Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Zoostromy a zooaleje

Jaký je rozdíl mezi klasickou alejí a zooalejí? 

Není strom jako strom a proto ani není alej jako alej. Zvířata mají velmi často takové životní nároky na svůj životní prostor, které se nám lidem mohou jevit na první pohled neestetické či nežádoucí. Záleží však jen a pouze na úhlu pohledu. A proto jsme pro zvířata založili na dohled od ZOO Dvůr Králové první oficiální zooalej, kterou budou tvořit jednotlivé zoostromy. Pokud by zde totiž vznikla pouze původně plánovaná klasická alej, mnoho živočichů by z toho mnoho nemělo. Proč? 

Podél slepé silnice mezi obcemi Nové Lesy a Filířovice na Královédvorsku sem tam nějaký ten strom už rostl. Ale většina zdejších stromů už byla dost stará, rozlámaná, prosychající a tak se zastupitele zdejší obce rozhodli tuto alej obnovit. Aby přece, to dá rozum, pořádně pomohli přírodě. Jenže málem to dopadlo jako klasický příklad medvědí služby. Jsou to totiž právě staré, rozlámané a řadu dalších let až desetiletí postupně dožívající stromy, které jsou pro mnohá zvířata přesně těmi stromy, které nejvíce potřebují ke svému životu. A kterých mají v přírodě tak zoufalý nedostatek, že některé druhy z tohoto důvodu dokonce v naší krajině vymírají. 

A jaké druhy jsou tedy nejdůležitější pro živočichy?

Dub zimní (může být i letní, v teplých oblastech i šípák): Jedná se o jednu z nejdůležitějších dřevin pro hmyz, zejména brouky. Žaludy poskytují potravu některým savcům i ptákům – např. veverkám a sojkám. Vytváří dutiny které obývají brouci, ptáci, netopýři, plši i veverky.

Vrba jíva (mohou být však i další vrby – ideálně pravidelně ořezávané na hlavu): Základní jarní pastva pro opylovače, velký význam má však i pro mnohé brouky, rychle vytváří vhodné dutiny i prostředí pro dřevokazné houby které následně obývá další široká paleta živočichů.

Hrušeň – zejména vysokokmeny starých krajových odrůd: Bohatě kvetoucí stromy jsou pastvou pro opylovače, mnozí motýli a další hmyz se živí šťávou z plodů, plody však mají v oblibě i někteří savci nebo ptáci. Hrušně později vytváří pro živočichy velice cenné dutiny se „správným“ typem trouchu.

Lípa srdčitá (může být velkolistá): důležitý zdroj nektaru pro opylovače, rychle tvoří cenné dutiny, zlomy, nebo plochy  s odchlíplou kůrou – tzv. zrcátka, která pak mají význam pro brouky. Plody jsou potravou pro některý hmyz – např. ploštice ruměnice, ptáky i savce.

Třešeň ptačí (mohou být ideálně vysokokmeny starých krajových odrůd): také velmi důležitý zdroj nektaru pro opylovače. Později tvoří cenné dutiny zejména díky ořezu, plody milují špačci, dlasci i mnozí savci nebo různý hmyz.

Jilm drsný (v nížinách může být i jilm vaz nebo habrolistý): Také jilmy hostí velké množství brouků. z nichž mnozí dnes patří už mezi velmi vzácné druhy právě proto, že jilmů je v přírodě již málo. Semena jsou oblíbenou potravou některých ptáků a savců.

Líska obecná: další z mimořádně důležitých dřevin pro brouky, jen o něco méně významná než dub. Plody jsou vyhledávanou potravou veverek, plchů, norníků, myšic, strakapoudů, ořešníků i divokých prasat.

Hloh jednosemenný (mohou být i další domácí druhy hlohů): velmi cenný zdroj nektaru pro opylovače, plody- tzv. hložínky milují hlavně drozdovití ptáci, pro svoji pichlavou ochranu a hustý porostje velmi rádi využívají ke hnízdění někteří ptáci – zejména ťuhýci.

Slivoň švestka: cenný zdroj nektaru pro opylovače, šťávu z plodů milují denní  a dokonce i noční motýli nebo někteří savci. Tvoří dutiny důležité pro hmyz i ptáky.

Jeřáb ptačí (mou to být i další druhy jeřábů -např. oskeruše nebo aronie temnoplodá): plody jeřábů milují zejména v zimě kosi i drozdi kvíčaly, nebo atraktivní ptáci brkoslavové.

Myrobalán: cenný zdroj nektaru pro opylovače, plody jsou oblíbenou potravou některých savců, vytváří vhodná hnízdiště pro ptáky.

