ZO ČSOP JARO Jaroměř

Poděkování JARO 2015

Vážený pane, vážená paní, vážení sponzoři, drazí dobrovolníci, milí přátelé a kamarádi, tak jako každý rok jsme tu s bilancováním předchozí sezóny. Tentokráte Vás možná poněkud zavalíme informacemi, ale protože nám mnozí sdělujete, že Vás to všechno zajímá, a protože dobrých zpráv není nikdy dost (a letos jich byla úroda), tak tady jsou:

 Začátkem loňského března jsme s opatrným optimismem hleděli vstříc budoucnosti a jak to nakonec po necelém roce dopadlo?

Je JARO z nejhoršího venku? A jak to letos bude s fungováním ochrany přírody v ČR?

 Dalo by se asi napsat, že vývoj byl už prostě “tradiční“. Náš počáteční optimismus opět vzápětí vystřídal šok. Vlivem nekompetentního vedení Ministerstva životního prostředí z dob vlády “ropáka“ Chalupy totiž letos málem došlo k likvidaci podstatné části Programu péče o krajinu. Což je program, který má zcela zásadní celostátní roli ve financování aktivit na podporu naší přírody. Péčí o orchidejové louky a motýlí stráně počínaje, přes obnovování a údržbu mokřadů pro vodní ptáky či vážky, protipovodňovou ochranu a zadržování vody v krajině, výsadby a ošetřování zeleně včetně památných stromů, až po záchranné transfery žab nebo činnost záchranných stanic. Pokud by tento program padl (nebo byl výrazně okleštěn, což je skoro totéž), mohli bychom většinu našich snah o ochranu naší přírody rovnou zabalit. Nezbývalo, než všeho zanechat a pustit se do lobování na patřičných místech (např. i u místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka a řady poslanců), ve kterém jsme ale naštěstí zdaleka nebyli sami.

Tuto novou vodní plochu zadržující vodu v krajině,ve které se už letos rozmnožovali např. vzácní čolci velcí a ještě vzácnější druhy vážek, jsme spolu s celkovou revitalizací “orchidejového odkaliště Jívka“ mohli obnovit právě díky krajinotvorným programům, které měly být letos ale zrušeny či alespoň vážně seškrtány.

Ministr ŽP Richard Brabec nakonec do programu z rezervního fondu MŽP přihodil 50 milionů, čímž jej dorovnal na stejnou úroveň jako vloni a tím i fakticky zachránil. Od roku 2010 doposud byl tento program neustále krácen, takže je sice stávající úroveň i nadále nedostatečná, ale přece jen těch 50 milionů bylo velmi důležitých. Celkově bývá každoročně z PPK podpořeno přes 2500 dílčích projektů po celé ČR, což z tohoto programu činí jeden z neúčinnějších dotačních titulů vůbec, který za relativně málo peněz zajistí obří množství „muziky“. Zejména pokud uvážíme, že kolikrát jeden jediný projekt, který nejen že ničemu nepomůže, ale navíc napáchá více škody než užitku, stojí nezřídka i více jak zmiňovaných 50 milionů. Např. naprosto nesmyslné splavnění kousku Vltavy, které bude nakonec místo zamýšlených fondů EU platit náš stát, už teď stálo stejnou sumu, jaká by při stávajícím stavu byla určena na financování aktivit ochrany přírody na 20 let dopředu!    V letošním roce byl Program péče o krajinu již opět zahrnut do standardního rozpočtu MŽP, dokonce i mírně navýšen a navíc je již dokonce několik týdnů spuštěn, což je mimořádně brzo, protože vloni byl spuštěn až skoro o půl roku později a to vytvářelo nemalé komplikace a velkou nejistotu, jak to vlastně s praktickou ochranou přírody v ČR bude. Tímto krokem stávající ministr alespoň prozatím napravil chybu po svém dnes už nechvalně známém předchůdci a zaslouží si za to uznání i poděkování zároveň. A snad je to možné brát jako jednu z indicií, že se situace na MŽP konečně začíná po dlouhé době stabilizovat.

 

Obří krok vpřed – vyšlo to – máme vlastní traktor!

Údržbu květnatých luk, motýlích strání i obnovu mokřadů jsme přes 30 let zajišťovali výhradně formou tvrdé ruční práce (např. ruční hloubení tůní pro obojživelníky a vážky jen s pomoci rýče a lopaty), kosení orchidejových luk nejen ručně vedenou sekačkou či křovinořezem, ale nezřídka také jen s využitím kosy a brousku. Mohli jsme si to donedávna dovolit hlavně proto, že jsme za ty roky měli vybudovanou doslova armádu dobrovolníků, studentů na brigádách i odsouzenců k alternativním trestům. Jenže čím více lokalit se nám daří postupně zachraňovat, tím hůře se nám shánějí nové posily, protože dobrovolná manuální práce je dnes bohužel podobně kriticky ohrožená, jako jsou některé druhy organismů, které se snažíme zachránit. Příliš nezabrala ani naše loňská kampaň na zaručené a zdravé hubnutí, které máme mnohokráte ověřené v praxi. Lidé raději drží diety a věří na zázračné doplňky stravy, případně se potí v zaprášených tělocvičnách, takže nám příliš dobrovolníků z řad tlouštíků bohužel nepřibylo.

