ZO ČSOP JARO Jaroměř

Poděkování JARO 2012

Vážený pane, vážená paní, vážení sponzoři, drazí dobrovolníci, milí přátelé a kamarádi,

V tradičním čase si Vám dovolujeme co nejsrdečněji poděkovat za Vaši přízeň v roce 2012. A jak už je u nás dobrým zvykem, tak připojujeme i něco informací o naší loňské a patrně nikdy nekončící práci pro přírodu.

Jak to vypadá, když se jede plnou parou vpřed?

Na jednu stranu jsme nesmírně rádi, že se nám po letech znovu daří nejen udržet většinu aktivit zaměřených na praktickou ochranu přírody, ale dokonce rozvíjet i další nové a neméně smysluplné projekty. Na druhou stranu už to časově začíná být opravdu nezvladatelné, proto budeme muset v letošním roce alespoň trochu zbrzdit, aby se naši hlavní tahouni a nejaktivnější dobrovolníci nepřetavili a následně neodpadli pracovním vyčerpáním, protože některá období jsou z hlediska pracovního vytížení už opravdu hodně drsná.

Jen „pouhé“ udržení našich aktivit s hrstkou, byť velmi aktivních, dobrovolníků a několika málo zaměstnanci a brigádníky je totiž už pomalu nadlidský výkon. Ať už jde o aktivní péči o téměř 130 přírodovědně hodnotných lokalit na ploše okolo 400 ha, rozesetých od severních Čech až po střední a jižní Moravu a západní Slovensko, provoz záchranné stanice s péčí o více jak 450 živočichů ročně, nebo o nespočtu přednášek po školách, osvětových akcí pro veřejnost, vstupů do sdělovacích prostředků, záchranných transferů živočichů, účastí ve správních řízeních včetně jednání s úřady, vlastníky i investory a non-stop provoz poradenského ekocentra i čtyř samostatných webových stránek. A když k tomu ještě přidáme některé další nové projekty, není se nám asi už co divit, že jsme se dostali na samou hranici našich možností…

Jeden z plchů během záchranného transferu z elektropřípojky.

 Nejpodstatnější novinky loňského roku
Po všech stránkách dosti náročný byl pro nás v loňském roce rozjezd „ochranářského“ e-shopu www.pomahamprirode.cz. Máme za sebou několik set vyrobených a následně už i prodaných výrobků pro praktickou ochranu přírody, ptačími budkami a krmítky počínaje, přes budky pro netopýry a veverky, ježčí pelíšky, krmítka pro veverky, čmelíny, hmyzí hotýlky a domečky, umělými hnízdy konče. Postavili jsme na zakázku i první tři velké hmyzí hotely (v Lysé nad Labem, Jičíně a Staňkovicích u Litoměřic), máme rozjednané další zakázky pro školní zahrady, rozvoje doznal i vlastní web, kde přibyla i celá řada informací o možnostech praktické ochrany přírody a životního prostředí ze strany jednotlivce. Hlavně však máme za sebou první rok velmi cenných zkušeností, které nelze získat jinak než „ostrým provozem“. Stihli jsme již i vydat brožurku Pomáhám přírodě, která je určena zejména školám a připravujeme vydání podobné brožury cílené tentokráte přímo na naše přímé zákazníky.

Zájem o naše výrobky a služby nás nesmírně těší a ukazuje, že jsme se vydali správnou cestou. Podařilo se nám nejen vyplnit “díru na trhu“, kde dosud chyběla dostatečně kvalitní a praxí ověřená tuzemská opatření na podporu přírody. A podařilo se nám tím i položit základy dalšího finančního pilíře, který nám již dnes vypomáhá zmírnit následky finančních škrtů a úsporných opatření ze strany státních institucí. Takto získané prostředky jsme již využili nejen pro záchrannou stanici, ale i pro naše ochranářské aktivity v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Snad se nám díky tomu jednou podaří postavit se plně na vlastní nohy.

