ZO ČSOP JARO Jaroměř

Poděkování JARO 2013

Vážený pane, vážená paní, vážení sponzoři, drazí dobrovolníci, milí přátelé a kamarádi,

Dovolujeme si co nejsrdečněji poděkovat za Vaši přízeň v roce 2013 a jako každým rokem posíláme alespoň nejstručnější ohlédnutí za loňským rokem.

Letos už bude opravdu všechno jinak…

Jestliže jsme v předchozích letech na tomto místě psali, že celý rok se naše snaha o ochranu přírody rovnala šílenému hektickému blázinci, pak rok 2013 byl v tomto směru rozhodně nejhorší, aneb nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř…

Způsobila to hlavně souhra nepříznivých okolností – zejména naplánovaný výpadek několika našich spolupracovníků, který navíc v druhé půli roku ještě zkomplikoval nedostatek finančních prostředků, neboť platby různých služeb, které zajišťujeme pro stát, byly letos mimořádně zpožděny a většinu prostředků určených zejména na zajištění projektů na ochranu a podporu naší divoké přírody jsme získali až těsně před Vánoci.

Nebýt nezištné podpory ze strany našich sponzorů, našeho generálního partnera (firma R-Servis), či výdělků z provozu našeho eshopu, tak bychom to snad už letos nedokázali vůbec ufinancovat. Našich závazků na poli ochrany přírody jsme nakonec dokázali dostát jen díky maximálnímu pracovnímu nasazení většiny našich dobrovolníků či pracovníků, které v několika případech dokonce gradovalo i v období Vánoc a ustalo až několik hodin před faktickým koncem roku = tedy pár hodin před Silvestrovskou půlnocí.

Alespoň z psychologického pohledu byla přece jen situace o poznání lepší než v minulosti, kdy jsme nejenže fyzicky neměli vůbec žádné prostředky a dostatek času na zajištění nejzákladnějšího chodu, ale dokonce ani onu vidinu, že se nakonec přece jen situace zlepší. Přesto jsme však do nového roku zcela vyčerpaně vstoupili s jediným předsevzetím, že takhle už to tedy opravdu dál už nepůjde. Rok 2014 tak, doufejme, bude ve znamení alespoň mírného útlumu našich aktivit, neboť jsme se již dostali za hranu, kdy se to fyzicky i psychicky nedá (alespoň z dlouhodobého pohledu) příliš zvládat. Tak nám prosím držte palce, ať se nám to tentokráte povede, protože zcela odbouraný, vyčerpaný, případně už téměř mrtvý ochranář toho pro přírodu už mnoho nesvede!

Ale zpět k tomu nejdůležitějšímu – co se nám s vaší pomocí podařilo udělat pro přírodu. Pokud se nebudeme zabývat tím, že se nám podařilo udržet chod většiny našich tradičních aktivit (které však rozhodně není možné vnímat jako nějakou samozřejmost a už to je velký úspěch), tak nás nejvíce potěšila aktivní podpora či mnohdy až záchrana dalších velmi cenných přírodních lokalit. Ačkoli je to totiž mediálně či společensky daleko méně atraktivní téma (např. zejména v porovnání s provozem naší záchranné stanice), tak je jedna z nejzásadnějších činností, které pro ochranu našich živočichů a rostlin můžeme učinit. Jestliže se nám totiž nepodaří v přírodě uchovat vhodné podmínky pro alespoň trochu přijatelný život jejích obyvatel, byly by naše další doprovodné aktivity téměř zbytečné.

