🪶 Dudek chocholatý symbol pestré a zdravé krajiny

Z prosluněné pastviny se starými hrušněmi se ozve tlumené „udu-du-du-du“. Ještě před několika lety by podobný hlas ve východních Čechách překvapil i zkušené ornitology. Dudek chocholatý patřil k ptákům, za kterými lidé vyráželi na Slovensko, do Maďarska nebo na Balkán. Dnes se ale pomalu vrací i do české krajiny.

Letos navíc ochránci přírody zaznamenali první úspěšné zahnízdění dudků v budkách, které ve východních Čechách instalovala Skupina JARO ve spolupráci s ČSOP Smiřice. V jednom z dudníků vyvedl pár pět mláďat.

„Je to historicky první zahnízdění dudků v budkách, které jsme ve východních Čechách instalovali. Dudci v regionu občas hnízdí také přirozeným způsobem, ale v posledních letech se začíná jednat o pravidelné hnízdění,“ říká David Číp, hlavní koordinátor Mezinárodní ochranářské Skupiny JARO.

Přesné místo hnízdění ochránci přírody z bezpečnostních důvodů nezveřejňují.

Splněný sen mnoha milovníků přírody

Pro mnoho přírodovědců byl dudek ptákem, kterého znali spíše z výprav do zahraničí než z vlastní krajiny. Jeho rezavo-oranžová chocholka, černobíle pruhovaná křídla a nezaměnitelné volání z něj dělají jednoho z nejvýraznějších ptáků Evropy. Přesto z mnoha oblastí České republiky během 20. století téměř vymizel.

„Celý život jsem po dudcích pátral. Dudek pro mě představoval něco, co jsme z české krajiny ztratili. O to větší radost mám, že dnes už slyšíme jeho typické dudání i ve východních Čechách,“ říká David Číp.

Podle něj návrat dudků připomíná, jak vypadala česká krajina před nástupem intenzivního zemědělství. Dudek býval typickým obyvatelem pastvin, ovocných sadů, alejí a rozvolněné krajiny se starými dutinovými stromy. Když z krajiny začala mizet pastva a hospodářská zvířata se přesunula z luk do velkochovů, začali mizet i dudci.

Dudek potřebuje kopytníky víc než budky

Dudci tráví většinu času na zemi. Dlouhým zahnutým zobákem vybírají z půdy brouky, larvy a další bezobratlé. Potravu hledají také v trusu pasoucích se zvířat, kde nacházejí larvy hmyzu.

„Lidé často vidí budky a myslí si, že právě ty jsou hlavním důvodem návratu dudků. Ve skutečnosti jsou ještě důležitější šetrně obhospodařované pastviny. Dudek potřebuje otevřenou krajinu s nízkou vegetací a dostatkem hmyzu. Bez toho žádná budka nepomůže,“ vysvětluje David Číp.

Proto se ochránci přírody nesoustředí pouze na vyvěšování dudníků. Na řadě lokalit obnovují pastvu, odstraňují náletové dřeviny a pečují o staré stromy, které dudci využívají k hnízdění.

„Samotná budka nestačí. Dudek potřebuje otevřenou krajinu s dostatkem potravy. Proto se věnujeme obnově pastvin a péči o lokality, kde může dlouhodobě prosperovat,“ říká Johana Drlíková z ČSOP Morava.

Důležitou součástí péče jsou také staré stromy s dutinami. Právě ty představují pro dudky nejpřirozenější hnízdiště a často bývají bezpečnější než umělé budky.

Více než sto mláďat z moravských dudníků

Největších úspěchů dosáhl projekt na jižní Moravě, kde na podpoře dudků spolupracují Zoo Brno a ČSOP Morava.

„Během posledních let jsme vyvěsili přibližně třicet dudníků. Zhruba polovina z nich byla obsazena dudky a z těchto budek už vyletělo více než sto mláďat. Jen letos očekáváme kolem čtyřiceti mladých dudků,“ říká Petr Šrámek, kurátor Zoo Brno.

Podle něj výsledky ukazují, že kombinace vhodné krajiny a dostatku hnízdních možností funguje.

„Dudci reagují velmi rychle tam, kde najdou dostatek potravy a vhodná místa k hnízdění. Budky jsou důležité, ale bez správně obhospodařované krajiny by zůstaly prázdné,“ dodává Šrámek.

První krok ve východních Čechách

Ve východních Čechách bylo zatím instalováno přibližně deset dudníků. Na jejich vyvěšování se podíleli hlavně členové ČSOP Smiřice ve spolupráci se Skupinou JARO.

„Věděli jsme, že návrat dudků bude běh na delší trať. O to větší radost máme z letošního prvního hnízdění. V jednom z našich dudníků se podařilo vyvést pět mláďat,“ říká ornitolog Jan Šolc ze Skupiny JARO. Podle něj lze očekávat, že podobných případů bude v dalších letech přibývat.

„Dudci se do východních Čech vracejí postupně. Přibývá pozorování během tahu i v hnízdní době. Pokud se podaří zachovat vhodné prostředí a dostatek hnízdních příležitostí, můžeme očekávat další hnízdění i na jiných místech regionu,“ dodává Jan Šolc.

Krásný pták s poněkud svéráznou obranou

Dudek patří k nejfotogeničtějším evropským ptákům. Méně známé je, že jeho mláďata používají velmi neobvyklou obranu proti predátorům. Při ohrožení vylučují silně zapáchající sekret a celé hnízdo získává charakteristický odér. Právě tento zápach pomáhá odradit část predátorů od návštěvy dutiny. Dudek tak spojuje mimořádnou krásu s jednou z nejneobvyklejších obran mezi evropskými ptáky.

_{Foto: Jan a Ivana Ebrovi, iNaturalist (Bzenec, červen 2026), CC-BY}

Dobrá zpráva, která má i druhou stranu

Ochránci přírody upozorňují, že návrat dudků nelze chápat jako důkaz, že změna klimatu přírodě prospívá. Zatímco některé teplomilné druhy rozšiřují své areály, řada chladnomilných a citlivějších rostlin a živočichů z české krajiny naopak ustupuje.

„Návrat dudků je především výsledkem dlouhodobé práce na obnově krajiny. Velkou roli přitom sehrály krajinotvorné programy Ministerstva životního prostředí, které v posledních desetiletích podporovaly výsadbu alejí, obnovu a údržbu pestrých luk a pastvin, péči o staré stromy a další opatření důležitá pro biodiverzitu,“ říká David Číp.

Budoucnost těchto projektů je nejistá

Podle ochránců přírody však není budoucnost podobných projektů samozřejmá. Některé krajinotvorné programy, které pomáhaly financovat obnovu cenných biotopů, výsadbu stromů nebo návrat šetrné pastvy, jsou v posledních letech omezovány nebo pozastavovány.

„Dudci se nevracejí jen proto, že je tepleji. Vracejí se také proto, že tisíce lidí po celé republice desítky let obnovovaly krajinu, vysazovaly stromy, pečovaly o pastviny a zachraňovaly cenná místa. Byla by škoda tuto práci přerušit právě ve chvíli, kdy začínáme vidět její výsledky. Netýká se to jen dudků, ale stovek dalších druhů rostlin a živočichů i samotné odolnosti české krajiny,“ dodává David Číp.

Pokud chceme slyšet jarní „udu-du-du“ i v dalších letech, nestačí vyvěsit budku. Potřebujeme zachovat staré stromy, podporovat šetrnou pastvu a pokračovat v obnově pestré krajiny, ve které najdou domov nejen dudci, ale i stovky dalších druhů rostlin a živočichů.