Ještěrčí ráj a další kousky

K dalším novým projektům rozjetým v loňském roce bezpochyby patří myšlenka na vytvoření první “soukromé“ ještěrčí rezervace v ČR – Ještěrčího ráje, kterou je možné již dnes navštívit. Nalézá se kousek od Jaroměře, u malé vesničky Brod nad Labem. Je to krásná teplomilná stráň, která hostí celou řadu vzácných motýlů, brouků, ptáků, ale i velmi početnou populaci ještěrek a slepýšů. O tuto lokalitu pečujeme již téměř deset let.  Nejprve jsme její některé nejvíce zarostlé části doslova vyrvali ze spárů náletových dřevin, následně se pustili do šetrného kosení nejvíce degradovaných ploch a v posledních letech zde zajišťujeme i rotační pastvu smíšeného stáda ovcí a koz, což se ukazuje nejen jako efektivní aktivita, ale hlavně z hlediska potřeb zdejších živočichů a rostlin i jako nejideálnější způsob péče o toto cenné prostředí. Populace denních motýlů a ještěrek se nám cílenou péči za ty roky podařilo až zečtyřnásobit (ve srovnání se stavem, kdy se o celé území nikdo adekvátně nestaral). Některé druhy vzácných rostlin, jako je třeba hořeček brvitý nebo jetel alpínský, zde dokonce původně „přežívaly“ pouze v podobě semínek čekajících v půdě na „lepší časy“. Semínka se dočkala a dnes tak můžeme každoročně obdivovat květy i těchto krásných rostlin.

Od ještěrek k orangutanům…

Taktéž naše aktivity cílené na problematiku používání palmového oleje jsou novinkou loňského roku. Klíč k razantnímu zmírnění ničení tropických lesů včetně velmi ohavných způsobů likvidace orangutanů, stejně jako celé řady dalších druhů živočichů, ale i původních obyvatel, totiž není ukrytý v džungli jihovýchodní Asie. Paradoxně jej máme v rukou my – Evropané. Konkrétně se totiž klíč k řešení ukrývá v našich ledničkách, šuplících s cukrovinkami a uvnitř skříněk a kapsářů našich koupelen. Tam všude se totiž naprosté většině obyvatel ČR povalují výrobky s vysokým podílem palmového tuku. Ať už jsou to rostlinné margaríny (Ceres soft, Hera, Rama, Flora,…), čokoládové pomazánky (Nutella,…), cukrovinky (tyčinky Snickers, Twix, Milky Way,…), majonézy (Hellmans,…), bramborové lupínky (Bohemia Chips,…), instantní polévky (Knorr,…), šampony (L´Oreal, Dove, Garnier,…), zubní pasty (Colgate,…), prací prášky (Persil,…), pěny na holení (Gilette,…) nebo některá mýdla. Doslova palmové máslo na hlavě má i řetězec rychlého občerstvení KFC. Právě palmový tuk určený pro naše domácnosti je hlavním viníkem mýcení obrovských ploch tropických pralesů, stejně tak jako je i příčinou utrpení orangutanů i místních obyvatel. Přitom většina Čechů, Moravanů a Slezanů ani v nejmenším netuší, co spotřebováváním těchto výrobků způsobuje na druhé straně naší Zeměkoule. A tohle jsme si dali za cíl postupně změnit. Prozatím jsme zvládli tyto informace souhrnně vložit na náš web, sestříhat a následně zveřejnit i promítat zkrácenou verzi film Green, který se tomuto problému věnuje, šíříme tyto informace mezi naše přátele a známé, rozvíjíme spolupráci s českými odborníky na přírodu jihovýchodní Asie včetně propagace první české “soukromé“ rezervace na Sumatře, připravujeme spuštění samostatného webu palmoil.com i oslovení tuzemských výrobců a dovozců potravin a kosmetiky ve věci procentuálního množství palmového oleje v jednotlivých výrobcích. Do roku 2015 totiž bude dost velký problém zjistit, jak velké množství palmového oleje ten který výrobek obsahuje. A počítáme i s větším zapojením sdělovacích prostředků a ostatních ochranářských organizací, tuzemské záchranné stanice a případně i zoologické zahrady nevyjímaje.

…a zase zpátky do českých, moravských a slovenských luhů i strání

A ke všemu jsme se ještě vloni mj. stihli pustit do aktivní záchrany cca patnácti dalších přírodovědně mimořádně cenných lokalit v severních a středních Čechách, na střední a jižní Moravě a západním Slovensku.