Unikátní tanková střelnice v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Ralsko se konečně dočkala po více jak 20 letech první adekvátní péče, v pozadí hrad Bezděz

Nově zachraňovaná přírodovědně cenná území

I v letošním roce jsme k lokalitám, o které dlouhodobě pečujeme, přibrali další nové, takže už pomáháme cca 140 územím na území Čech, Moravy i Slovenska. Jsme moc rádi, že se nám konečně podařilo zajistit prvních pár hektarů nejcennějších ploch v bývalém vojenském prostoru Ralsko na Českolipsku – konkrétně na Vrchbělské střelnici. Tato vskutku mimořádně hodnotná lokalita (nejcennější český bývalý vojenský výcvikový prostor) si to opravdu zaslouží. Nejen kvůli nejbohatší české populaci celoevropsky ohroženého modráska černoskvrnného, ale i třeba kvůli více jak stovce kusů vstavače kukačky nebo vratičky měsíční či jako hnízdiště vzácných ptáků jako je třeba lelek nebo skřivan lesní. Výsledná plocha zásahů – kosení a odstranění travní hmoty včetně vykosení několika set mladých exemplářů dřevin zatím proběhla na ploše více jak 11 ha. Bohužel poslední českou populaci modráska komonicového se nám už tady zachránit nepodařilo, protože ji těsně před tím, než jsme se začali o lokalitu zajímat, zasypaly stovky tun popílku. Ale jsme přesvědčeni, že alespoň pro zbývající cenné druhy přišla naše aktivita snad ještě včas.

Děti z mateřské lesní školky Větvička při práci na obnově bezlesí na Plachtě.

Další velmi významné území, kde jsme letos začali nově pomáhat, je Tematínská lesostep na Slovensku. Jedná se spíše o celé menší pohoří, kde se nalézají desítky krásných teplomilných strání, které doslova hýří životem. Jde o nejbohatší lokalitu motýlů na celém Slovensku (!) což už samo o sobě mluví za vše. Dokonce zde byl popsán (a dosud zde přežívá) i jeden z mála endemitů Slovenska – modrásek slovenský. K tomu je třeba připočítat ještě např. desítky druhů orchidejí včetně takových „špeků“ jako je rudohlávek jehlancovitý nebo hnědenec zvrhlý, velmi bohaté populace krásné, až přes 10 cm veliké kobylky ságy, půlmetrové ještěrky zelené a až půl druhého metru dlouhé užovky stromové, ale i četná hnízdiště lelků nebo bohatá loviště orlů královských. Zkrátka jde o jednu z nejcennějších Slovenských lokalit, navíc mimořádné krajinářské hodnoty. Bohužel zde mnohá krásná místa byla v minulosti záměrně zalesněna nepůvodní borovicí černou nebo jasanem zimnářem. To má spolu s přirozeným zarůstáním pro většinu zdejších druhů fatální následky. Proto máme obrovskou radost, že jsme mohli toto krásné pohoří nejen navštívit a obdivovat zdejší přírodní krásy, ale i aktivně přispět k jeho ochraně a to jak přímo fyzicky, tak i výzkumem co nejúčinnějších metod pro obnovu a udržení zdejších nejcennějších ploch.

Další nově zachraňovanou cennou plochou je menší teplomilná loučka doslova narvaná vzácnými druhy rostlin i živočichů nedaleko Polních Chrčic na Žehuňsku ve středních Čechách. Mnohokráte jsme se sem již chystali, ale pokaždé nezbyl čas, až teprve letos se nám to povedlo – snad zejména pro zdejší populaci hořečku nahořklého nepřišla naše pomoc příliš pozdě.

Kriticky ohroženým kobylkám ságám pomáháme přežít jak na jižní Moravě, tak i na západním Slovensku.

