Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Jak na vlastní ekozahradu?

Ať už máme balkon u panelového domu, deset krát deset metrů v satelitním městečku nebo několikaarovou zahradu někde na okraji lesa, vždycky můžeme tento kousek našeho pozemku, jemuž vládneme, upravit tak, aby dělal radost nejen nám, ale všemu živému v okolí.

Přírodní zahrada v samém centru města. Smrky sice nejsou ideální, ale když už tam rostou, nechávají se dožít. Trávník se kosí jen dvakrát do roka a skladba rostlin osazených v prostoru se postupně přesouvá k přirozenější a původnější.

 

 

Stejně jako naše krajina, i zahrady můžou být nesmírně rozmanité a plnit všemožné funkce – od relaxační, přes potravinovou až po vzdělávací. Není proto možné napsat nějaký jasný návod, jak vytvořit zahradu ideální – na každé místo se hodí trochu jiná a v jejich rozmanitosti se skrývá i jejich krása.

Málokdo vytváří zahradu takříkajíc „od píky“. Proto je vždy dobré, projít si ji a zjistit, co už nám na místě roste, kvete a žije. Nejlepší je nic neuspěchat a dát klidně i rok tomu, abychom ji dobře poznali. Na druhou stranu, pokud nám na ní bují invazivní rostliny, tak je to jiná a je záhodno se jich co nejdříve začít zbavovat. Pajasany, zlatobýly, škumpy nebo křídlatky nemilosrdně potíráme, zejména pokud je naše zahrada v blízkosti volné přírody, kam by se z ní mohli dále šířit.

Mišpuli už dnes zná jen málokdo. Krásné tvary kmenu a obrovské květy jí ale do teplejších zahrad přímo předurčují. Nehledě na to, že díky jejím plodů si můžete natrhat čerstvé ovoce i v prosinci.

Pokud už na zahradě máme nějaké stromy, pokusíme se vyhnout jejich kácení. Zejména ty staré, částečně vykotlané a třeba i napadené houbou tvoří cenná stanoviště pro mnoho druhů živočichů. Říkáme jim zoostromy a bojem za jejich uchování můžeme pomoci nečekanému množství zvířat. V případě, že se rozhodneme pro vysazení stromů nových, je skvělé volit staré místní odrůdy (více i zde). Ty jsou zvyklé na přírodní podmínky a často odolnější více než ty moderní. Postupně se šíří ovocné školky, které se pěstování těchto stromů věnují. Druhou možností je vydat se na výlet po okolí, možná někde najdete starý zanedbaný strom s chutnými plody, který vám bude moct poskytnout rouby.  Se zakměněním zahrady to ale nepřehánějte, počítejte s tím, že stromy postupně vyrostou a většina živočichů preferuje, když jsou kmeny částečně osluněné.

Hloh v zimě poskytuje cennou potravu ptákům. A léčivý čaj si z něho můžeme udělat i my

Tradiční keře, třeba v podobě živých plotů, můžou udělat velký kus práce jako skrýše pro ptáky i malé savce, stejně jako zdroj potravy v zimě. Dříny, hlohy, lísky, ptačí zob a mnoho dalších udělají z vaší zahrady spíž přetekající lákavou potravou.

S hrabáním listí na podzim to nepřehánějme. Opad ze stromů kryje půdu, poskytuje živiny a hlavně úkryt spoustě živočichů. Když už shrabeme na hromadu, nepálíme ho – nechme ho v nějakém skrytém koutě zahrady – možná v něm přezimuje i ježek! Další „bordýlek“, který je velmi ceněn, jsou hromady větví. Ptáci se v ní rádi ukryjí před predátory a jinak může sloužit i jako broukoviště.

Máme-li rádi motýly i další opylovače, je skvělé z části zahrady vytvořit květnatou louku. I když by měla jen pár metrů v průměru, má větší smysl než dokonale posečený anglický trávník. Člověk se brzy naučí oceňovat krásu rozmanitých květin namísto nudné uniformity zeleného pažitu. Motýli a včeli tuto krásu ocení ještě rychleji. Jak na vytvoření něčeho takového se dočtete například v tomto článku. Motýli ale kromě nektaru potřebují i živné rostliny pro svoje sousedy. Kupříkladu takové babočky nejvíce ocení zahradníky obvykle neoblíbené kopřivy, které jsou pro jejich potomstvo neodolatelnou hostinou.

Květy šalvějě jsou pro hmyzího „kolibříka“ dlouhozobku neodolatelným lákadlem

Asi všem je jasné, ža na přírodní zahradě nepoužíváme žádná kupovaná hnojiva. Vystačíme si s kompostem, a pokud se do zahradničení pustíme skutečně s vervou, je možné začít míchat různé jíchy či využívat zvířecí hnůj. Vyhýbáme se taktéž rašelině, která v přírodě vzniká velmi pomalu a kvůli nešetrné těžbě přicházíme o vzácná rašeliniště a tím i o přirozené zásobárny uhlíku, který je v nich poután.

Přidáním vodního prvku své zahradě taky vždy prospějete. Už pítko pro ptáky a ježky má velký význam, pokud ale máte možnost udělat celý rybníček, posouváte možnosti oživení ještě dál. Vážky, obojživelníci a třeba i užovka se tak můžou stát vděčnými obyvateli vaší zahrady. Pokud ale fandíte žábám, nechte svoje jezírko bez okrasných rybek. Ty by každou snůšku vajec bez váhání snědly.

Vážky rády zabydlí zahradu i v centru města, stačí jim jen malé jezírko

Pro spokojený život ještěrek můžete postavit kamennou zídku, která jim poskytne úkryt, ale i místo pro vyhřívání se. I pro ně je ale zásadní, aby na vaší zahradě mohl šťastně žít a prosperovat hmyz. Bez něj se totiž neuživí a sebekrásnější zídka i celou navazující skalkou jim je k ničemu.

Do takovéto zahrady pak můžeme instalovat různá zlepšovadla pro zvířata – ptačí a netopýří budky, ježčí domečky, pítka, či hmyzí hotýlky. Když zahrada zvířatům poskytne potravu a příjemné prostředí, ráda se v ní časem zabydlí trvale a třeba v ní odchovají i mladé.

Internet je plný návodů a rad, jak si udělat „tu svou“ nejlepší ekozahradu. Inspirovat se můžete třeba skvělou prezentací o trávě a vodě ve městech od Cally,“desaterem“ Pomáhám přírodě, webem „Příroda ve městě“,  návody na „Živou zahradu“ či „Ekozahradu„. Vždy je ale dobré mít na paměti, kde se moje zahrada nachází, co si od ní přesně představuji a co je vůbec uskutečnitelné, aby nám nebylo líto, že se námna zahradě nezabydlel živočich, kterého jsme si vysnili.

Užovka hladká, jedna z ekozahradníkových nejcennějších návštěv

Zahrada žije a stále se vyvíjí, stejně jako jiné zahrady v blízkosti a my jen doufáme, že víc a víc lidí postupně začne vnímat krásu živé zahrady plné květů, motýlů a ptactva namísto sterilních trávníků s tújemi. Každá snaha o takovou zahradu je potom jedním dílkem velké skládačky, ze které můžeme i ve velkých městech vytvořit oázu života.

 

Nadšení čtenáři se mohou pro další inspiraci a hlubší porozumění ponořit do knih „Ekozahrady“ od Jaroslava Svobody, nebo „Zdravá zahrada“ od guru české permakultury Hely Vlašínové.