Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Cesta Valentina Moleyho jako dobrovolníka ESC aneb Poznávání přírody s Mezinárodní ochranářskou skupinou JARO – druhá část

EN bellow

Pokračujeme v příběhu Valentina, který se prostřednictvím Evropského sboru solidarity (ESC) stal dobrovolníkem v ČSOP Jaro Jaroměř. Rok utekl jako voda a my jsme vděční, že jsme Valentina mohli poznat ho a snad ho i něco zajímavého naučit o ochraně přírody. Přečtěte si sami jeho závěrečné hodnocení a doporučení.

Ahoj,

Po celém roce stráveném jako dobrovolník v ČSOP JARO Jaroměř je čas zhodnotit uplynulé období. Není třeba dumat: jednoduše řečeno byla to neuvěřitelná zkušenost.

Konkrétně byla moje práce rozdělena do tří „oblastí“: management lokalit, práce na záchranné stanici a mapování druhů.

První z nich, jak už název napovídá, spočívá v péči o místa, která jsou zajímavá pro místní biodiverzitu, ať už jde o faunu nebo flóru. Nejčastěji se jedná o vyřezávání pionýrských druhů rostlin. Ty jsou totiž postupně nahrazovány druhy jinými, které jsou konkurenceschopnější, nebo mizí v důsledku nepřímého působení zmíněných druhů (zastínění, půda pokrytá listím a větvemi atd.). V takovém případě je nutné odstranit tyto nežádoucí rostliny pomocí křovinořezů a motorových pil.

V závislosti na lokalitě a okolnostech může být tato organická hmota ponechána na místě a sloužit jako potenciální útočiště pro savce, jako je ježek evropský (Erinaceus europaeus), nebo dokonce jako hnízdiště. Například drozd zpěvný (Turdus philomelos) využil větve stromů naskládaných na sebe k hnízdění, a to úspěšně, neboť zde byla nakladena vejce. Kromě toho se množství organismů, ať už členovců nebo hub, pomalu rozkládá na humus, v důsledku čehož dochází k obohacení půdy o živiny.

V některých případech je tato biomasa odstraněna. Buď se pak spálením přemění na uhlí nebo se přemístí na jiné místo, kde její rozklad nebude vadit. V lokalitě Radiměř jsem měl možnost pracovat s „dceřinou“ společností JARO: ČSOP Arion. Tam jsou koně, ovce a kozy využívány jako přírodní sekačky a pomáhají udržovat otevřené louky, prospěšné pro rostliny a motýly. Zvířata však zanechávají exkrementy a ty nelze ponechat v nezměněné podobě. Jak je totiž uvedeno výše, tato organická hmota rozkladem hnojí půdu, což není žádoucí. A to z dobrého důvodu: v okolí se vyskytují vzácné rostliny, které však rostou pouze tehdy, pokud je substrát chudý na minerály. Rozklad trusu by jim tedy nejen škodil, ale také by podporoval usídlení jiných, mnohem konkurenceschopnějších druhů.

S kolegy jsme byli i v Krkonoších (okres Trutnov), v přírodní rezervaci Zbytka (u obce Bohuslavice, okres Náchod), na Rané (okres Louny) a v Mohelně (okres Třebíč). Příležitostí k poznávání různých lokalit při pracovních výjezdech jsem měl několik.

Druhá oblast mého dobrovolnictví se týkala práce v záchranné stanici. Jelikož jsem moc neuměl česky – a upřímně řečeno, nemám ani žádný zvláštní vztah k dětem – bylo přirozené, že jsem se nemusel starat o školní výlety a návštěvy škol v okolních městech a vesnicích. Neměl jsem na starosti ani „příjem“ nově příchozích, kteří pravidelně přiváděli naše nové pacienty do záchranné stanice. Mé úkoly tedy spočívaly v každodenním krmení a napájení zvířecích pacientů. Pravidelně se také provádělo čištění klecí, výměna podpěr (větví, částí kmenů stromů) a podestýlek. Kromě toho proběhlo několik návštěv veterináře a také vypuštění několika ptáků: volavka popelavá (Ardea cinerea), poštolka obecná (Falco tinnunculus), labuť velká(Cygnus olor), rorýs obecný (Apus apus), holub hřivnáč (Columba palumbus), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a další. I když jsem všechna tato zvířata raději pozoroval ve volné přírodě, péče

o ně mě bavila. Byla to také velmi dobrá příležitost spatřit několik z nich, které jsem buď nikdy předtím neviděl, nebo jen zřídka: například raroh velký (Falco cherrug) se ve Francii nevyskytuje.

