Záchrana dalších ohrožených lokalit v roce 2010!

Záchrana dalších ohrožených lokalit v roce 2010!

Kromě praktické péče o většinu lokalit zahrnutých do našeho pozemkového spolku jsme  v roce 2010 přibrali ještě lokality  zbrusu nové. Většině z nich hrozil by jinak hrozil zánik, nebo alespoň snižování druhového bohatství a vymírání populací vzácných živočichů a rostlin. A které lokality že to jsou? Tak to vezmeme pěkně od začátku roku až k jeho konci…

 Hned v časném předjaří jsme spolu s entomology zahájili péči o lokalitu Čeperka – písčiny pod elektrovody. Na základě dohod s vlastníkem i energetiky jsme vyhrabali z nejcennějších místech mulč a další organický materiál, který vznikl po frézování dřevin. Tyto nejcennější plochy jsme pak v průběhu roku několikrát narušovali tak, aby si zachovali svůj otevřený charakter s volným pískem. Další novou lokalitou, která pro nás byla zajímavou zkušeností pro svůj velmi příkrý terén, znesnadňující jakékoli snahy o management bylo mohutné vápencové bradlo v Bielych Karpatech – Krasín. Našim přátelům z CHKO Biele Karpaty a občanského sdružení Pre prirodu jsme pomáhali s využitím našich pěti křovinořezů, motorové pily a mačet vyčistit tuto nádhernou a velmi cennou lokalitu od náletových dřevin či stařiny. Fotografie z této více než zdařilé akce si můžete prohlédnout zde.

Pak jsme poprvé zaťali naše křovinořezy a kosy do několik let neobhospodařované mokřiny na Hrubých lukách u Zboží na Královédvorsku. Moc si vážíme toho že nám s obnovou péče o tuto lokalitu od samého počátku začali (dokonce už dvakrát) pomáhat i studenti Královédvorského Gymnázia pod vedením nestorky ochrany přírody paní Dobrorukové. Další novou lokalitou byla teplomilná stráň Krušina u Lukavce na Hořicku, zanikající pod nálety křovin a téměř sterilními porosty třtiny křovištní. Také další teplomilné, tentokráte Heřmanické stráně u Běluně na „Malém“ Jaroměřsku si nikdo nevšiml několik desetiletí a je to na ni bohužel náležitě vidět. Těší nás že jsme ji letošním zásahem spočívajícím v likvidaci náletů a hlavně pak pokosení travní hmoty a odklizení biomasy pomohli vrátit do jejích „stinných“ útrob zase trochu blahodárného slunce. A nejinak tomu bylo letos i další novou lokalitou, Hamernickou školní rezervací u Kvasin na Rychnovsku. Ta bohužel vlivem dlouhodobé absence jakékoli údržby o svoje největší botanické poklady, v podobě např. vstavače vojenského, již definitivně přišla. Přesto se na ni ale stále ještě zachovala řada vzácných druhů motýlů a proto jistě stojí za to pokusit se o její záchranu.

Protože naše aktivity v posledních letech více rozšiřujeme zejména v Pardubickém kraji, není divu že nové lokality nám přibývají i zde. První z nich letos byla teplomilná třešňovka v Dobré Vodě na Ústeckoorlicku, kde se nám snad za pět minut dvanáct podaří díky likvidaci náletových dřevin, kosení a odstraňování travní hmoty i vytváření raných sukcesních stádií cíleným zraňováním terénu zachránit jednu z posledních českých populací dnes velmi vzácné saranče vrzavé. Další novou lokalitou jsou pro nás mokřadní louky u rybníka Šejval nedaleko Žíky na Vysokomýtsku, které sice nepatří mezi lokality jež nebyly udržované několik desetiletí, ale zato jim to nyní hrozilo. Naopak bývalá pastvina v České Rybné na Skutečsku velmi významná populací vzácného hořce hořepníku ale i třeba hadího mordu nízkého, patří naopak mezi místa, kde ruka hospodáře či huba hospodářských zvířat, nebyla už hodně dlouho. Revitalizace tak byla hodně náročná a bolestivá nejen pro nás, ale i naši techniku. Připadali jsme si jako princové prodírající se trním, ostružiním i kamennými snosy za svoji Šípkovou Růženkou. Zážitek v podobě probuzené „Hořcové Modřenky“ však nám byl sladkou odměnou, která rozhodně stála za tu námahu, A což teprve příští rok, jestli se zde probudí další spící princezny! Poslední letošní nově zachraňovanou lokalitou (spíše mikrolokalitou) v Pardubickém kraji byla bývalá teplomilná stráňka u Hradce nad Svitavou na Svitavsku.

Ale to už se blížíme k zimě, kdy jsme se konečně po letech odkladů pustili do teplomilné stráně Dehetník u Svinar na Královéhradecku. Bohužel vzhledem k přívalům sněhu už asi nestihneme letos zahájit péči o zanikající slatinou louku na břehu rybníka Smilek u Horních Ředic na Holicku, či teplomilnou loučku u Polních Chrčic na Žehuňsku. Ale třeba to nakonec ještě stihneme, do konce roku zbývá ještě celý měsíc!

