Pečivo je chutné, snadno dostupné, rychlá energie, ale není to skutečné jídlo.
Kde by si asi v přírodě labuť nebo kachna sehnala rohlík?
Problém je, že si na něj spousta ptáků už zvykla. Když pak dostanou něco přirozenějšího, třeba zelené části rostlin, často o to ani nestojí. A lidé mají pocit, že jim to nechutná a že ten rohlík je pro ně vlastně lepší volba.
Rohlíky a jiné pečivo ale obsahují hlavně sacharidy a sůl, ale minimum toho, co vodní ptáci opravdu potřebují – bílkoviny, vlákninu, vitamíny a minerály.
U labutí pak může dlouhodobé krmení pečivem vést k tomu, že jsou sice na pohled najedené a spokojené, ale ve skutečnosti jsou podvyživené.
U mláďat to může skončit i vážněji – špatným vývojem kostí a peří (tzv. andělské křídlo), oslabenou imunitou a vyšší úmrtností.
A zbytky pečiva ve vodě se rozkládají, zhoršují kvalitu vody a podporují růst bakterií a sinic.
Přikrmování také soustřeďuje velké množství ptáků na malé ploše. To znamená víc stresu, víc agresivity a hlavně rychlejší šíření nemocí.
Takže jak z toho ven?
Nejjednodušší odpověď je: labutě a další vodní ptáky ve volné přírodě vůbec nepřikrmovat, hlavně ne většinu roku. Většinou si potravu najdou sami a pomoc člověka nepotřebují.
Pokud je přikrmování výjimečně vhodné (např. při dlouhotrvajícím mrazu), je třeba zvolit vhodnou potravu: šlupky od jablek, škrábaná mrkev, malé množství obilí a nebo vločky (pšenice, oves), řepu, listovou zeleninu. A to vždy mimo vodu, neházet do řeky.
Foto: DavidCardinez/Pixabay
Komentáře jsou uzavřeny.