Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

První rok divokých koní v Jámě na Plachtě

Jaký byl první rok pastvy divokých koní v rákosinách rybníka Jáma v přírodní památce na Plachtě? Jednoznačně skvělý – jak pro koně, tak pro přírodu! Výsledky pro biology byly opět až nečekaně dobré!

Již to bude déle jak rok od chvíle, kdy jsme divoké koně z Exmooru poprvé vpustili do rákosin rybníka Jáma na okraji Hradce Králové. Důvodem, proč se tomu tak stalo, byla snaha omezit příliš stejnorodé rákosiny – více je rozčlenit, pokusit se v nich obnovit dnes již zaniklou slatinnou louku a hlavně v nich vytvořit prostředí, které by vyhovovalo co největšímu spektru druhů. Vloni byl rybník vypuštěný, aby se vyřešil letitý problém s invazivními druhy ryb, které zde likvidovaly obojživelníky – zejména šlo o sumečky americké, případně střevličku východní. Na vypuštěném rybníce se koně pustili do rákosin i orobinců a začali s postupným prořeďováním. Jenže vlivem extrémního sucha byl vloni nakonec skoro celý rok rybník vyschlý na troud a tak jsme nemohli žádný vliv na vodní organismy prokázat. Nakonec se jej na plný stav vody podařilo napustit až letos na jaře a my s napětím očekávali reakce obojživelníků, rostlin i vodních ptáků. Nic jsme však neponechali náhodě a právě kvůli hnízdění ptáků jsme na nejcitlivější část hnízdění koně z rybníka „vyhnali“. Stejně jsme potřebovali, aby v květnu a červnu spásali i jiné pastviny než jenom rybník. Ale když na těchto pastvinách vyschl i poslední zdroj vody, nezbylo nám než to risknout a koně do rybníka pustit. Napjatě jsme sledovali, jak na to bude příroda reagovat. S obavami jsme hleděli zejména na hnízdění ptáků. Nevíme, zda je to pravidlo nebo šlo jen o náhodu, ale koně se zachovali jako velmi ohleduplní ornitologové. Během hnízdění se způsobně pásli jen suché části břehů, kde téměř žádní mokřadní ptáci nehnízdí. Hlavně obnovovali slatinnou louku. Hnízdění mokřadních ptáků tak proběhla úspěšně – vzletná mláďata ornitologové pozorovali jak u lysek černých, tak i u potápek malých a několika druhů rákosníků včetně rákosníka velkého.

Teprve až když doba hnízdění skončila, se koně vrhli do chladivých vod a začali vodní vegetaci zpracovávat tak, jak se pro ně sluší a patří. Zejména v těchto dnech jejich rákosovo-orobincový apetit vrcholí, o čemž se může přesvědčit každý, kdo si prohlédne rákosiny rybníka Jáma z vnější strany břehů. Již během léta cestičky, které koně v rákosinách vyšlapali, s gustem využívali ke slunění jak mnozí obojživelníci, tak hlavně ještěrky obecné, které se letos v rákosí rybníka nalézali v obřích koncentracích. Díky koním totiž byly jak blízko u vody (i ještěrky v létě vyhledávají vlhká místa kde není takový hic), tak i na sluníčku, kde se mohly právě ve vyšlapaných pěšinách slunit a současně být skryty před zraky řady jejich predátorů.

Na tento stav pomalu již reagují i rostliny. Rákosiny začínají být druhově pestřejší i místech, kde původně byla pouze monokultura rákosu nebo orobince. To by mělo více vyhovovat některým druhům vážek, mokřadních motýlů nebo brouků, kteří tyto mokřadní rostliny potřebují ke zdárnému vývoji. Za hmyzem by se navíc měli stahovat ptáci a další hmyzožravci.

Zatím se nepodařilo znovuobjevit žádný z nových druhů nebo druhů dlouhodobě nezvěstných (s napětím čekáme, zda se náhodou ze semenné banky přece jenom ještě neprobudí například pryskyřník obrovský, kterého na Plachtě neviděl nikdo už 35 let a kterému by právě rozvolněné prosluněné rákosiny měly vyhovovat), ale už z dosavadních výsledků se zdá, že „zázrační“ koně dokáží odvádět zázračnou práci i v rybníce. A co na to naši hrdinové?

Během letních veder se labužnicky nořili do chladivých vod a k tomu si jako desert žvýkali rákosovo-orobincové zákusky. Celé lété jsme nezaznamenali žádný problém až na jeden před pár dny. Jeden z koní se totiž zabořil do bahna a nešlo mu se vyprostit ven. To se stává divokým zvířatům v přírodě občas také a nezřídka za tuto chybu zaplatí životem. Patálií v kterých se kůň nacházel, si však ihned všimli návštěvníci Plachty, kteří zalarmovali hasiče i naše strážce divokých koní. Všichni vzápětí vyrazili na místo spustit záchrannou akci a dorazili do několika minut od nahlášení události. Našli však již jen koně, který si z bahna nakonec přece jen dokázal pomoci sám a to, že měl nějaké komplikace naznačovala pouze jeho značně zablácená srst. Takže to dobře dopadlo a alespoň jeden z našich koní je doufejme již do konce života poučen v tom, že chladit se ve vodě má i svá rizika a je nutno si hlídat vrstvu bahna, ve které zrovna šlape.

Jak se koním ve vodě během léta dařilo můžete vidět na snímcích zooložky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Blanky Mikátové.