ZO ČSOP JARO Jaroměř

Příjemná zpráva na začátek týdne!

Kdo ještě nevíte tu úžasnou novinu letošního léta, tak zatím vše nasvědčuje tomu, že se stal zázrak. Na poslední lokalitě v ČR a na jedné z posledních lokalit ve střední Evropě visí už řadu let na vlásku osud kriticky ohroženého motýla – okáče skalního. Správa CHKO České středohoří, entomologové i akční ochranářská skupina JARO se svorně už několik let snaží zabránit nejhoršímu a každý rok se děsíme, zda tam okáči definitivně zmizí tak, jak se nedávno stalo na Pálavě, v Praze, Českém krase, na celém Slovensku a jinde.

Miloši Andresovi se sice podařilo zvládnout jeho nesmírně náročný záchranný chov v zajetí, ze kterého poslední roky několik tisíc vajíček ročně umísťujeme na Dlouhou horu, kde okáči létali ještě před pár lety. Ale bohužel nestačí jen někde umístit vajíčka, housenky nebo motýly s tím, že je to hotovo a druh je zase zpátky. Zcela zásadní je vyřešit důvody, proč druh vymizel a následně vyřešit problémy, které byly způsobeny snížením početnosti populace na kritickou mez. Proto jsme letos nakonec přistoupili i k péči o stanoviště tohoto motýla přímo v srdci jeho výskytu. Ale i tak neexistuje žádná jistota, že se to vše povede – náš první pokus o založení pojistné populace okáče skalního v Českém krasu zatím bohužel ztroskotal, byť se budeme pokoušet o tento cíl dál a případně vyzkoušíme i další potenciálně vhodné lokality.

Problematika ochrany okáče skalního nás nakonec  vloni zavedla až do Rakouska, kde se nyní aktivně snažíme zachránit poslední rakouské populace, které jsou po letošním dobrém roce v ČR paradoxně nakonec ještě ohroženější než ty naše. A protože hrajeme o čas, tak rychlost, kterou musíme jednat a rozhodovat, připomíná rychlost pracovníků na ARO. Teprve před rokem jsme zjistili to, čeho si Rakušáci původně vůbec nevšimli – tedy že okáč skalní je akutně ohrožen vymřením i v Rakousku. Rakouská strana nám s čistým svědomím povolila odchyt 15 kusů okáčů pro oživení genetické variability naší populace v záchranném chovu, přičemž až během loňské výpravy za okáči jsme zjistili, že když bychom z populace odebrali povolený počet kusů, tak ji tak leda dorazíme – neboť jsme rakouskou populaci odhadli na pouhých cca 15 – 30 kusů! Proto jsme nakonec do našeho chovu odebrali jen nejnutnější počet několika málo kusů, ze kterých jsme obratem založili čistý rakouský záchranný chov. Aktuálně populace rakouských zvířat v našem chovu několikanásobně převyšuje početnost v Rakousku. Zároveň jsme se už v letošním roce rovnou přímo v Rakousku museli pustit do nejnutnějších zásahů na podporu okáče skalního (podívejte se na naší fotogalerii) a nyní pro rakouské kolegy zajišťujeme i monitoring obou populací a zpracováváme návrhy, jak zabránit nejhoršímu i v této vyspělé a ekonomicky silnější zemi.  A jsme v čilém kontaktu i s Němci, kteří se nám snaží pomáhat a my naopak pomáhat s přežitím tohoto motýla i v Německu – zkrátka pořádná ochrana přírody nezná hranice států.

Na základě dlouhodobých monitoringů činil odhad celé české populace okáče skalního v roce 2016 cca 30 posledních kusů. Byť počty byly ve skutečnosti asi o něco vyšší a kdyby šlo o ptáky, hady nebo zubry – bylo by to pěkné číslo – u bezobratlých, kteří v přírodě fungují jako nejzákladnější potrava a „spotřební zboží“ je to stav téměř jisté smrti. Však ostatně nejeden přední odborník na motýly tuto populaci už dávno „pohřbil za živa“ s tím, že to má tak jako tak spočítané a už snad ani nemá smysl se snažit o jeho záchranu, protože kolaps je nevyhnutelný. Ale i když jsme jim museli dávat za pravdu, přesto jsme se nechtěli smířit s tím, že se o jeho záchranu ani nepokusíme a doufali, že se třeba nakonec přece jen stane zázrak. A on se asi fakt stal…

Díky předchozí několika leté snaze státní i nestátní ochrany přírody (všichni však máme máslo na hlavě, že jsme tento tristní stav dopustili) se nakonec snad přece jen podařilo odvrátit nezvratné. Na základě letošního mimořádně podrobného monitoringu, kdy je označen každý jedinec lihovou fixou na křídlo (běžný a hlavně bezpečný způsob značení motýlů v přírodě i v zajetí) se počet označených kusů pohybuje už přes 300 ex. a přibývají kusy další! Navíc skutečné počty budou ještě o něco vyšší, protože ne každého motýla se podaří odchytit a označit. A to že se početnost zvedá je už vidět i přímo v terénu pouhým okem, kdy okáči létají na místech, kde je už léta nikdo neviděl! Navíc vzorně kladou na plochy, které jsme jim v letošním roce připravili, takže pokud vše dobře půjde, mohla by od letošního roku jít i nadále početnost prudce nahoru – což je jediná šance jak tohoto motýla zachránit. Dokud jich v Českém středohoří nebude létat alespoň 500, lépe alespoň dva tisíce, nemáme ještě zdaleka vyhráno. Ale když budeme držet všechny palce, tak se to přece jen nakonec snad povede!