K dalším loňským novinkám patřila dobromyslová stráň doslova na dohled od „Kájinkova“ Mírova na Olomoucku nebo mezofilní květná loučka u Kocléřova na Trutnovsku. Pustili jsme se i do moc hezké teplomilné stráně s polštářky mateřídoušky ve Vestci nedaleko Jaroměře. Adekvátní péče se dočkaly i úchvatné mokřadní plochy se sněhově bílými porosty suchopýrů a ďáblíků bahenních u Malého Karlova na Choceňsku, teplomilné stráně u Starkoče na Náchodsku, mírně podmáčené louky u Vinic na Vysokomýtsku chráněné formou VKP Babka, sušší stráňka Plechtinec na Moravskotřebovsku či naopak velmi podmáčený mokřad Za horama u obce Přívrať na Českotřebovsku a nakonec i louka s bohatou populací evropsky chráněného hadince červeného u Blatničky na jihomoravském Uherskohradišťsku.  Jednorázovou podpůrnou akci, která by na několik let měla teď stačit, jsme provedli i v bývalém kamenolomu Zieleniec v Polsku. Za zmínku stojí i to, že se nám podařilo zajistit údržbu většiny nově odlesněných ploch v Přírodní památce Na Plachtě, což byla vzhledem k množství a velikosti nově odlesněných ploch s velmi těžkým (členitým) terénem docela fuška. Výraznou vzpruhou pro živočichy vázané na písek bylo i stržení 1,4 ha drnu na nových částech lokalit Čeperka a (Východo)Česká Sahara. Podrobnosti k jednotlivým lokalitám je možné nalézt na www.jarojaromer.cz/spolek.

Národní přírodní rezervace ale také evropsky významná lokalita Tematínská lesostep na úpatí Povážkého Inovce na Slovensku

Stav naprosté většiny „našich“ lokalit je nyní díky našim předchozím zásahům až na pár výjimek celkem ucházející (jak velké množství byrokratické i manuální práce se za touto zdánlivě nenápadnou větou ukrývá, si dokáže představit jen asi málokdo ;)). K oněm výjimkám patří zejména  BVVP Milovice (část Traviny a část Pozorovatelna východ), kde byly zatím naše zásahy nedostatečné, ale kde se do toho pustíme letos, protože se nám konečně podařilo získat potřebné souhlasy vlastníků a úředníků. Stejně tak v letošním roce už doháníme (leckde jsme to už dokonce stihli dohnat teď během ledna) další lokality, které jsme nestihli dostatečně zajistit v roce 2013, tedy hlavně louky u Dlouhopolského rybníka, Přerovskou a Semickou hůru, Heřmanickou stráň, Hraničky, Plechtinec či Radkov. Pouzřanskou step na jižní Moravě vzhledem k její velké rozloze také nejsme schopni zatím zajistit úplně celou, ale jestliže se nám zde podařilo v loňském roce obnovit cca 6 ha, tak alespoň to nejnutnější se nám zde podařilo uchránit, tím spíše když letos zde budeme opět pokračovat.

Potěšitelné je, že většina lokalit na Slovensku, kde jsme měli vždy obří rezervy, by měly být nyní postupně zajišťovány místními lidmi v rámci nově podpořených projektů z EU, a proto zde naše práce již možná nebude tolik nutná, respektive se budeme moci vrhnout na jiné zdejší lokality o kus dál na východ.

Další milník – naše první “soukromá“ rezervace

Během roku 2013 se nám díky veřejné sbírce Místo pro přírodu podařilo vykoupit do vlastnictví Českého svazu ochránců přírody přes 4 hektary Ještěrčího ráje. Jedná se o první soukromou ještěrčí rezervaci v ČR. Součástí této vykoupené lokality, které jinak hrozila přeměna na plantáž japonských topolů, je také neúrodné pole, které jsme začali upravovat tak, aby se z něj stalo místo vhodné pro přírodu a její obyvatele. Časem se nám zde snad podaří zbudovat periodický mokřad a celou rezervaci bychom rádi formou vrátek mezi jednotlivými výběhy doplněných o stezky s informačními panely lépe zpřístupnili široké veřejnosti.

I když víme, že první vlaštovka jaro nedělá, je to přece jen jedna z prvních náhrad za přírodovědně cenné pozemky, které bohužel neustále mizí pod pluhy traktorů (v (v lepším případě), častěji však pod velkoobjemovými sklady či satelitními městečky.

