeme už od roku 1999.

Jsme dnes hrozně rádi, že se nám původně zcela „naivní“ a „snílkovskou“ vizi podařilo zrealizovat natolik, že námi založená Koalice začíná být rovnocenný hráč při ochraně tropické přírody a žije si už téměř zcela vlastním životem hned v několika zemích současně! A díky tomu snad už dokonce brzo začneme mít už i všichni na vrch! Výsledky naší práce se navíc čím dál častěji šíří za hranice našeho státu a to v různých oblastech. Vše je velice dobře popsáno na stránkách Koalice.

Jedním z dalších výstupů naší práce, který by bez velmi úspěšné antipalmařské kampaně patrně vůbec nevznikl, je vývoj mobilní aplikace, kterou přezdíváme Bič na palmový olej. Více v reportáži, která je další důkaz toho, že naše společné snažení má smysl. Zatím vypadá, že jde o zdánlivě bezvýznamnou mobilní aplikaci, ale potenciál, který v ní dříme je obrovský a má šanci se stát opravdickým bičem na palmový olej. Po svém doladění spolu s dalšími kroky, které postupně chystáme, může totiž sehrát zcela zásadní roli v potlačení novodobé metly deštných lesů a to celosvětově. Kromě Slováků, Poláků a Belgičanů už ji po nás chtějí i Holanďané a Australané, které tím pádem ještě více „nutí“ s námi spolupracovat, abychom společně byli ještě silnější.

Přejeme přírodě, ať to s námi ještě chvíli vydrží, na mírnění škod intenzivně pracujeme.

Za celý tým srdnatých ochranářů a všechnu žoužel okolo nich David Číp.