Děkuji všem, kteří nám se záchrannou tohoto druhu pomáháte! A díky i těm, kteří se ještě chcete zapojit – ať už jako dobrovolníci (potřebujeme pomoci s monitoringem i aktivní ochranou jak v ČR, tak i v Rakousku, Německu a Slovensku), nebo alespoň jako dárci či sponzoři. Celý tento zatím zcela unikátní a bezprecedentní projekt, kdy se snažíme kombinací záchranných chovů, monitoringu i aktivních zásahů napříč třemi státy nejen zachránit stávající populace, ale obnovit i ty které už vymizely, totiž z nemalé části táhneme na úkor našich „trpících“ rodin a „trpících“ rodinných rozpočtů. Stačí se nám ozvat a na spolupráci se určitě dohodneme!

Níže jsou pro zajímavost ještě nejčerstvější podrobnosti od zoologa CHKO České středohoří Pavla Moravce. Většinou jsme v posledních letech zvyklí číst jen samé zdrcují zprávy o tom, jak vše zaniká a vymírá. Tak je třeba si náležitě vychutnat, když je to teď i obráceně. A nejvíce si to vychutná samotný zoolog, neboť na naší jarní akci na podporu tohoto druhu (fotografie) památně prohlásil, že pokud se letos okáči objeví i na místech, která jsme jim připravili, a kde už je řadu let neviděl, tak sní vlastní čepici. Tak Pavle – přejeme dobrou chuť 😉 :))

Více podobných dobrých zpráv přeje za všechny co se okolo okáče motají David Číp

PS: Originální dárek na vánoce pro všechny milovníky motýlů! Připravujeme sbírku dřevěných modelů nejohroženějších denních motýlů, kterým se snažíme pomáhat přežít v ČR, na Slovensku i v Rakousku. Z každého kusu prodaného motýla, který bude k mání za 200 Kč, putuje cca 150 Kč na jeho aktivní ochranu v přírodě. Hledáme dobrovolníky, kteří by pro nás zdarma vyráběli dřevěné i papírové motýly, aby byl výtěžek z prodaného zboží téměř 100% a zároveň přijímáme první objednávky na tento zcela originální, netradiční a mimořádně ekologický dárek 😉  Sleva za celou sbírku 12 ti kusů je 400 Kč.

Zdravím všechny,
7.8., pomocníci: manželka, M. Žemlička, F. Mitterwald
Raná – celkem 43 nově označených imág a 44 recapturů (poslední kódy V28 a Z56). Prochozena celá Raná, tedy po obvodu / úpatí kolem dokola (s výjimkou ploch přilehlých k lesu) a celý hřeben od Malé Rané (NPR) po poslední předvrchol
1/ potvrzeno vše co viděli P. Skala a M. Andres v sobotu
 – plocha pod cestou do sedla směr oplůtek s Helictrotrichon desertorum (podél modře značené turistické cesty). Zde jsme dopoledne viděli celkem 11 kusů, z nich 8 nově označeno (3 samci, 5 samic). Některé ze samic kladly. Při stoupání na Ranou se v každém případě stavit zde!
– poslední předvrchol Rané nad obcí (s pytlem na stožáru), proběhl tu v poledne F. Mitterwald a viděl 1 označený ex. a označil 1 samce, k večeru jsme tu potkali další označený ex. Za celé roky monitoringu zde okáči nikdy nebyli, pozitivní reakce na jarní managementový zásah
2/ V NPR na relativně malé ploše, kde proběhl jarní managementový zásah, jsme za hodinu a půl ve třech lidech chytli 38 kusů, z nich 15 nově označeno (7 samců, 8 samic). Minimálně 4 samice pozorovány při kladení, v tom motýlím mumraji to ale bylo těžké zaznamenat.. Samozřejmě další motýli létali kolem vrcholu i jinde v NPR, ale to bylo jen pár kusů, prakticky všichni se drželi té vysekané a na hlínu vyhrabané plochy, včetně kladoucích samic! Nutno zdůraznit, že je to především zásluha D. Čípa, P. Skaly + mnoha dalších dobrovolníků z celého Česka…
3/ Na jaře vyhrabaná a následně přepasená plocha pod hlavním vrcholem Rané byla bohužel v den návštěvy na návětrné straně, přesto z ní vzlétali okáči sedící na zemi. Podobnou plochu vytvořit i přes cestu na opačné straně hřebene, motýli se budou moci přesunovat podle toho odkud vichr vane…

4/ A bonbónek nakonec – na plochách 1/ a 2/ po jednom kusu Hipparchia semele (označeni V0 a Z0), pokud někdo narazíte na další, označte je, prosím, podobným způsobem (další kusy mohou být dvojnulky, pak trojnulky, nic lepšího nás v tu chvíli s Mirkem nenapadlo). Jedno-dvě pozorování z Rané máme skoro každý rok, ale samozřejmě nikdo neví, jak velká populace to je, resp. jestli se nejedná o náhodné nálezy zalétlých kusů?

8.8.
1/ Dlouhá hora u Kozel – loňský výsadek se konečně líhne! V šíleném odpoledním vichru jsme chytili 4 neoznačené kusy (1 samec, 3 samice) (poslední kód Z60), ten pátý, již označený, jsme neviděli. Všechny kusy soustředěny do oblasti pod a kolem mírně skalnatého Z předvrcholu, jinde ani křídlo, prošli jsme západní svah, celý hřeben, celý kopec po vrstevnici v půli svahu i jižní úpatí. Je jasné, kde by měl proběhnout cílený managementový zásah…

 

Pokračujeme s Mirkem celý další týden
Motýlům zdar
Pavel Moravec

Napsat komentář