Pro úplnost bychom měli uvést že jsme letos rozšířili i péči na některé nové plochy na lokalitách námi obhospodařovaných již delší dobu. Jednalo se např. o rozšíření ploch udržovaných sečením na bývalé letecké střelnici Rudé armády u Semanína na Českotřebovsku, ale i na mokřadní louce Malá Vachta ve Rzech na Náchodsku, písčiny biocentra Obora na Smiřicku, nebo od náletů uvolněněné travní porosty na teplomilné stráni ve Velichovkách na Jaroměřsku či na stráních ve Velkém Vřešťově na Královédvorsku. A že když jsme z časových důvodů nezvládli pomoci s ochranou některých slovenských lokalit přímo fyzicky, podpořili jsme letošní obnovu managementu jedné z nich formou pastvy alespoň materiálně (ohradník, izolátory). Konkrétně šlo o bývalý kamenolom u obce Mikušovce v Bielych Karpatech, který je velmi významnou lokalitou pro řadu vzácných motýlů a mj. i pro „námi v Dobré Vodě velmi oblíbenou“ saranči vrzavou.

Ovšem navzdory tomu, že je praktická péče o přírodovědně cenné lokality pro nás sice fyzicky, časově, finančně i materiálně hodně náročná, jedná se v podstatě až o onu pověstnou třešničku na dortu v celém procesu záchrany přírodních hodnot. Nejprve totiž musíme naše zájmové území co nejlépe poznat a zmonitorovat (zatím se nám podařilo v různých stupních poznání zmapovat přes 1500 lokalit), následně teprve můžeme vybrat nejohroženější populace a biotopy, pak zahájit mnohdy několik let se vlekoucí jednání s vlastníky, uživateli, úředníky či donátory a teprve potom teprve přistoupit k vlastním zásahům v praxi.

Proto bychom vás měli seznámit i s výsledky na tomto zatím v terénu „neviditelném“ poli ochrany přírody. Podařilo se nám tak např. získat písemný souhlas vlastníka s péčí o teplomilný sad v Újezdu pod Troskami v Českém ráji, nebo uzavřít dohodu s vlastníkem o spolupráci při ochraně teplomilné stráně v Květné na Svitavsku, či podobné dohody s vlastníkem Fořtovy mokřadní louky u Jeníkova na Hořicku, nebo krásného rybníka Zlatnice v Kanicích na Novobydžovsku. Úspěchem je i dohoda o spolupráci při ochraně teplomilných strání na úpatí Kunětické hory s vlastníkem i kolegy z občanského sdružení Daphne, či podobná dohoda s vlastníkem i firmou Naturaservis s.r.o. (která pro nás bude opatření velmi fundovaně zajišťovat) na ochraně nejpočetnější populace kriticky ohrožené ropuchy krátkonohé na popílkovišti Opatovické elektrárny u Bukoviny nad Labem na Pardubicku. Další lokality máme nyní zatím rozjednané a na výsledek si budeme muset ještě chvíli počkat. Jde např. o bývalé vojenské cvičiště u Boud „Na kovárně“ na Lázněbohdanečsku,  sad a stráň Kozí hůra na Žehuňsku,  mokřinu u Borohrádku na Týnišťsku, teplomilnou stráň u Opočna a teplomilnou stráň v Malejově na Vysokomýtsku, třešňovku u Piletic na Královéhradecku, teplomilné stráně na svazích SemickéPřerovské a Křížové Hůry na  Čelákovicku, orchidejovou pastvinu v Horním Lánově v Krkonoších, či některé části bývalého vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá. Za zmínku jistě stojí i příprava podkladů včetně odhadů cen pozemků od znalců pro výkup cenných přírodovědných lokalit v rámci kampaně Místo pro přírodu, kde bychom časem rádi odkoupili mokřinu v Rájci na Choceňsku a pastvinu v Brodě nad Labem. Také jsme se letos zase o kousek posunuli  ve snaze zajistit praktickou ochranu ohroženým lokalitám či populacím v Polské republice, byť to z důvodu jazykové bariéry stále nejde tak rychle jak bychom potřebovali. Jde nám hlavně zatím o dno bývalého kamenolomu u Zielience v oblasti Klodzka, či o lokalitu jasoně dymnivkového na Valbřišsku.

A co se nám letos nepovedlo?

Spousta věcí. Bohužel tlak způsobující neustálé snižování druhového bohatství je natolik velký, že se nám ho navzdory výše uvedeným vyjímkám stále nedaří dostat zcela pod kontrolu. Jen na území Velkého Jaroměřska totiž víme o nejméně několika desítkách lokalit, kterým hrozí do pár let zánik (pokud nám nezanikají přímo pod rukama). Je otázkou kde je tento fakt bolestivější. Zda je to na území východních Čech, kde přicházíme o to poslední co jsme ještě nestihli zničit, nebo zda je to např. na území Slovenska, kde je sice přírodní rozmanitost o několik řádů bohatší než v Čechách, ale tímpádem dnes i o několik řádu rychlejším tempem mizí. Rádi bychom se proto z výše uvedených důvodů rozložili naše síly na „obou frontách“ tedy jak v Čechách, tak na Slovensku, ale z důvodu větší časové i finanční náročnosti nám zatím právě ona „slovenská“ fronta pořád dosti uniká. To považuji asi za největší letošní neúspěch.

Každopádně však myslím, že náš přínos pro ochranu (mnohdy spíše už jen nejnutnějí záchranu) našeho přírodního bohatství není v rámci ČR nikterak zanedbatelný a má smysl, abychom v naší práci pokračovali navzdory překážkám (který je nyní v souvislosti se škrty čím dál více) i do budoucna. Chtěl bych proto na tomto místě poděkovat všem (zejména dobrovolníkům a všem alespoň trochu vstřícným vlastníkům, uživatelům či úředníkům), kteří nám v úsilí o ochranu přírody pomáhali a pomáhají a věřím, že i do budoucna pomáhat budou.

Za JARO Jaroměř David Číp, fotografie – Roman Kalous

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *