🪶 Proč kachny v bahně vlastně skončily a co to vypovídá o stavu naší krajiny?

Šest kachen zůstalo uvězněných v bahně vyschlého rybníka nedaleko Dobrušky. Bez pomoci člověka se nedokázaly dostat ven. Pracovníci Záchranné stanice JARO Jaroměř je vyprostili a převezli do bezpečí. Případ ale upozorňuje i na problém, který začíná mnohem dál od rybničního bahna – u vody, půdy a způsobu, jakým se staráme o krajinu.

Na první pohled to vypadalo jako šest kachen sedících na vypuštěném rybníce. Ve skutečnosti byly uvězněné. V hlubokém bahně se nedokázaly pohybovat natolik, aby se dostaly na pevnou zem nebo vzlétly.

Dostat se k nim nebylo jednoduché ani pro člověka. Záchrana znamenala brodit se bahnem, ve kterém byl pohyb náročný a mohl být nebezpečný i pro samotného zachránce. Nakonec se podařilo pochytat všech šest kachen a převézt je do Záchranné stanice JARO Jaroměř.

Kachny byly umístěny do bazénu s vodou, kde se postupně daly do pořádku. Nyní je čeká návrat ven.

„Kachny jsme tentokrát z bahna dostali. Mnohem lepší ale je, když podobným situacím dokážeme předcházet. Potřebujeme udržet vodu v krajině, omezovat erozi půdy, obnovovat mokřady a zároveň se starat o rybníky a další místa, která bez hospodaření postupně ztrácejí svoji funkci,“ říká David Číp ze Skupiny JARO.

Podobné případy nejsou úplnou výjimkou. Před několika lety zachraňovali ochranáři dokonce sokola stěhovavého, který přistál na bahně vypuštěného rybníka, zabořil se do něj a nedokázal znovu vzlétnout.

Problém nezačíná na dně vyschlého rybníka

Pokud chceme podobným případům předcházet, musíme se dívat na celé okolí rybníků a na to, co se s vodou děje ještě předtím, než do nich přiteče.

Na řadě míst byla krajina v minulosti odvodněna příkopy, napřímenými toky a odvodňovacími systémy. Dnes potřebujeme část těchto zásahů napravovat. Pomoci může obnova mokřadů, zaslepování nepotřebných odvodňovacích kanálů nebo revitalizace napřímených toků a dříve odvodněných ploch.

Na vhodných místech mohou s obnovou vodního režimu pomáhat také bobři. Jejich hráze zpomalují odtok vody a mohou vytvářet nebo rozšiřovat mokřadní prostředí.

Důležité jsou také mokřadní louky a další místa, kde se voda může rozlít, zpomalit a postupně vsakovat. Právě takové plochy pomáhají krajině zvládat období s nadbytkem vody i následné sucho.

Bahno v rybníce může začínat na poli

Samostatným problémem je zanášení rybníků sedimentem. Půda odnesená při erozi z polí totiž nezmizí. Voda ji odnese níže po svahu a část sedimentu může skončit v potocích, mokřadech a nakonec i v rybnících.

Proto má význam nejen způsob hospodaření přímo na rybníce, ale také to, co se děje v jeho okolí a výše v povodí.

Důležitou roli zde mohou mít mokřady fungující jako nárazníkové zóny mezi zemědělskou půdou a vodními plochami.

 „Mokřad mezi polem a rybníkem není nevyužitý kus země. Dokáže zpomalit odtékající vodu a zachytit část půdy, kterou voda splachuje z okolních pozemků. Méně sedimentu se pak dostává dál do vodních toků a rybníků. Taková místa mají význam pro ptáky a další živočichy, ale zároveň pomáhají pracovat s vodou a půdou v celé krajině,“ vysvětluje ornitolog Šimon Kronus, který se zabývá obnovou mokřadů.

Bez hospodářů to nepůjde

Obnova mokřadních biotopů často sama o sobě nestačí. Nejen mokřady a podmáčené louky, ale i tůně nebo rybníky potřebují také průběžnou péči.

Právě hospodáři, vlastníci pozemků, obce a lidé, kteří se o konkrétní místa dlouhodobě starají, rozhodují o tom, zda budou tyto prvky v krajině skutečně fungovat. Někde je potřeba obnovit vodní režim, jinde omezit erozi, vyčistit zanesený rybník nebo pravidelně pečovat o mokřadní louku.

„Záchranná stanice stojí až na konci celého řetězce. Dostaneme zvíře, které už má problém, a snažíme se mu pomoci. Ochrana přírody ale může začít mnohem dřív – na poli nad rybníkem, u zasypaného odvodňovacího příkopu, při obnově mokřadu nebo při rozhodování, jak se bude o konkrétní rybník dál pečovat. Čím víc problémů vyřešíme tam, tím méně jich budeme muset řešit až v záchranné stanici,“ dodává David Číp.

Šest kachen z Dobrušska se podařilo zachránit. Jejich příběh ale ukazuje něco podstatně většího: rybník nelze oddělit od polí, luk, mokřadů a vodních toků kolem něj. Voda i půda se pohybují celou krajinou – a podle toho o ni musíme také pečovat.