Alespoň zatím vypadá, že Ještěrčí ráj nebude naší poslední „soukromou“ rezervací. V současné době máme rozjednané získání dalších dvou „soukromých“ rezervací – teplomilnou stráň s velmi vzácným hořečkem nahořklým u Velkého Vřešťova (o kterou se staráme už přes deset let) a část mokřadní louky Malá Vachta v údolí Olešenky (o kterou se staráme dokonce už déle jak 25 let).

Vlevo nová plocha Ještěrčího ráje před první pastvou, vpravo vysetá řepka olejka, která by za normálních okolností dnes rostla i na nově získaném pozemku. Aneb návrat místa pro přírodu v přímém přenosu…

Velmi nás těší, že se o další významný krok posunul i projekt České společnosti ornitologické, se kterým ornitologům v rámci našich sil pomáháme. Pro změnu první “soukromá“ ptačí rezervace dosáhla dalšího bodu svého rozvoje. Díky získanému povolení k nakládání s vodami se na podzim mohla do závlahového systému konečně pustit voda, čímž došlo nejen k zvýšení hladiny podpovrchové vody, ale i mělkému zaplavení mnohých terénních nerovností. Pokud bude ve stejném stavu ptačí park i během jara 2014, tak se milovníci ptáků mají opravdu na co těšit!

Obří voliéra pro čápy i další zdejší loňské změny v rozvoji stanice…

Díky přízni našeho generálního partnera – firmy R-servis, ale i dalších donorů (zejména LČR, Krajský úřad, Magistrát Hradce Králové) i dalších sponzorů se nám podařilo na stanici v loňském roce zajistit celou řadu investičních akcí. Zhotovili jsme např. voliéru úctyhodných rozměrů (30 x 30 m x 30 m) pro trvale handicapované černé a bílé čápy  – snad se tedy letos od nich dočkáme mláďat – konečně budou mít k něčemu takovému prostor.

Dále jsme na stanici dokončili ve vznikajícím areálu živé zahrady i velké koupací jezírko, které kromě možnosti „nechemického“ koupání vytvoří i nový životní prostor pro vážky, obojživelníky a další živočichy. Vypracovali jsme i projekt na další zvelebování živé zahrady, která by měla obsahovat funkční ukázky celé řady opatření na podporu fauny i flóry tuzemských zahrad a některá z nich jsme už i přímo zrealizovali (broukoviště, suché zimoviště pro obojživelníky „sklepního typu“, zimoviště pro ježky). Pro návštěvníky stanice (respektive organizované skupiny osob) připravujeme v souvislosti s dokončováním živé zahrady na letošní rok i nový vzdělávací program.

 Naše stanice byla v některých chvílích doslova k nepoznání…

Akci, při které doslova nezůstal kámen na kameni, byly venkovní rozvody vody i el. energie, což po ukončení stavebních prací značně zefektivnilo práci ošetřovatelů, kteří pak mohou ještě více ušetřeného času věnovat péči o zraněné pacienty. Další velkou akcí byla částečná rekonstrukce a hlavně i vnitřní elektrifikace a s rozvodem vody u samostatně stojícího objektu (tzv. domeček), díky čemu alespoň částečně vyřešíme problém se zoufalým nedostatkem vnitřních prostor pro potřebu stanice.

Ptačí tragédie letošního roku a někteří zajímavější loňští pacienti

Mezi loňské nejzajímavější pacienty můžeme jednoznačně počítat mláďata ořešníka kropenatého, které se nám podařilo úspěšně odchovat. Dalším nezvyklým přírůstkem bylo sotva dvoudenní kuře chřástala polního. Během strojového sečení louky přišlo o své rodiče a od sekačky samo utrpělo zranění, kterým po několika dnech nakonec podlehlo. Starali jsme se třeba i o tři mláďata motáka pochopa, kterým pro změnu polní práce zničily hnízdo. Nakonec se nám je podařilo úspěšně navrátit do přírody, stejně jako třeba vzácného ledňáčka říčního, jenž narazil na překážku. Velkou radost jsme měli i úspěšného vypuštění méně běžného včelojeda lesního, nebo vzácného kalouse pustovky, kterou jsme přijali a léčili od loňského roku, ale pochopitelně i z navrácení více jak 170 našich dalších vyléčených pacientů.

                                                                       Část nové čapí voliéry na záchranné stanici

Loňský průběh roku byl však vskutku hodně nešťastný a zejména volně žijící živočichové na to hodně doplatili. Vlivem nezvykle protáhlé zimy uhynulo značné množství hmyzožravých ptáků – zejména drozdů, skřivanů, ale i třeba čejek chocholatých. Následovalo extrémně deštivé jaro, kdy přišli čápi až o devadesát procent (!) mláďat. Podobně žalostně na tom byli i tažní hmyzožraví ptáci (vlaštovky, jiřičky, lejsci, rehci, pěnice,…), u kterých byly ztráty mláďat rovněž závratné. Problémy však pravděpodobně měla i kuřátka hrabavých ptáků, krátkokřídlých či bahňáků, která neměla kde oschnout, stejně jako třeba malí zajíčci, kteří jsou v deštivém počasí náchylnější i na různé nemoci. Měli jsme i zvýšený příjem mláďat netopýrů – což může být rovněž důsledek deštivého jarního počasí. Naopak naši stálí ptáci (jako např. sýkory) svá hnízdění pro jistotu pozdržela a jako o život začala hnízdit teprve v létě, kdy už by měla být s hnízděním dávno hotova. Začátkem léta pro změnu panovala úmorná vedra, se kterými se musela potýkat hlavně mláďata z pozdějších hnízdění. A tento podivný a extrému plný rok zakončila naopak zcela nezvykle teplá zima. Ta sice mnohým živočišným druhům spíše vyhovuje, jiným však může naopak působit větší komplikace – např. u živočichů, kteří mají problém uložit se k pravému zimnímu spánku (netopýři, ježci, medvědi,…). Vlivem teplé zimy od nás neodletěli někteří stěhovaví ptáci (např. čejky) a pokud dojde v rámci celé Evropy k prudkému ochlazení, jež bude doprovázet bohatá sněhová nadílka, tak už na svá tradiční zimoviště ve Středomoří nemusí stihnout včas doletět.

Mladý ořešník kropenatý po více jak čtrnáctidenním pobytu na záchranné stanici.

 Právě zde je vidět, že pokud nemáme přijít o celou řadu dnes zatím stále ještě běžných druhů živočichů (o těch vzácnějších ani nemluvě), je třeba, aby v přírodě měli pokud možno co nejlepší podmínky. Tzn. dostatek rozmanité potravy (např. druhově bohaté porosty lesních i lučních bylin a dřevin, na které je vázán základní zdroj potravy většiny divokých živočichů – hmyz), tak dostatek úkrytů, ale také míst vhodných k rozmnožování i třeba zimování. Jedině krajina, která je složená z jemnozrnné mozaiky dostatečně prosvětlených (nejlépe listnatých či smíšených) lesů s větším množstvím mrtvého a odumírajícího dřeva, květnatých luk, extenzivních pastvin, nepřerybněných mokřadů, prosluněných remízků, teplomilných strání, starých alejí, drobnějších lomů, ale i políček s mezemi, na které navazují přírodní zahrady u lidských sídel – vše s co nejmenším obsahem jedů ze zemědělských či lesnických postřiků – dokáže vytvořit prostředí, ve kterém živočichové (a rostliny a vlastně i člověk) dokáží ustát čím dál větší výkyvy středoevropského klimatu. Ačkoli naše snahy o udržení či obnovu výše uvedené krajiny díky naší péči o více jak 140 přírodovědně cenných lokalit nejsou určitě zanedbatelné, pro přežití mnohých ohrožených druhů to bohužel zatím stále ještě zdaleka nebude stačit a bylo by třeba, aby podobně aktivních subjektů bylo podstatně více. A ideálně, aby na této myšlence více spolupracovali i zemědělci, myslivci, rybáři, či těžaři. Bohužel to je zatím spíše výjimkou a čeká nás v tomto směru ještě spousta práce.

Veverka nalezena u sídla LČR odchovaná na kočičím mléce.

Kampaň na pomoc tygrům slonům, nosorožcům či orangutanům…pokračuje

Dopad rozvoje palmových plantáží na přírodu – tedy metla tropických deštných lesů zejména v nyní kácením nejvíce ohrožené jihovýchodní Asii, je v zahraničí už celkem známá a mnohé organizace i výrobci se už snaží problém nějak řešit. Avšak Česká republika se dosud tvářila, jako by se jí to skoro vůbec netýkalo, navzdory faktu, že je i ona jedním z hlavních viníků proč pralesy nadále mizí. Jen málokterý našinec o problému tuší. A když se ptáme na přednáškách, kolik přítomní posluchači palmového oleje za rok zkonzumují (průměrný Čech jej spořádá nejméně 3 kg ročně), tak všichni nechápavě třeští oči, co to má být za nejapnou otázku s předem jasnou odpovědí. O to více jsou pak všichni překvapeni, když zjistí, že palmový olej je nejen běžnou ale dokonce zcela každodenní součástí jejich (nezdravého) jídelníčku. Jsme proto rádi, že v kampani zaměřené na problematiku tuzemské spotřeby palmového oleje se nám podařilo postoupit zase o kousek dál. Založili jsme koalici nevládních organizací, veterinářů, lékařů, učitelů i celých škol, zoologických zahrad, záchranných stanic, firem, osobností veřejného života i jednotlivců – zkrátka všech, kterým ničení unikátní přírody, stejně jako životního prostředí domorodých obyvatel či našeho zdraví není lhostejné a společnými silami to chtějí změnit. Členové a příznivci Koalice proti palmovému oleji nyní dodělávají základ profesionální webové stránky na téma palmového tuku (náhled jak to bude vypadat až bude hotovo naleznete zde: www.StopPalmovemuOleji.cz ), vydali už i o této problematice informační leták s infopanely. A vše už budou šířit mezi veřejnost a to jak v tištěné, tak i elektronické formě.

Jakmile bude hotový výše uvedený web, začneme nejen s „hromadný náborem“ dalších členů a příznivců koalice, ale v daleko větší míře budeme oslovovat i jednotlivé firmy s výzvou, aby začaly nezdravý a pro přírodu zcela smrtonosný palmový tuk nahrazovat domácími druhy olejů (ideálně ztužovaných modernějším = podstatně zdravějším způsobem).

Tak to je alespoň ve stručnosti alespoň to nejdůležitější, co se nám s vaší pomocí podařilo v loňském roce dokázat. I přes velké množství dílčích úspěchů nás stále čeká ještě spousta práce, protože i nadále je tlak člověka na přírodu závratný a nám se zatím nedaří zastavit ničení přírody nejen na celém světě, ale dokonce zatím pořád ještě ani v našem regionu. Přesto, nebo právě proto to teď nesmíme vzdát, přesně v duchu myšlenky zakladatele sítě Světového fondu na ochranu přírody Sira Petera Scotta: Nezachráníme všechno, co bychom chtěli, ale zachráníme mnohem více, než kdybychom se o to nikdy nepokusili“

 Děkujeme, že v tom jedete s námi a nezištnou prací, nápady, morální, materiální či finanční podporou nám pomáháte myšlenky rozumné ochrany naší přírody, krajiny i celé planety uvádět v každodenní praxi. Jen díky vaší pomoci to jsme schopni hrnout dál!

Za všechny a všechno okolo JARO Jaroměř David Číp

Napsat komentář