Práce se zvířaty máme ve stanici nepřeberně. Ať už se stávajícími trvalými obyvateli, tak se zvířaty v léčení. Úkolů a povinností je ale tolik, že málokdy stihneme naše pacienty nafotit a popsat jejich příběh. Navíc by se to většinou opakovalo – ptáci zranění kočkami, nárazy do skel, úrazy vodních ptáků rybářskými vlasci a háčky, nebo osiřelá (či zbytečně sebraná) mláďata. Sem budeme vkládat aspoň občasné střípky z dění na stanici.
PROSINEC
Novým pacientem záchranné stanice je vzácnější netopýr černý. Mezi našimi netopýry je takovou menší kuriozitou nejen kvůli vzhledu, pro který je lidově nazýván mopslík nebo srostlouch, ale též kvůli své vylepšené lovecké technice.
Všichni netopýři jsou vynikajícími nočními lovci, svou kořist – noční hmyz hledají pomocí vysílaných ultrazvukových signálů.
Ale jak už to tak bývá, i kořist se brání a noční hmyz se naučil rozpoznávat ultrazvukové vlny a lovcům se vyhnout.
Netopýr černý je o krok napřed, namísto ultrazvukového „volání“ jen „šeptá“. Touto strategií tak trochu vyzrál na svou potravu zejména můry, které pak nemají šanci netopýra včas zaslechnout.
Mezi další oblíbené netopýří laskominy zejména v letním období patří komáři. Denně jich někteří dokáží spořádat až 2000. Jeden netopýr tak může za svůj dlouhý život ulovit až půl milionů komárů! To stojí za to mít netopýra jako spolubydlícího 😉
I přes své perfektní letové schopnosti se netopýři občas nevyhnou kočičím predátorům, náš srostlouch se po takovém útoku léčí na stanici se zlomeným křídlem.
LISTOPAD
Toto období je na stanici věnováno zejména ježkům. Staráme se o drobky, kteří se k nám na stanici dostanou, ale ještě častěji lidem rozmlouváme dovoz ježečků nad 300g, kteří se už o sebe dokáží postarat a zimu zvládnou. Potřebují k tomu ale bohatou a rozmanitou přírodu – třeba na vaší zahradě.
Ač ještě nebyl ani Mikuláš, naši zvířecí pacienti již byli již v půli listopadu zahrnuti vánočními dárečky! Ježci a masožravé šelmičky si již pomlaskávají na kvalitních masových konzervách, strakapoudi, kavky a sojky si spokojeně louskají slunečnici a labutě a kachny si užívají hojnosti zeleniny a pestrosti druhů obilnin. Za všechny spokojené svěřence děkujeme štědrým dárcům z Domovy Na Třešňovce, kteří naši stanici podpořili sbírkou již podruhé a rovněž velké díky za vydatnou pomoc patří i Obec Světí a paní Továrkové. Zvláště v současné době narůstajících cen a nejistot si velmi vážíme vaší štědrosti!
ČERVENEC a SRPEN
Začátkem července se k nám dostalo mládě kukačky. Matka ho snesla do hnízda rákosníků, které ale bylo při senoseči posekáno. Mladá kukačka přežila a tak se dostala k nám na stanici, abychom se ji pokusili dokrmit až do dospělosti.
Období mláďat je tím nejnáročnějším jak pro rodiče, tak pro pracovníky stanice. Díky možnosti zaslat fotku přes mobilní aplikace a tím řešit pacienta ještě než je převezen na stanici, již naštěstí ubývá procento zbytečně zachráněných resp. ukradených mláďat. S nálezci potenciálních pacientů je většinou výborná spolupráce a proto se daří rozklíčovat, zda je zvíře skutečně v nouzi a potřebuje naši pomoc nebo je lépe nechat jej v klidu, případně přenést na vhodnější a bezpečnější místo. Vstřícnost nálezců pak mláděti zachrání život mnohem efektněji než nerozvážný převoz na záchrannou stanici. Mláďata se totiž od svých rodičů učí mnohým dovednostm nutným ke zdárnému přežití v přírodě, např. kde a jak lovit, jak se ukrýt před predátory… A tyto zkušenosti my na stanici předat našim svěřencům nedokážeme. Proto vždy, pokud to je možné, snažíme se mládě nechat u rodičů.Nejvíce nás letos zaměstnávala ptáčata pokousaná od koček. Nejsnadnější obětí jsou samozřejmě čerstvě vyskákaná mláďata pěvců, která se teprve učí létat. Často se setkáváme s názory, že pokud někdo má na zahradě kočku a současně ptačí mláďata, je lépe je všechna pochytat a přivézt k nám na stanici. Tímto řešením bychom ale asi brzy o všechny ptačí zpěváčky přišli a pěkně vykrmená mláďata bez naučených dovedností od rodičů by byla pro kočky ještě snadnější kořistí. Vhodnější pomocí by mohlo být např. kočičku v inkriminovaném období, kdy jsou pěvčí mláďata nemotorná a letuneschopná, tj. pouze dva týdny, přes den doma zavřít a pouštět jí spíše na noc. Pro dospělé ptáky je již dostatečnou výstrahou rolnička nebo zvoneček na krku kočky. Dalšími častými případy byla mláďata zamotaná do odpadků a vlasců nebo čerstvě vylétlá ptáčata po nárazu do dopravních prostředků či jiných překážek. Některým ptáčkům byli vybráni vhodní adoptivní rodiče, jiná byla vypuštěna volným letem.