A konečně, významnou část své dobrovolnické činnosti jsem věnoval monitoringu. Nikdy nebudu moci dostatečně poděkovat organizaci JARO a všem kolegům, kteří mě podporovali a důvěřovali mi tím, že mě nechali provádět tato mapování samostatně, navzdory mým někdy omezeným schopnostem a znalostem. Například k rozpoznávání vážek jsem se skutečně dostal až letos, a přesto mi organizace nechala volnou ruku při provádění průzkumů druhů, které se stávají stále vzácnější (zde to byla Leucorrhinia). Totéž platí pro motýly, u nichž jsem mohl provést inventarizaci v např. v Krkonoších, ale i v Mohelně a odchytit tak např. okáče skalního (Chazara briseis). Jistější jsem si byl u obojživelníků, při těchto pátráních jsem se mohl vydat na hledání kuňky obecné i skokanů, spočítat a sečíst ropuchy obecné (Bufo bufo), ropuchy zelené (Bufotes viridis), čolky velké (Triturus cristatus)…

Ale stejně jako u některých taxonů fauny jsou mé určovací schopnosti opravdu omezené, u všeho, co se týká rostlin, jsem katastrofálně nepoužitelný… A přesto jsem se celé týdny věnoval pátraní po rostlinách z čeledi tlusticovitých, konkrétně rozchodníků. Tyto rostliny vymírají v důsledku změny klimatu a ničení stanovišť. Velmi si jich však cení motýl jasoň červenooký, který je rovněž ohrožen a jehož se týká evropský program LIFE. Důraz byl kladen na hledání rozchodníku velkého (Hylotelephium maximum), který byl ještě před několika desetiletími v Krkonoších hojný, ale poslední údaje mu předpovídají to nejhorší, jen několik málo odolných populací. Nález nových rostlin tak umožnil udělat si globálnější představu o situaci tohoto druhu a formulovat hypotézy týkající se úspěšného návratu krále motýlů do tohoto masivu. Mám upřímnou radost, že se můj výzkum vyplatil a byly nalezeny stovky rostlin. Tyto údaje již využívá JARO a budou sloužit jako pracovní podklad pro další roky.

Možná, že radost z celoroční spolupráce s JARO není v tomto článku dostatečně vyjádřena. Mrzelo by mě, pokud by tomu tak bylo, protože to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Setkával jsem se s lidmi, pozoroval spoustu druhů, zaznamenal mnoho údajů, nachodil kilometry v horách… Také se mi porouchalo auto, uprostřed pracovního dne mi pršelo a sněžilo, štípali mě nenasytní komáři… Ale jaké to bylo dobrodružství.

Děkuji organizaci JARO a děkuji Evropě za vytvoření tohoto programu.


Ahoj,

After an entire year spent as a volunteer for the JARO association, it is time to take stock. No need to hesitate: it was an incredible experience, quite simply.

Concretely, my work was divided into three “areas”: environmental maintenance, the wild animal rescue station and naturalist monitoring.

The first, as its name indicates, consists of caring for nature to promote local biodiversity, whether fauna or flora. This most often involves cutting the vegetation that closes ecosystems and/or allowing pioneer species to persist. In fact, the latter are gradually replaced by others that are more competitive, or disappear due to the indirect effects (shade, ground covered with leaves and branches, etc.) of these new arrivals. In this case, it is necessary to use brushcutters and chainsaws to remove these unwanted plants. Depending on the location and circumstances, this organic matter can be left on-site and will serve as a potential refuge for mammals such as the European Hedgehog (Erinaceus europaeus) or even as a nesting site. For example, a Song Thrush (Turdus philomelos) used the branches of stacked trees on top of each other to make its nest, successfully as eggs were laid there. Additionally, it will be slowly broken down into humus by a multitude of organisms, whether arthropods or fungi, with fertilization of the soil as a result.