Ruční kosa je skvělý, romantický, šetrný a nejekologičtější prostředek údržby a tím i záchrany jedněch z nejcennějších přírodních společenstev, nicméně v momentě, kdy máte v pár lidech posekat každoročně minimálně 80 – 100 ha, ztuhne úsměv na rtu i tomu nejfundamentál-nějšímu ochranáři. I když i čím dál více uvažujeme nad návratem divokých koní, praturů a zubrů, tak jak se toho zhostili kolegové z České krajiny, je to řešení jen pro omezený počet opravdu velkých lokalit – jako jsou třeba právě bývalé vojenské výcvikové prostory. A zdánlivě levná pastva ovcí a koz je kupodivu finančně či časově podstatně náročnější než varianta křovinořez, alespoň pokud tedy nechce pást někdo místní.

Písčiny patří k nejvíce ohroženým a zároveň mimořádně druhově bohatým stanovištím. Na Plachtě jsme díky technice mohli začít obnovovat i plochy pro kriticky ohrožené druhy bezobratlých, ale třeba i vymírající masožravé rosnatky či plavuňky zaplavované.  

Takže po zvážení všech pro a proti za stávajícího stavu asi už nezbývá, než některé z cca 180 lokalit v naší péči prostě obětovat. Tedy ponechat je zcela jejich osudu, což nezřídka znamená jejich zánik. Nejednu lokalitu jsme zachránili za vteřinu dvanáct před jejím zničením např. převedením na jehličnatou monokulturu, nebo stavební pozemek. V lepším případě dojde “jen“ k degradaci a tím i následně k většinou nevratnému vymírání mnoha populací vzácných druhů rostlin i živočichů.  Jinou možností je sehnat více peněz, nahradit dobrovolníky zaměstnanci a lépe zaplatit brigádníky. A poslední variantou je ještě více zefektivnit naši práci tam, kde to lze,  zejména díky výkonnější technice.

Je pochopitelné, že obětování lokalit (respektive všech jejich živočišných a rostlinných obyvatel) by bylo zoufalým zmařením jedné z nejdůležitějších částí našeho snažení. U příjmů jsme přešťastní, že se nám je s vypětím všech sil daří udržet alespoň na stávající, tedy minimální hranici. Natož abychom je zvládali ještě navyšovat. Není proto asi divu, že jsme se nakonec, tak trochu ze zoufalství, rozhodli pro poslední zbývající možnost.

 

Norské fondy jsou když….

Stali jsme se partnery velkého celorepublikového projektu, který je realizován díky jeho podpoře ze strany Islandu, Lichtenštejnska a Norska a který je zaměřen na obnovu a péči o nejohroženější tuzemské mokřady a stepi. Díky tomu jsme mohli zajistit nejen běžnou údržbu (kosení a pastvu) v celé řadě „našich“ tradičních lokalit včetně Pouzdřanské stepi, Ještěrčího ráje, ale dokonce na některých z nich podstatně vylepšit podmínky pro mnohé vzácné živočichy i rostliny.

Až tato mimořádně vzácná modrá žába (skokan ostronosý) letos vyleze ze zimoviště, měla by se “tetelit blahem“ z tůní které, jsme pro ni během letošní zimy obnovili. 

Např. na Východočské Sahaře právě teď postupně obnovujeme mokřady, kde se krom rosniček, kuněk, blatnic, čolků i skokanů budou patrně již letos rozmnožovat celoevropsky ohrožené vážky jasnoskvrnné. Pomáháme i s obnovou a údržbou mokřadů pro kriticky ohrožené ropuchy krátkonohé Na Plachtě, úpravou míst pro mokřadní ptáky v Ptačím parku Josefovské louky a připravujeme obnovu mnoha dalších větších vodních a mokřadních stanovišť pro žáby, hmyz, ptáky i savce na dalších místech Velkého Jaroměřska.

Přes patnáct let čekání…na “vlastní“bagr

Tohle vše si nyní můžeme dovolit hlavně díky pořízení těžké techniky. Máme velký traktor s náhonem na všechna čtyři kola, s předním nakladačem, valníkem a samostatným minibagrem. Mimo to jsme navíc díky dotaci z Norských fondů pořídili i velmi výkonnou profesionální sekačku na trávu, která nám mimořádně pomáhá zefektivňovat práci při údržbě lučních a stepních společenstev. Takže vyhlídky jsou dnes přece jen podstatně radostnější, jenže….

Odvrácená strana jedné mince…

Pochopitelně nic není zcela zadarmo, a proto asi nikoho příliš nepřekvapí, že výše uvedené radostné novinky byly doslova vydřeny otrockou byrokracií a zatím nebývalými problémy technicko-provozního charakteru. Museli jsme se např. vypořádat s tím, že celý projekt musíme předfinancovat, což v našem případě obnášelo nelehkou snahu na získání bezúročných půjček ve výši přes 2 miliony korun (každá sranda něco stojí, natož pak nový traktor a profesionální technika, která je nutností, když nám hobby technika na mnohých extrémních lokalitách doslova hoří pod rukama). Díky nezměrnému úsilí i opravdu velmi vstřícné pomoci jak ze strany města Jaroměř, ale i nejednoho našeho sponzora či dárce, se nám zatím daří všechny tyto obří nástrahy překonávat. Byť to pro nás bylo opět mimořádně těžké, protože minimálně polovinu roku 2015 jsme se zmítali v chronickém nedostatku prostředků pro zajištění našeho každodenního provozu.