Ptačí zob obecný: důležitý keř pro hnízdění ptáků i oblíbený zdroj ptačí potravy, zdroj nektaru pro hmyz

Všechny tyto druhy spolu s ukázkou starších stromů které se na poslední chvíli podařilo zachránit před likvidací je možné nyní spatřit v této první oficiální zooalieji. A protože se jedná o slepě končící silnici kde jen čas od času projede nějaké vozidlo (další důležitý faktor pro optimální zooalej), tak je možné už dnes zde začít pozorovat první zvířecí obyvatele. Jejich početnost by měla rok od roku vzrůstat.  

Proč zoostromy a co to vlastně je?

Fotopříběh o vzniku zoostromů

Mnohé stromy mají (kromě celé řady pozitivních funkcí) zcela zásadní význam pro některé ohrožené druhy živočichů a rostlin. Jenže i v tomto případě platí, že zdaleka není strom jako strom.

Součástí naší původní krajiny byly od pradávna i solitérní osluněné mnohasetleté stromy (většinou duby), které vlivem mnoha přírodních faktorů sami o sobě vytvářely rozmanité prostředí pro živočichy. Největší význam mají osluněné stromy staré optimálně alespoň 200 – 300 let. Takové stromy jsou plné dutin, odumírajících i mrtvých větví a pahýlů,  kůra je poškozená zásahy blesku, na kmeni rostou různé dřevokazné houby a v paždích silných větví se vytvářejí „dřevní jezírka“ fungující jako ptačí napajedla a koupelny i místa pro vývoj hmyzu.

Jenže najít dnes v přírodě takový strom je doslova svátek. Přitom je to ale zcela zásadní prostředí pro mnohé vzácné druhy, kteří bez nich v naší krajině aktuálně vymírají, pokud už nevymřeli dříve. Proto ochránci přírody tento proces stárnutí záměrně urychlují – správným způsobem prořezání nebo ořezání vzniká zoostrom a to procesem tzv. „veteranizace“. Zkrátka se ze stromů záměrně vytvářejí veteráni, i když jejich věk tomu zatím ještě neodpovídá. Tento strom však zároveň musí mít dostatek prostoru k růstu!

Přírodní urychlovači stárnutí stromů, aneb zvířecí „výrobci“ zoostromů

V naší přírodě od pradávna existovala celá řada faktorů, které zcela přirozeným způsobem urychlovala stárnutí stromů. Šlo zejména o činnost velkých býložravců (spásačů a okusovačů) jako jsou zubři, pratuři, divocí koně, losi a jeleni, kteří měli spolu s ohněm a bobrem zásadní vliv na to, jak od pradávna vypadala a fungovala naše příroda. Pokud chceme naši přírodu opravdu chránit, bez velkých býložravců, ohně, bobra a velkých šelem to prostě dobře nepůjde!

Historické způsoby vytváření a údržby zoostromů

Když člověk divoká zvířata i oheň v přírodě vyhubil, bezděčně převzaly úlohu původních přírodních procesů různá domácí zvířata – zejména kozy a skot, tak i člověk sám. Ořezávání dřevin na zimní letninu, ale i palivové dřevo vytvářelo i nadále vhodné zoostromy.

Dnes nejsou ani staré stromy, ani přirozené zoostromy, ale za to máme spoustu hustých náletů…

Kromě „umělého“ vytváření stromů ochránci přírody nezřídka v přírodě vyřezávají nálety, aby podpořili původní, druhově mimořádně bohatá přírodní stanoviště na bezlesých nebo středoevropskou savanu připomínajících lokalitách. Nezřídka tím likvidují i desetitisíce dřevin ročně. Touto aktivitou totiž napodobují původní přírodní procesy, kterým od pradávna velcí býložravci, bobři, voda a oheň omezovali rozlohu lesa.

Stromy v přírodě sázet, ale s rozmyslem a následně i nejlépe vhodně udržovat

Zoostrom musí být vysazen tak, aby si s jiným stromem nekonkuroval a měl dostatek slunečního svitu k růstu a zároveň až bude starší, příliš nestínil druhově cenná bezlesá místa. Aby prostě přírodní hodnoty podporoval a nikoli likvidoval.

Pořád se vám to tak nějak nezdá a chcete se dozvědět ještě víc?

Krásnou brožuru vydala organizace Calla: Stromy a hmyz  anebo si můžete přečíst článek Vysaďte zoostrom, vytvoříte vlastní minizoo na Ekolistu.