Velkojaroměřský pozemkový spolek (dále jen VPS) pečuje o z biologického pohledu cenné lokality v oblasti naší působnosti. Tuto oblast, kterou postupně čím dál více rozšiřujeme ve snaze zabránit likvidaci přírodního bohatství, pracovně nazýváme území Velkého Jaroměřska a dnes se rozkládá na více jak 7500 km2. Pečujeme zde o lokality, kterým by jinak hrozil následkem absence vhodné péče zánik. K 10.3.2010 je v našem pozemkovém spolku (největším v ČR) zahrnuto 198 parcel, které se nalézají na 74 lokalitách.
V současné době máme dlouhodobě vypůjčeno od jednotlivých vlastníků 50,4 ha přírodně cenných pozemků, o dalších 4,9 ha se staráme na základě písemných souhlasů vlastníků a 12,1 ha na základě ústních souhlasů vlastníků. Smlouvy o spolupráci, kdy o lokalitu pod naším odborným dozorem a např. výpomocí se získáváním prostředků na management většinou pečuje sám vlastník či nájemce, jsme uzavřeli na 90,8 ha.
Kromě mokřadních luk a teplomilných strání pečujeme mj. i o jeden kamenolom, tři bývalá vojenská cvičiště, dva staré písníky a rašeliniště, části lesních porostů, aleje ovocných dřevin, dvě staré třešňovky, hnízdiště kavek na dvou kostelích, nebo části povodí některých potoků. Na většině lokalit provádíme každoroční monitoring jednotlivých populací rostlin a živočichů. Naším cílem je udržet vhodnou péčí naše přírodní bohatství do té doby, dokud se nenajde (nejlépe v co největší blízkosti každé lokality) někdo, kdo po nás tuto péči převezme. U osmi lokalit se nám tento cíl již zadařil, o cenné lokality dnes opět vzorně pečují buď jejich vlastníci či nájemci, obce, nebo různí nadšenci (např. z gymnázií) či soukromě hospodaříci zemědělci. Jsme přesvědčeni, že pokud vydržíme, budeme časem předávat místním lidem do péče čím dál větší množství lokalit. Pokud nevydržíme, nebude za nedlouho předávat už co. Několik velmi cenných lokalit nám za dobu existence našeho pozemkového spolku uniklo za minutu dvanáct. Dnes místo nich nalezneme třeba oficiální skládky inertního odpadu, podmáčená pole s mizernými zemědělskými výnosy, nebo smrkové monokultury, kterých bohužel máme v naší krajinně už tak dost a dost...
Naše příroda byla během posledních cca 70ti let ochuzena o neuvěřitelné bohatství planých rostlin či volně žijících živočichů. Dlouhý seznam druhů byl člověkem vyhuben nejen lokálně, či regionálně, ale dokonce v rámci celých států, mnohdy dokonce v rámci celé Evropy. Naše muzea v sobě skrývají několik desítek tisíc důkazů o dnes již zaniklých hodnotných lokalitách, jejichž posledními zbytečky jsou už jen právě ony zaherbářované položky či muzejní krabice s entomologickými nálezy. Toto je nezpochybnitelný fakt, který si může kdokoli ověřit v nejbližším přírodovědném muzeu. Bohužel i přes to, co jsme často zcela zbytečně dokázali zničit, se stále ještě nedaří zachránit ani ty poslení střípky někdejšího přírodního bohatsví, které se v naší krajině ještě zachovaly. Není to tolik ostuda ochránců přírody, kteří se často v rámci svého veškerého volného času a finančních možností snaží zoufale zachránit, co se zachránit dá a na co jim stačí síly, jako hlavně ostuda celé naší společnosti. A bohužel i velký prodělek. Přišli jsme (a bohužel i nadále přicházíme) o hodnoty, které mají podobně nevyčíslitelnou hodnotu jako např. nejcennější světové obrazy, historické stavby, relikvie a kulturní památky, ale které mají (myšleno pro případné technokraty přepočítávající vše jen na peníze) i značnou hodnotu ekonomickou. Bohužel, málokdo si totiž uvědomuje ekonomický přínos služeb přírody pro člověka, které velmi úzce souvisí s druhovou rozmanitostí planých rostlin a živočichů. Jeden příklad za všechny pro snažší pochopení:
Pokud půjde likvidace druhové rozmanitosti tak rychle jako dosud, až v krajině vyhubíme většinu opylovačů (včelstva našich včelařů rozhodně nedokáží opylit veškeré zemědělské a lesnické "plodiny", tím spíše když jich také rapidně ubyvá) a místo denních a nočních motýlů, čmeláků, pestřenek, dlouhososek a celé zbývající opylovací armády, by jejich roli měli převzít "brigádníci se štětečky" (nejedná se o sci-fi - v Japonsku už se do podobných konců zdárně dobrali), teprve i ti nějvětší technokrati pochopí, že ochrana naší přírody se člověku setsakramentsky vyplatí.
Péči o celou řadu lokalit financujeme ze svých peněz i volného času. Nebýt dobrovolníků a tisícovek jejich zdarma odpracovaných (respektive mnohdy spíše doslova vydřených) hodin, často ve velmi náročném terénu (mokřadní louky, kde při práci stojíte místy až po kolena ve vodě, prudké svahy plné pichlavých keřů,...) - odkud všichni hospodáři utíkají - tam my přicházíme, nemohli bychom rozhodně zvládat tolik práce, kolik zvládáme. Všem těm, kteří nám pomahají, proto z celého srdce děkujeme. Bohužel ne vše se dá pořídit za dobré slovo. Naše technika (křovinořezy, sekačky, vleky, auta), ale i nářadí na obtížně obhospodařovatelných plochách hodně trpí a síly dobrovolníků také nejsou nevyčerpatelné. Proto se snažíme na údržbu alespoň některých lokalit sehnat odněkud finanční prostředky, které by částečně pokryly náklady. Dosud se nám to jakž takž (byť ve zcela nedostatečné míře tak, jak by bylo potřeba) dařilo díky Programu péče o krajinu. Bohužel po škrtech které tento program postihly, zejména v roce 2010, je otázkou, zda budeme schopni rozsah naší péče udržet.