Znovu, jako ostatně už mnohokráte předtím, jsme museli přepočítávat doslova každou korunu a byli odkázáni na nezištnou pomoc našich přátel, podporovatelů, dárců i “věřitelů“.  Nesmírně si ceníme pomoci i důvěry těch, kteří nám vypomohli i poskytnutím nemalých finančních půjček za vyloženě symbolický úrok a ještě více i důvěry, které se zjevně těšíme, neboť jsme zjistili, že když by bylo opravdu nejhůře, dokázali bychom sehnat vůbec či jen minimálně úročené půjčky až do výše cca 4 milionů korun (což ale nakonec nebylo naštěstí potřeba). Bez této pomoci, které se nám dostalo, by naše dobře míněná snaha o dosažení ještě větší efektivity naší práce mohla skončit naopak velkým fiaskem, ze kterého bychom se mohli sbírat jen velice těžko.

Veškerá podpora, které se nám v roce 2015 dostalo, byla proto mimořádně důležitá a opravdu vřele za ni děkujeme! Jen díky vaší pomoci se nám společné dílo daří.

 

Ještě jeden kapitální úspěch roku 2015

Zejména ti z vás, kdo nám pomáháte posledních cca 16 let, jste si museli všimnout té dlouhatánské cesty, kterou se nám za toto období podařilo ujít. Z původně malé a téměř bezvýznamné organizace lokálního charakteru, jejímž jediným vybavením pro ochranářskou práci byl jeden jediný křovinořez a přívěs za osobní automobil (který mj. máme doposavad), jsme vybudovali mamutí organizaci, která dnes pečuje a chrání stovky hektarů přírodovědně unikátních ploch “Velkého Jaroměřska“. A o tom, že naše zájmová oblast je opravdu velká, dnes svědčí fakt, že pečujeme o přírodu od Českého středohoří a Českolipska v severní polovině státu, přes Prahu, celou východní část středních Čech a celé východní Čechy i s kouskem Polska, střední a jižní Moravu až po Mikulov a Hodonín, abychom se nakonec (alespoň prozatím) zastavili na západním Slovensku před lesnatými hřebeny Povážského Inovce a Malých Karpat. A aby toho nebylo málo, tak čím dál intenzivněji pomáháme připravovat a rozjíždět i konkrétní ochranářské projekty nejen v prvních oblastech Jižní Evropy, ale dnes už i třeba na Borneu.

Není divu, že takto velký záběr není jednoduché obsáhnout už pouze z Jaroměře. Moc rádi bychom spolupracovali s místními ochranářskými organizacemi, což se ostatně i nejednou děje. Na mnoha místech však bohužel nemáme spolupracovat s kým, protože prostě akční „srdnatí“ ochranáři vymírají, nebo jsou natolik zavalení vlastní prací, že na spolupráci s námi už prostě nemají kapacity a jsou rádi, že alespoň něco řešíme i za ně.

Amfiteátr Kamenného vrchu u Kurdějova v jedné z nejcennějších a aktuálně zároveň i nejohroženějších  přírodních rezervací na jižní Moravě. Péči o alespoň nejdůležitější části této  lokality dnes zvládáme právě díky existenci jedné z našich místních poboček.

Proto jsme se rozhodli podpořit vznik nových organizací, se kterými bychom mohli velice těsně spolupracovat na společných cílech. Inicializovali jsme založení našich „dceřiných poboček“ v Pardubicích, Brně, Olomouci, Jablonci a snad už brzo i v Praze a Českých Budějovicích. Pomáháme jim postavit se na vlastní nohy, jak předáváním našeho „know-how“, tak i zapůjčováním nářadí, techniky, aut a díky tomu, že se nám podařilo sehnat dotace z úřadu práce, tak u alespoň některých i nemalou finanční injekcí na počáteční rozjezd (nicméně letos tato finanční podpora už skončila, tak se teď musí spolehnout hlavně sami na sebe). To, zda tyto organizace začnou fungovat na podobných principech a standardech, jako dnes funguje JARO, musí nyní prověřit až praxe. Minimálně u ČSOP Pardubice, Arionu Olomouc a Moravy v Brně to zatím vypadá, že se tento záměr podařil, a proto od nás tyto pobočky v letošním roce už přebírají nejednu z našich původních lokalit do své péče. V případě, že působíte v blízkosti těchto větších měst, prosím pomozte jim. Momentálně budou potřebovat nadšené dobrovolníky, štědré dárce i levné brigádníky snad ještě více než my. Kontakty na ně naleznete zde:

 ČSOP Arion Olomouc – potřebujeme hlavně dobrovolníky a finanční či materiální výpomoc. Např. hrábě, vidle, křovinořez, benzín, či třeba zapůjčit automobil s přívěsem.