Rozhodně bychom také neměli zapomínat na jednu loňskou novinku, která byla vyvrcholením několik desetiletí trvajícího úsilí mnohých jednotlivců i ochranářských neziskových organizací včetně té naší. V loňském roce totiž Krajský úřad Královéhradeckého kraje vyhlásil Přírodní památku Na Plachtě 3, což je definitivní tečka za vlekoucími se snahami o zlikvidování a nebo naopak adekvátní ochranu přírodovědně mimořádně hodnotné lokality na samém okraji Hradce Králové – viz náš web www.naplachte.cz . Když jsme vloni poprvé zanořili naše křovinořezy, sekačky i motorové pily do některých nejvíce zarostlých a přehoustlých ploch, abychom z nich opět „vykouzlili“ někdejší krásná prosluněná vřesoviště, písčiny, louky či mokřady plné rostlinného a živočišného života, měli jsme ještě dlouho takové velmi příjemné mrazení v zádech. Mnohdy totiž chybělo opravdu malinko a tato unikátní místa by navždy pohltil asfalt, sklo a beton v podobě skladů a hal. A úspěch je to opravdu fenomenální. Protože hrstka zapálených nadšenců nakonec díky dlouhodobé vůli a nezměrnému úsilí dokázala doslova „s holými zadky“ zvítězit nad miliony korun, deroucích se z naducaných prkenic investorů i některých morálně (možná i finančně) zkorumpovaných politiků a úředníků. Jen pozemek, o který se nyní staráme, musel na základě ochránci přírody odhalených nekalých praktik investor v rámci mimosoudní dohody vrátit ministerstvu obrany za 40 milionů – každý si tak asi dokáže představit, proti jakému objemu peněz, a tím i tlaku, bylo nutné se postavit.                                    Vřesoviště – jedna ze zachráněných ploch Na Plachtě.

Více informací včetně bohaté fotodokumentace je k nalezení na našich internetových stránkách www.jarojaromer.cz nebo www.jarojaromer.cz/spolek nebo na v těchto dnech upravovaném a předělávaném webu www.naplachte.cz

Záchranná stanice v Jaroměři v roce 2012

Jsme rádi, že se nám daří aktivně chránit a pečovat o čím dál větší množství přírodovědně hodnotných lokalit, protože kdybychom neměli kam navracet vyléčené pacienty záchranné stanice, tak by její veškerá činnost postrádala smysl. Když nebudou mít naši volně žijící živočichové kvalitní zázemí, tj. „domov“, kde budou mít dostatek potravy (čím pestřejší jsou rostlinná společenstva, tím více je prostřený stůl v podobě různých semínek, plodů ale i hmyzu, tedy základní potravní složky např. většiny našich ptáků či ježků), dále úkrytů, nocovišť, hnízdišť, líhnišť a popelišť, tak už to pak nezachrání ani desetitisíce úspěšně vyléčených a do přírody navrácených pacientů.

V roce 2012 jsme v naší Stanici přijali celkem 461 živočichů, ze kterých se nám podařilo navrátit zpět do volné přírody 192 jedinců a dalších 71 živočichů je v léčení s předpokladem vypuštění na jaře. Tak jako v předchozích letech se další stovky (min. 500 ex.) podařilo zachránit i díky naší zvířecí telefonické poradně.

Záchranná stanice včetně poradenského centra byla v provozu non-stop, akutní případy byly sváženy na záchrannou stanici do max. 3 hodin od nahlášení nálezcem. Dále jsme na stanici zajišťovali osvětovou činnost, stanici navštívilo nejméně 2000 osob a zajišťovali jsme i osvětové akce mimo vlastní areál záchranné stanice.

 Nejzajímavější letošní pacienti

K nejzajímavějším pacientům patřila labuť zpěvná, která byla postřelena neznámým střelcem. Její případ jsme podrobněji popsali v tiskové zprávě, kterou následně zveřejnila většina tuzemských tištěných a elektronických sdělovacích prostředků a ze které nyní vybíráme některé nejpodstatnější pasáže:

   V podvečer 27. února 2012 jsme na pohotovostním telefonu jaroměřské Záchranné stanice pro zraněné volně žijící živočichy byli informováni, že se u Slavětína nad Metují na podmáčením poli objevila labuť zpěvn* s křídly bezvládně táhnoucími za sebou. Pohotovostní telefon pak se stejnou zprávou drnčel ještě dlouho do noci, kdy už bylo dávno po záchranné akci. Další vývoj okolností byl pak již jen smutným příběhem.

      Na místo po prvním telefonátu ihned vyrazil náš záchranný tým v podání Davida Čípa a Filipa Laštovice. To, že se opravdu nejedná jen o „ledasjakou“ labuť, bylo zřejmé ihned po příjezdu na lokalitu. Již z dálky byl slyšet pro naši krajinu tolik nezvyklý, vzácný, a přesto velmi krásný, zvonivě melodický hlas, podle kterého labuť zpěvná dostala i své přiléhavé jméno. O co byl její hlas v šeřící se krajině krásnější, o to žalostnější byl na ni pohled! Sněhobílá krasavice se zářivě žlutým ozobím stála nešťastně v mělké vodě velké polní louže. Pohyb jí znemožňovala její dřívější pýcha – její široká křídla bezvládně visela podél těla takovým způsobem, že si na obou křídlech ona nešťastnice stála. Každý pokus o další krok musel pro ni být velmi bolestivý, což ostatně vedlo i k tomu, že během odchytu se Zpěvanka nebyla schopna nikterak dát na útěk a jen odevzdaně čekala na příchod záchranářů.

    Zpěvanka u Slavětína měla velkou smůlu, při bližším ohledání jsme zjistili, že má otevřené roztříštěné fraktury pažních kostí na obou křídlech ke všemu ještě velmi blízko těla, doplňovala to nepříliš hluboká rána na páteři. Protože naděje umírá poslední, rozhodli jsme vzhledem k její dobré kondici zkusit skoro nemožné a křídla visící na posledních zbytcích tkání zachránit. Na veterinární klinice v Hradci Králové, kam jsme labuť převezli, nás však čekalo nemilé překvapení. Na RTG snímcích byla v jednom z křídel vidět část náboje a další střepiny rovněž na zádech. Labuť byla střelena z boku, když za letu zvedala perutě, takže projektil prošel levým křídlem, zbrzdil se na páteři a zůstal v druhém křídle, kde napáchal škodu na zhruba stejném místě jako na křídle levém.

     Vzhledem k tříštivým frakturám naší Zpěvanky se na operačním sále bojovalo jen o jedno, o trochu méně roztříštěné křídlo, druhé bylo nutné amputovat. Divocí ptáci nepříliš dobře snáší narkózu, i po zdařilé operaci mohou uhynout na následky stresu, proto je pro ně pochopitelně každý veterinární zákrok rizikem. V tomto případě však neexistovala jiná možnost než operace. Bohužel, zázrak se nestal a labuť i přes zoufalou snahu týmu veterinárních chirurgů při náročné, téměř dvouhodinové operaci uhynula. I kdyby nelehký zákrok přežila, nikdy by již nebyl možný její návrat do volné přírody, ale mohla alespoň dožít v prostorném venkovním bazénu na záchranné stanici jako memento a jasný němý důkaz, že tzv. „bouchalové“ ještě na rozdíl od některých živočišných druhů bohužel stále nevymřeli a chodí mezi námi.

Protože jsme se druhý den po celé události dozvěděli, že v inkrimovanou dobu seděl na nedalekém posedu myslivec, který byl mj. policistou v civilu, předali jsme celý případ nikoli místní policii ale přímo Policejní inspekci, která má oprávnění řešit případy, kde je ze spáchání trestné činnosti v podezření policista. Pro nedostatek důkazů byl však případ nakonec uzavřen, takže kdo si nakonec vlastně vystřelil, se podobně jako v mnoha podobných případech asi už nikdy nedozvíme.

Obě srnčata se nejen podařilo úspěšně odchovat, ale nakonec jim najit i nový domov.

Dalším vzácným pacientem byl a zatím stále ještě je kalous pustovka – nyní je v léčení s předpokladem vypuštění na jaře. Je to krásná sova, která u nás hnízdí jen v některých letech a navíc v počtu maximálně několika párů. Rovněž vzácněji k nám i zaletují zimovat ptáci ze severu, což byl asi i ten náš případ.  Po té, co jí doroste ocas, bychom ji rádi vypustili do volné přírody.

Lelek lesní byl další vzácností, bohužel uhynul do druhého dne na následky vnitřního krvácení. I přes maximální snahu se nám z podobného důvodu (krvácení do mozku) nepodařilo zachránit vydřího samečka sraženého autem u Českého Meziříčí.

Naopak šťastně skončilo několik případů příjmu plcha velkého – “noční veverky“, která se rovněž do záchranných stanic dostává spíše zřídka. Jednu celou plší rodinku s mláďaty jsme museli odchytit v pro ně i pro člověka nebezpečné elektropřípojce a následně je vypustit na bezpečnější lokalitě. Vypiplat se podařilo i osiřelá mláďata plcha, která rovněž budou vypuštěna na jaře.

Mezi zajímavé uprchlíky ze zajetí, kteří se nám letos dostali na stanici, patřila až z daleké Austrálie pocházející husa bělostná.  Tu jsme nakonec úspěšně odchytili v Opočně na rybníce Broumar. Zatím je stále deponována u nás a hledáme pro ni náhradní domov. Jiným případem byla křepelka čínská, u které se po čtrnácti dnech našel původní majitel, který bydlel nedaleko místa nálezu a z návratu svého chovance měl velkou radost, nebo perlička kropenatá, po které žáci školy z kratochvíle metali pantofle, aby se jim ji podařilo „sundat ze stromu“.