In some cases, this organic matter is removed. It is then either transformed into coal by burning, or it is moved to another plot where its decomposition will not be harmful. I had the opportunity to work in the locality of Radiměř with a “subsidiary” of JARO: ČSOP Arion. There, horses, sheep and goats are used as natural lawn mowers and help maintain open meadows, beneficial for plants and butterflies. But animals mean feces, and these cannot be left as they are. Indeed, as stated above, this organic matter, by decomposing, fertilizes the soil, which is not desired. And for good reason: some rare plants are present in the surrounding area but only grow if the substrate is poor in minerals. The degradation of droppings would therefore not only be detrimental to them but would also encourage the establishment of other much more competitive species.

Although localized, these areas in which we intervened are distributed almost everywhere in the Czech Republic. With my colleagues, we were in Krkonoše (district of Trutnov), at the Zbytka Nature Reserve (near the municipality of Bohuslavice, Náchod district), in Raná (Louny district), and in Mohelno (Třebíč district). Opportunities to see the different landscapes that make up the Czech Republic pass by during car journeys.

My second line of work concerned the rescue station for wounded wildlife animals. Not being able to speak Czech easily – and honestly, not interested in children – it was only natural that I didn’t have to take care of school groups and make trips to schools in the surrounding towns and villages. I was also not in charge of the “reception” of new arrivals, regularly brought by people who had found them and were concerned about their state of health. My tasks therefore consisted of feeding and watering the residents on a daily basis. The cages were also regularly cleaned, with replacement of support

(branches, parts of tree trunks) and litter. In addition to this, there were a few visits to the veterinarian, as well as the release of several birds Grey Heron (Ardea cinerea), Common Kestrel (Falco tinnunculus), Mute Swan (Cygnus olor), Common Swift (Apus apus), Common Wood Pigeon (Columba palumbus), Eurasian Collared Dove (Streptopelia decaocto), Eurasian Goshawk (Accipiter gentilis), etc. Even though I prefer to observe all these animals in the wild, I enjoyed taking care of them. It was also a very good opportunity to see several of them that I had either never seen before or rarely the Saker Falcon (Falco cherrug) is, for example, not present in France.

Finally, a significant part of my volunteering was devoted to naturalist monitoring. I can never thank JARO enough and all the colleagues who supported me and trusted me by letting me carry out these follow-ups independently, despite my sometimes limited skills and knowledge. For example, I only really got down to recognizing odonates this year, and yet the association left me free to carry out surveys for species that were becoming rarer (here it was Leucorrhinia) despite my obvious shortcomings. The same applies to butterflies, for which I was able to carry out an inventory in e.g. the Krkonoše Mountains, but also in Mohelno and thus catch e.g. the Hermit (Chazara briseis). More confident for the amphibians, I was able to go in search of the two species of fire‐bellied toads as well as the pond frogs, counting and enumerating all the other species of anurans and urodeles Common toad (Bufo bufo), Green toad (Bufotes viridis), Great crested newt (Triturus cristatus)…) during these prospections.

But as much as for certain faunal taxa my abilities to make identification are really limited, for everything related to plants I am disastrously useless… And yet, I devoted entire weeks to the search for Crassulaceae: stonecrops. These plants are becoming extinct due to climate change and habitat destruction. However, these are very appreciated by the Apollo, a butterfly also endangered and benefiting from a LIFE program on a European scale. The emphasis was placed on the search for the Great Stonecrop (Hylotelephium maximum), which was still abundant a few decades ago in the Krkonoše Mountains but whose latest data predicted the worst, with just a few resilient populations. Finding new plants therefore made it possible to have a more global idea of the situation of this species, and to formulate hypotheses regarding the strong return of the King of butterflies in this massif. I am sincerely delighted that my research has paid off with hundreds of plants found. This data is already used by JARO and will serve as a working basis for years to come.

Perhaps the pleasure I had working with JARO for a whole year is not reflected enough in this assessment. If so, I’m sorry because it was a truly memorable experience. I met people, observed multitudes of species, recorded a lot of data, walked kilometers in the mountains… I also had car problems, received rain and snow in the middle of the workday, I was bitten by voracious mosquitoes… But what an adventure.

Thank you JARO, and thank you to Europe for creating this program


Projekt byl financován Evropskou unií prostřednictvím programu Evropský sbor solidarity.