 ČSOP Moravawww.csopMorava.cz   To samé co ČSOP Arion

 ČSOP Pardubicewww.csopPardubice.cz  Potřebujeme hlavně dobrovolníky, kteří by pomohli zachránit velmi cennou lokalitu Červeňák, které dnes hrozí zánik – více na www.PPcervenak.cz

 ČSOP Podještědí _ www.csopPodjestedi.cz Zde nám zoufale chybí dobrovolníci a následně i finanční a materiální výpomoc.

 Pražská pastvinawww.Prazka.pastvina.cz  Dobrovolníci vítáni, byť jich zde je zatím ze všech organizací nejvíce. Chybí však tahoun, který by to celé hrnul před sebou. Finanční dary zatím není možné poskytovat, protože formálně zatím ještě nemají účet ani sídlo.

 ČSOP Jihočeská romantika (název je zatím pracovní), web ještě neexistuje, ale spolupráce už je možná. Máme tahouna a první nadšence, ale nemáme finance a vybavení.

Záchranná stanice pro zraněné volně žijící živočichy

V roce 2015 jsme v naší stanici přijali 636 živočichů v nouzi. Z nich se podařilo po mnohdy nelehkém léčení, ošetřování a rekonvalescenci  úspěšně navrátit celkem 336..

Srnče pokosené při sklizni.

K letošním pozoruhodnějším pacientům můžeme jednoznačně počítat raroha velkého. Kriticky ohrožený druh ptáka, který v ČR hnízdí v počtu max. deseti a to ještě většinou pouze na jižní Moravě. Po několikatýdenním pobytu tohoto pacienta v naší stanici se nám podařilo jeho zranění natolik dobře zaléčit, že jsme jej mohli vypustit zpátky do volné přírody. Mezi další zajímavé pacienty patřila naše nejmenší sova kulíšek nejmenší. Ten je zatím stále v našem léčení, stejně jako další vzácný pacient, a pro změnu naše nejmenší volavka, bukáček malý. Vyléčit  a vypustit se nám podařilo i vzácnější a zákonem chráněnou “noční veverku“ plcha velkého, jestřába lesního, krahujce obecné, tři lejsky šedé, čápy bílé a další chráněné druhy.

Raroh velký těsně před a po vypuštění.

K dalším méně častým pacientům v roce 2015 můžeme určitě počítat i lelka lesního, potápku černokrkou či racka stříbřitého a chřástala polního, ale ty se nám bohužel ani přes maximální snahu zachránit nepodařilo. Podobně jako v loňském roce byli častými pacienty i netopýři.

K méně obvyklým pacientům patřila i dvojice lišek polárních, která se jednoho dne znenadání vyskytla v areálu průmyslového závodu v Týništi nad Orlicí.


Novinky z naší ustavičné snahy o záchranu zanikajících lokalit a vymírajících druhů

Ačkoli je pro nás při záběru péče o více jak 180 lokalit už takto nesmírně těžké zajistit údržbu tam, kde to je třeba, jestliže víme o zanikajících lokalitách s vymírajícími vzácnými druhy, tak nám to prostě nedá a alespoň v rámci našich velmi omezených možností se jim snažíme také pomoci.

 

Likvidace náletů na skalních stepích Černých roklí.

 

Prosekali a propásli jsme se i do Českého krasu

Jednou z nových lokalit, do kterých jsme se právě v těchto dnech probojovali skrz hradby náletů a kopřiv, je hanebně zanedbaná národní přírodní památka Černé rokle v Českém krasu na jihozápadním okraji Prahy. Zde se snažíme zachránit na jednom z posledních míst žijícího, v celé ČR vymírajícího okáče metlicového, modráska východního, saranči německou a neméně atraktivního ploskoroha pestrého i zdejší dlouhodobě skomírající kavylové stepi. Kdysi dávno přeplněné, dnes již bohužel spíše vymizelým životem. Snad se nám zde i výhledově podaří zavést komunitní pastvu v rámci plánovaného založení prvního komunitního spolku pražských koz, ovcí a oslů s názvem Pražská pastvina – viz výše. Hledáme proto zájemce, kteří by měli zájem na lokalitách v těsném okolí Prahy chovat vlastní kopytníky pro radost i užitek. Proč se začínají v Praze pást kozy na sídlištích, když se mohou podstatně zdravěji a bezpečněji pást v rezervacích a tím je zároveň nejvhodnějším možným způsobem udržovat?

Likvidace náletů na úžasné strání Plechtinec v srdci pohádkového Moravskotřebovska. Království Ariona nejmodřejšího.

Střední Morava – prvních patnáct zdejších lokalit již dáváme postupně do pořádku, tak ještě zajistit těch zbývajících 127…

Řada letos námi nově zachraňovaných lokalit se nalézá na Moravskotřebovsku a Svitavsku, kde nám s jejich péčí začala už od loňska pomáhat naše dceřiná organizace – ČSOP Arion. Zdejší lokality nám přibývají tak rychle, že je už ani nestíháme přidávat na web našeho pozemkového spolku! Soustředíme se zde hlavně na populace vymírajícího hnědáska květelového a modráska černoskvrnného. Ale ani zdejší kudlanky nábožné, přástevníci kostivaloví, užovky hladké či ťuhýci nepřijdou zkrátka a naše zásahy jim přijdou velmi vhod. Jsme naprosto nadšení, jak srdečně jsme místními lidmi v na Moravskotřebovsku přijímáni!