Tahle poštolka měla štěstí v neštěstí, elektrický proud ji spálil jenom opeření, po přepelichání bude moci být vypuštěna zpět do přírody.

Tak jako v předchozích letech jsme se věnovali i dalšímu technicko-provoznímu rozvoji stanice. Po mnoha letech se nám podařilo vyřešit zcela zásadní problém. Protože se naše stanice nachází v okrajové části bývalých kasáren, řešili jsme od samého počátku problém s připojením k síti el. vedení. Několik prvních let jsme proto museli zajišťovat provoz zcela bez připojení k elektrické síti a byli tak zcela závislí na přízni či nepřízni větru, díky kterému vyráběla proud naše malá větrná elektrárna. Za bezvětrných dnů a nocí byl však tento stav dlouhodobě neudržitelný. Podařilo se nám proto zajistit alespoň provizorní připojení našeho objektu přes stavební elektrický rozvaděč od souseda. Toto provizorní opatření se protáhlo na dobu více jak deseti let a našemu sousedovi tak s námi postupně čím dál více začala docházet trpělivost, neboť pro něj jednak byla náročná přefakturace nákladů za energii, ale i např. problém s přetížením sítě tím, jak jsme byli připojeni na nedostatečně dimenzované a zastaralé rozvodné síti. Protože náklady na novou elektropřípojku se pohybovaly ve výši přes 400 tisíc korun a navíc šlo i o velký problém z technického hlediska (průpich pod silnicí první třídy, výstavba přes pozemkové parcely, u kterých se projektantům nepodařilo dohledat vlastníky,…), tak není divu, že se pro nás jednalo z dlouhodobého hlediska o velký problém, který se vlekl od počátků existence stanice. Riziko, že nás soused bez náhrady „odstřihne“, bylo čím dál větší.

Naštěstí díky vstřícnému přístupu ČEZ a v konečné fázi i LČR ale i našich dalších sponzorů, máme dnes již zcela novou a hlavně zcela vlastní a dostatečně dimenzovanou elektrickou přípojku. Vyřešily se tím jak problémy s velmi častým výpadkem proudu, tak hrozba posledního a definitivního výpadku. Větrnou elektrárnu nám zdarma firma P & P Jaroměř přepojila, takže dnes nám přihřívá teplou vodu pro potřeby stanice a je tak i nadále smysluplně využita.

Dále jsme zajistili rekonstrukci jižní řady voliér, došlo nejen k výměně stropních trámů a stropních sítí, kterým již vlivem stáří skončila životnost a začaly se bortit, ale i některých bočních prvků. Rekonstrukce střechy se dočkala i voliéra pro velké sovy (výry). Ve velkém výběhu pro kopytníky jsme zbudovali nový dřevěný přístřešek, kam se mohou uchýlit před nepohodou, a zajistili i nový, dřevěný krmelec na seno a jádro + alespoň částečně u výběhu neprůhlednou zástěnou od frekventované cesty (problém tvoří zejména kolemjdoucí se psy). Dokončili jsme řadu celokovových voliér pro drobné a středně velké druhy ptáků, šelem a pro veverky i plchy. Než nám stavební práce přerušila zima, pustili jsme se i do výstavby nové a dostatečně velké voliéry pro čápy a další větší ptáky. Dokončení voliéry předpokládáme letos během jara. Nejen naši trvale handicapovaní čápi bílí i černí tak snad konečně budou mít daleko větší prostor k spokojenějšímu životu a tajně doufáme, že bychom se díky tomu od nich časem mohli dočkat i hnízdění a následného vypouštění odchovaných mláďat.

Nově postavený komplex voliér pro středně velké a velké druhy šelem a pro veverky.

Vážení přátelé – věříme, že výše uvedené řádky spolu s konkrétními výsledky naší práce, které si dokonce můžete na vlastní ruce, nohy i uši “osahat“ přímo v terénu, vypovídají nejen o tom, že děláme, nejen co je v našich silách, ale i o tom, že vložení Vaší dobrovolné práce, nebo materiálních a finančních příspěvků mělo rozhodně smysl. Budeme proto rádi, když nám i nadále zachováte přízeň. Bez konkrétní pomoci každého z Vás, bychom to nedokázali anebo aspoň rozhodně ne v takovém rozsahu. Ještě jednou za to nesmírně děkujeme, zejména s ohledem na kytky, zvířata a obecně přírodu kolem nás!

S přáním krásného dne, ale i pěkné zimy, krásného jara a léta, stejně jako zbytku roku

 za JARO Jaroměř David Číp a všichni ostatní okolo nás.

 

Napsat komentář