Koncem srpna jsme v Jaroměři vypustili vyléčeného včelojeda lesního, takže má šanci stihnout ještě podzimní tah do Afriky. Krásně vybarvený samec měl narozdíl od mnoha jiných divokých zvířat štěstí, že srážku s autem přežil bez trvalých následků. Z otřesu a vyslábnutí se na naší stanici zotavoval šest týdnů. Ve skutečnosti by se měl tento netypický dravec jmenovat spíše vosojed, protože právě vosy patří do jeho hlavního menu. Neodolá larvám vosího hnízda, které si vyhrabává silnými pařáty. Proti vosímu bodnutí je dobře chráněn hustým opeřením kolem očí a zobáku. Nepatří rozhodně mezi běžné dravce a proto máme velkou radost, že se jej podařilo zachránit. Doprava je jednou z hlavních příčin úhynu divokých zvířat a i proto je důležité snažit se kupovat lokální výrobky, které k nám nejely přes půl světa.
ČERVEN
Červen byl ve znamení čápů, zejména dokrmování mláďat v Mladých Bucích a komunikace s veřejností. Dalo to všem dost zabrat, ale povedlo se a mladá čápata hezky prosperují. Na stanici nadále proudí zástupy mláďat, ať již opuštěných tak i nevhodně sebraných rodičům. Mimo jiné se k nám na stanici dostala mláďata rehků, zamotaná do umělého provázku přineseného rodiči na hnízdo, což jedno z nich připravilo o nožku. Úspěšně jsme adoptovali malé jiřičky ze spadlého hnízda do nových rodin. Dnešní moderní omítky na zateplení totiž často neunesou váhu postupně rostoucích mláďat a způsobí pád hnízda. Tomu se dá zabránit buď hnízdní podložkou nebo použitím hrubozrnější malby na místa, kde by tito krásní ptáci mohli zahnízdit.
KVĚTEN
Našemu čapímu páru na stanici se líhne již čtvrtá generace mláďat! První mládě se vyklubalo v pátek 7.5. a každý den přibývá další, ještě zbývají dvě vejce, tak uvidíme, zda jsou všechna oplozená. Čapí máma má po nárazu nepohyblivé křídlo, takže si čápi staví netradičně hnízdo na pařezu. Přes všechny své hendikepy jsou ale vzornými rodiči a my prakticky nemusíme do péče o mláďata nijak zasahovat. Po dosažení vzletnosti tak mohou být bez obav vypuštěna do přírody. K naší radosti již v okolí Jaroměře hnízdí potomci našich hendikepů.
V ochranném pásmu Krkonošského národního parku byl vážně postřelen čáp černý. K tomuto odpornému pytláckému činu došlo pár týdnů po té, co se sem vrátil, zvládl nebezpečnou cestu přes blízký východ a chystal se zahnízdit. Tento pták byl místním dobře známý, bylo mu už osmnáct let a od roku 2010 každoročně hnízdil na Žacléřsku. Kvůli vážnému poranění křídla, kdy měl roztříštěnou zlomeninu všech kůstek zápěstí včetně přerušení tkání a cév a zbytek křídla visel pouze na kůži, bylo nutné přistoupit k amputaci části křídla. Čáp dožije v naší záchranné stanici.
DUBEN
I když občas padají trakaře, jaro naší stanicí v Jaroměři úplně rezonuje. Po přezimování jsme vypustili ježky a netopýry, plši už se také po zimním spánku budí.
S hnízděním našich stálých hendikepů se doslova roztrhl pytel…letos se snad čapímu páru po roční pauze opět zadaří, již týden se poctivě střídají v zahřívání snůšky. Loni samce odlákala volavka, která si postavila hnízdo přímo na čapíně, letos čáp asi již pochopil, že volavkočápi nebudou a vrátil se ke starému hnízdu v pařezu 🙂 Poprvé snesli vejce výři a přidali se i poštolky, káně a kavky. Je jasné, že mnohá hnízdění nedopadnou, zejména kvůli většímu hendikepu u samců, které způsobí, že ptáci zahřívají čistá vejce. I tak jsou hnízdní aktivity pro hendikepy zpestřením a pro nás radost, že se jim daří dobře 🙂
Jarní klasikou jsou i veverčata. Jedna zrzka se k nám dostala kvůli pokácení doupného stromu, v němž veverčí rodinka hnízdila 🙁 druhá byla nejspíše osiřelá. Třetí, tmavohnědá veverka se už ve venkovní voliéře připravuje na návrat zpět do přírody 🙂
V polovině dubna jsme se setkali se zajímavým případem. Puštíci zahnízdili na sršním hnízdu ve větrací šachtě komínu. Třídenní mláďata takováto lehká výztuž neunesla a propadli komínem. Jedno mládě bylo v důsledku pádu bohužel na místě mrtvé, ale další dvě sněhobílé koule jsme si přivezli na stanici. A měly se k světu, časem k nim přibylo třetí mládě nalezené zesláblé v lese. Všechna rostla jak z vody a tak jsme začali tříčlenné partičce hledat adoptivní rodiče, kteří by našim svěřencům po vylétnutí z budky ukázali, jak lovit hraboše, na koho si dát pozor….zkrátka vše, co my lidští náhradníci v rodičovské péči můžeme jen těžko obstarat. Dnes se podařilo již třítýdenní mláďata vložit do budek s méně početnou rodinkou puštíků. Mláďata jsou označena kroužky, abychom měli případně zpětnou vazbu. Dík patří ornitologovi Honzovi Šolcovi za nalezení vhodné budky a provedení adopce
BŘEZEN
Předjarní dny byly v naší jaroměřské stanci ve znamení vypouštění jestřábovitých. Podařilo se vypustit jestřábího samečka a samici a krahujčí samičku a samce. Všichni měli podobný osud, byli nalezeni omráčení blízko silniční komunikace. Naštěstí vyvázli bez trvalých následků a tak jim držíme palce, ať stihnou letos ještě zahnízdit a vyhnout se všem jestřábím košům nalíčeným na tyto obratné ptačí lovce.