Jedná se o téměř pohádkový kraj s pohádkovými přírodními scenériemi, ale i pohádkovými lidmi (bohužel včetně zlých skřetů, kteří nám zde předloni vykradli automobil na dohled od party našich sekáčů). Právě proto, že se zde zachoval velmi poetický krajinný ráz překypující mateřídouškovými a černýšovými stráněmi, přeplněný vzácnými i dosud běžnými druhy motýlů, rozhodli jsme se zde vyhlásit první a druhé motýlí království v České republice. Výhledově bychom rádi představili zdejší jednotlivá motýlí knížectví a hrabství všem vnímavým milovníkům přírody a zároveň poukázali na opravdický nelítostný boj, který se právě svádí o jejich záchranu. Uvítáme proto všechny poety, výtvarníky a fantasty i dobrovolníky, kteří by s námi chtěli vizi motýlích království začít postupně naplňovat.

Velmi vzácná orchidej – tořič hmyzonosný.

Jižní Morava – péče o výkladní skříně původní přírodní rozmanitosti

V úzké spolupráci s naší dceřinou ČSOP Morava jsme se letos nakonec pustili i do krajinářského, botanického i entomologického šperku jižní Moravy – Kamenného vrchu u Kurdějova. Snažíme se zde hlavně o záchranu jedné z posledních populací modráska ligrusového ve střední Evropě, ale spolu s ním se na záchranných pracích svezou i zdejší botanické lahůdky, jako je třeba tořič včelonosný, vstavač vojenský a hadinec nachový, ale i entomologické drahokamy v podobě obří kobylky ságy, či menší, ale také dosti vzácné kobylky samobřezí, okáč ovsový, modrásek vičencový apod.

 I když se jedná o jednu z nejcennějších entomologických lokalit v ČR, odbornou péči o toto území potřebují třeba i některé zdejší vzácné ptačí druhy, jako např. pěnice vlašská, krutihlav obecný a strnad luční. Dále jsme otevřeli „nové bojové fronty“ i na dalších cenných jihomoravských lokalitách, jako jsou např. Bílý kopec u Čejče (zde stále ještě přežívá „entomologický fetiš“ chrobák jednorohý), nebo Popická stráň neboli Hochberk – zapomenutá sestřička známé a opěvované Pouzdřanské stepi, Lácary v Kobylí (kde se sice na své poslední lokalitě v ČR už obnovení péče nedožil krasec temný, ale řada dalších vzácných druhů zde dosud přežívá), ale i profláknuté Dunajovické kopce a naopak téměř neznámé, ale o to cennější Hovoranské úlehle atd.

Pomáháme přežít už třem jihomoravským populacím největší evropské kobylky – kriticky ohrožené kobylky ságy.

 

Centrální část Velkého Jaroměřska

Ačkoli v oblasti východních Čech už máme většinu lokalit naštěstí podchycených, přece jen někde zbývají kousky, které by bylo škoda nechat zaniknout. Platí to i pro revitalizaci bývalého vojenského cvičiště v Křivicích na Týnišťsku.  I tady jsme již přišli hodně po dvanácté., protože např. dříve udávaný a dnes po celé ČR vymírající hnědásek rozrazilový či okáč bělopásný se nás už bohužel nedočkali a vyhynuli zde, spolu s celou řadou dalších živočichů a rostlin.

Nicméně i pro to málo, co zde ještě zbylo, má určitě smysl se pustit do práce a hlavně zde je obří potenciál i do budoucna, protože tato lokalita zcela jistě bude fungovat jako vynikající tzv. „nášlapný“ kámen pro migraci mnohých vzácných druhů. Např. populace kriticky ohrožené ropuchy krátkonohé, nejohroženější žáby, jejíž stavy poklesly po celé ČR i o více jak 90 %, to sem bude mít jen cca 2 km vzdušnou čarou. Pro nás to ale znamená skoro celé to „postavit znovu“.

 

Velmi vzácná “sibiřská“ vážka tmavoskvrrná obývá orchidejové odkaliště na Broumovsku.

Další horkou novinkou z centrální oblasti je dokončení první etapy terénních prácí na záchraně vyloženě obskurní lokality – orchidejového odkaliště na Broumovsku. Zde je možné kochat se květy čtyř druhů orchidejí či obdivovat zdejší výjimečné bohatství vážek včetně velmi vzácné, ale o to krásnější vážky jasnoskvrnné a dokonce i vážky tmavokvrnné! V tůních, které jsme zde nechali obnovit, se již letošní rok začali masově rozmnožovat kriticky ohrožení čolci velcí. Bohužel, ale i tady platí, že jsme sem přišli pozdě, byť má největší porci másla na hlavě správa CHKO Broumovsko, která přes 15 let torpédovala naše snahy o opravdu adekvátní odbornou péči a málem to nedopadlo ani tentokráte

Podobně jako okáč bělopásný na Týnišťstku, i okáč metlicový se našich záchranných akcí již nedožil a ve východních Čechách nedávno vymřel. Jeho poslední populací bylo složiště popílku Opatovické elektrárny.

A popílkový hřeb loňského roku

Pokud nazýváme orchidejové odkaliště rud na Broumovsku obskurní lokalitou, nevím, jak bychom pak měli nazývat cca 60 ha patrně největšího východočeského složiště popílku u Opatovic nad Labem. Bohužel jsme se totiž dostali do stavu, že mnohé druhy jsme na přírodních lokalitách dostali natolik do úzkých, že zde v minulosti vyhynuly a jediná místa, kde ještě přežívají, jsou ta, kde by to čekal asi jen opravdu málokdo. On má totiž elektrárenský popílek podobné vlastnosti, jako míval písek na někdejších východočeských písečných přesypech, které byly až na pár posledních výjimek zničeny odtěžením, zástavbou či osázením borovými monokulturami. A protože tento trend neproběhl jen u nás, patří pískomilná společenstva spolu např. se slanisky a stepními lokalitami k nejohroženějším stanovištím v celé Evropě. A tak asi není divu, že největší pískomilné vzácnosti dnes přežívají na popílkovištích. A bohužel i tady jsou nyní ohroženy, protože se mění technologie spalování uhlí a „už ani ten popílek není, co býval“. Proto se intenzivně snažíme připravit podmínky pro návrat pískomilných druhů zpět do volné krajiny a naše aktivity např. na Východočeské Sahaře, písčinách u Čeperky či Na Plachtě a nově i v Království vlčích vřesovišť na Českolipsku jsou přesně ta opatření, která jsou pro jejich návrat klíčová. Jenže mezitím nesmíme dopustit, aby nám tyto druhy vyhynuly na svých posledních lokalitách, kterými jsou právě tato obskurní popílkoviště. Jsme proto moc rádi, že se díky našim snahám podařilo dosáhnout velmi důležitého příslibu ředitele Opatovické elektrárny, který slíbil nepřeměnit druhou část odkaliště na golfové hřiště, tak jak se už stalo před lety, ale naopak zajistit rekultivaci tak, aby zde trvale dostala šanci příroda a mohla zde vzniknout tzv. „nová divočina“. Tak teď ještě podobným způsobem vyřešit složiště popílku u Chvaletické elektrárny či v pardubickém Semtíně…

Likvidace náletů na úžasné strání Plechtinec v srdci pohádkového Moravskotřebovska. Království Ariona nejmodřejšího.

Záchranné programy nejohroženější tuzemských motýlů

Protože denní motýli patří bohužel mezi nejrychleji vymírající skupiny živočichů, spousta naší práce se dnes logicky točí okolo nich. Patří k ní i záchranné chovy, přechodné posilování oslabených populací a nově i plánované repatriace. Po okáči ovsovém a metlicovém a hnědásku květelovém je dalším druhem, na který jsme se zaměřili, okáč skalní. Ten nyní přežívá v ČR na úplně poslední lokalitě, konkrétně v Českém  středohoří. Právě v těchto posledních dvou letech se rozhoduje o jeho přežití a situace je velmi vážná. Proto jsme se rozhodli založit ještě jednu pojistnou populaci v záchranném chovu a časem snad i další a to v Českém krasu, kde tento druh vyhynul “teprve“ před pár lety (další smutný příklad, kdy jsme přišli příliš pozdě).

Souběžně se založením repatriované populace se pochopitelně budeme snažit pomoci odstranit příčiny, pro které zde tento druh vyhynul, byť se naštěstí v tomto ohledu už správným směrem snaží i Agentura ochrany přírody a včele se správou CHKO České středohoří a CHKO Český kras. Těší nás, že stranou těchto aktivit dnes nezůstává ani Společnost pro ochranu motýlů (SOM). Podobně se v úzké spolupráci se státní ochranou přírody i nadále snažíme doslova za vteřinu dvanáct zachránit také jihomoravské populace modráska ligrusového a snad se nám letos i u tohoto druhu podaří založit pojistné záchranné chovy pro případ nejhoršího – zde je však situace už více než kritická a možná se nám to stejně už nepovede zlomit. Dalším druhem, do kterého jsme se pustili ve snaze založit záchranný chov, ze kterého se opět následně pokusíme vytvořit pojistnou repatriovanou populaci na lokalitě nedávného původního výskytu, je okáč šedohnědý, který z celé střední Evropy mizí podobně rychle, jako jeho příbuzný okáč skalní a v ČR už přežívá také na zcela posledním místě. Tak držme palce, ať to všechno dobře dopadne.

 

Čtyři jedinci okáče skalního, odchycení na poslední lokalitě jejich výskytu v ČR, vytvořili základ našeho záchranného chovu.

 

Další nové východočeské “veřejněprivátní“ nevládní rezervace jsou na světě!

Po Ještěrčím ráji v majetku Českého svazu ochránců přírody a Ptačím parku Josefovské louky v majetku České společnosti ornitologické, byla vloni díky kampani Místo pro přírodu odkoupena do vlastnictví ČSOP další východočeská lokalita. Jde o krásnou Hořečkovou stráň u Velkého Vřešťova. Když jsme se před cca patnácti lety pouštěli do péče o tuto lokalitu, její notná část byla zrovna vlastníky měněna ve smrkovou plantáž. Naštěstí pro přírodu se však na tomto místě smrčkům příliš nedařilo. Když jsme začali postupně čistit nemalou část lokality od náletových dřevin i agresivnějších typů vegetace a těšili se z toho, jak početnost vzácných hořců, ještěrek, kriticky ohrožených čistců německých nebo zdejších vzácnějších druhů motýlů stoupá, ani ve snu nás nenapadlo, že jednou bude tato lokalita „naše“, nebo že se z její krásy bude těšit přímo na místě i ministr životního prostředí (byť bývalý).

     Zatím úplně nejčerstvější, teprve před několika dny nově vykoupenou lokalitou je pak ještě rašelinná louka Malá Vachta v údolí řeky Olešenky v podhůří Orlických hor. Jedná se o první území v majetku přímo naší organizace JARO. Protože sponzor, který poskytl rozhodující částku na výkup, využil naší nabízené možnosti, že na jeho počest může být lokalita přejmenována jak uzná za vhodné, je od konce roku 2015 lokalita oficiálně přejmenována na Ňufovu Malou Vachtu.

     I když se jedná o tzv. „soukromé“ přírodní rezervace, není nutné se bát, že by na tato místa měla veřejnost od teď zákaz vstupu. Právě naopak – všechny „naše“ rezervace je možné si kdykoli přijít prohlédnout. Snad jen u Hořečkové stráně je třeba dát v září a říjnu pozor na rostlinky hořečků nahořklých, které by člověk mohl nechtěně pošlapat. Jsou totiž jedním z hlavních důvodů, proč jsme se celé území snažili zachránit. Zato na jaře a začátkem léta zde můžete naopak dupat a skákat, co nejvíce dovedete. Vaše jarní dupání totiž hořečky přímo milují! Tak až budete mít na jaře cestu okolo – nezapomeňte si přijít zadupat, teď už vás odsud opravdu nikdo nevyžene.

     Připravujeme výkupy dalších lokalit na střední u jižní Moravě či středních a východních Čechách.

To nejlepší nakonec

Je skvělé, že se nám čím dál více daří zachraňovat nové a nové lokality a tím čím dál víc brzdit úbytek biodiverzity (byť i nadále platí, že celkový vývoj naší přírody je bohužel špatný a celoplošně se příroda pořád ještě každoročně ochuzuje – o ničení zemědělské půdy, mokřadů a dalších nemilých věcech ani nemluvě). Nicméně bez naší práce by ten trend byl zcela jednoznačně horší.

Mořské krávy – neboli dugongové – jedni z mnoha mimořádně ohrožených obyvatel Zátoky nosatých opic. 

Bohužel ale na druhou stranu veškeré naše úspěchy jsou směšné s tím, co se dnes děje v jihovýchodní Asii, ale už i Africe a Jižní Americe. Zatímco u nás doslova s vypětím všech sil zachraňujeme každoročně pár set hektarů přírody, stejná plocha pralesů s unikátní biodiverzitou nenávratně zmizí za ani ne pouhou hodinu. Jen v Indonésii zmizí za hodinu plocha o velikosti cca 300 fotbalových hřišť! Více na www.StopPalmovemuOleji.cz

     Je proto opravdu mimořádně důležité přestat se na jedné z největších světových ekologických katastrof podílet. Nejrychlejší a nejúčinnější cestou, jak se toho od nás může dosáhnout, je hlavně spotřebitelský bojkot, který dokáže nejlépe přesvědčit firmy a posléze i politiky, že se na tomto problému už nechceme podílet. Naše každodenní rozhodnutí a naše volba peněženkami rozhoduje o přírodě a lidech na konci světa víc, než si myslíme. Je omyl domnívat se, že alespoň místní lidé díky palmovému oleji zbohatnou. Bohužel opak je pravdou.

     Na cestě k informovanosti o tom, co se skrývá za palmovým olejem, jsme ušli za několik málo let obrovský kus cesty. Jsme moc rádi že naše organizace byla od počátku aktivním členem Koalice proti palmovému oleji, ze které se postupně stalo velice různorodé a zároveň také velmi silné a vlivné seskupení všemožných subjektů. Koalice jsou vzornou ukázkou nezištné spolupráce dobrovolníků napříč celou domácí společností a má díky tomu za sebou lví podíl na zvyšování povědomí o tomto problému.

Mládě levharta obláčkového – jeden z mnoha druhů který je kosený vznikem palmových plantáží.

Zde je stručný výčet úspěchů, kterých Koalice proti palmovému oleji prozatím dosáhla (pouze za období srpen 2015 – únor 2016):

  • Vzniklo nové logo a je připravován nový design webových stránek a propagačních materiálů.
  • Ke KPPO se přidalo 18 nových členů z neziskového sektoru, ale také první zoologické a botanické zahrady, školy, vědecké společnosti, hudební skupiny (např. kapela Vypsaná fixa), umělci (např. Dan Bárta ) aj. KPPO v současné době mezi svými členy sdružuje přes 50 neziskových organizací, více než 70 odborníků, 4 ZOO, 1 botanickou zahradu, 2 vědecké společnosti, 2 školy, lékaře, veterináře, pedagogy i další různé jednotlivce a skupiny.
  • Nová je i spolupráce s cestovními kancelářemi, obchodními portály, mediálními agenturami a centry kulturního života.
  • Aktivity sleduje přes 15 000 nových příznivců na sociálních sítích. Celkem přes 18 000 lidí
  • V půlce listopadu bylo příspěvky KPPO na sociálních sítích osloveno přes 100 000 lidí.
  • Při hledání slova palmový olej je web KPPO www.StopPalmovemuOleji.cz na Google.cz jedním z prvních odkazů, v roce 2015 patřilo v ČR spojení slov palmový olej do první desítky nejhledanějších slov, při zadání slova koalice do vyhledávače nabízí prohlížeče Koalici proti palmovému oleji jako jednu z prvních variant. V době kdy jsme koalici spoluzakládali, vyskakovaly pouze nabídky o tom, jak je palmový olej skvělý, ba přímo zázračný, teď je tomu přesně naopak!
  • Aktivity KPPO se pomalu rozšiřují i na Slovensko, do Polska i jižní Evropy.
  • Komunikace s médii se velmi rozvíjí, každodenní praxí je vydávání tiskových zpráv, rozhovorů, jsou publikovány články, vyjádření, medailonky aj.
  • Zároveň jsou vyhledávány a zpracovávány informace, zajišťováno sdílení informací mezi členy a spolupráci na jednotlivých tématech a v dalších oblastech spolupráce, především vzdělávacího charakteru.
  • Za poslední 6 měsíce jsme bylo (spolu) uspořádalo přes 35 akcí s tematikou palmového oleje (přednášky a diskuze, promítání filmu Zelená Poušť, díky z.s. Lestari proběhla mezinárodní konference TBCC, KPPO byla přítomna na festivalu Země na Talíři pořádaném o.p.s. Glopolis, zajišťovali se výstavy fotek a obrazů).
  • Proběhlo také setkání členů KPPO za účasti odborníků a zástupců firem.
  • Je komunikováno s firmami a pracuje se na certifikaci stravovacích zařízení a výrobků bez PO.

Dobrá zpráva také je, že řada firem, včetně několika větších (např. Emco, Bohemia Chips, Semix, ..), začala s nahrazováním palmového oleje šetrnější alternativou. Biopekárna Zemanka již nabízí pouze produkty bez palmového oleje.

  • Podařilo se připravit prezentaci na setkání krmivářů ZOO s výrobci krmiv. Záměr – eliminace palmového oleje v krmivech pro zoologické zahrady a další chovatele.
  • Je rozšiřována galerie výrobků a připravovány další uživatelsky dostupné indikátory PO.
  • Chod KPPO zajišťují v současné době desítky dobrovolníků a mezi nimi i (hlavní koordinátor, mluvčí, odborní garanti a další dobrovolníci). Vzhledem k rozsahu práce a záměrům KPPO je už ale nezbytné získat finanční prostředky na provoz i třeba tisk a distribuci osvětových materiálů. Palmové plantáže už ohrožují dokonce i delfíny tím, jak zamořují vodu zátok bahnem a pesticidy. Na obrázku orcela tuponosá za Zátoky nosatých opic.

I když jsou zatím výsledky práce KPPO ohromující, bohužel ten větší kus zůstává stále ještě před námi. Je proto opravdu klíčové nejen informovat naše okolí, ale jít i sám dobrým příkladem a začít každý sám u sebe. I když jsou příspěvky našich dárců pro nás mimořádně důležité, když nám nebudete nic posílat a raději začnete s bojkotem a zapojíte se jako dobrovolníci do antipalmářské kampaně – budeme mnohem raději! Skutečně až tak důležité to je.

Naše aktivity v KPPO nyní postupně utlumujeme s cílem nechat ji už žít vlastním životem, protože bychom se nyní co nejrychleji chtěli pustit do ještě větší kampaně (pracovní název Zachraňme se!), která by měla upozornit i na další neméně důležité problémy dnešního světa, jako je např. přelovení oceánů, úbytek vody, ničení lesů v J.Americe, přílišný konzum,… a zároveň ukazovat řešení jak tyto problémy může výrazně ovlivnit zdánlivě obyčejný člověk jakým jsme my sami. To, co jsme doposud zvládli udělat, byl  jen takový čajový odvárek toho, na čem už několik let ve volných chviličkách intenzivně pracujeme a co snad už brzy spustíme. Opět narážíme hlavně na tradiční zoufalý nedostatek volného času, s jehož úsporou nám velmi mohou pomoci aktivní dobrovolníci. Pokud jste někdo ochoten pravidelně věnovat i jen pár hodin týdně podobným tématům, dejte nám prosím vědět.

Ještě jednou děkujeme za jakoukoli Vaši podporu v minulosti a budeme se těšit na další velice plodnou spolupráci ve dnech budoucích. Svět se bohužel stále žene raketovou rychlostí do záhuby, ale pořád ještě máme šanci to zastavit, nebo alespoň výrazně zbrzdit. Bez toho, že ještě trochu zabereme, to asi nepůjde, je třeba přestat spoléhat na politiky, ale začít sami u sebe. Pak to zastavíme mnohem snáze. Děkujeme, že v tom jedete s námi!

Za všechny okolo skupiny JARO Jaroměř David Číp

Napsat komentář