Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Ohlédnutí za Olešenkou 2022

Únik od reality. Smysluplná práce. Klid od rodiny. Příroda. Rodinná dovolená. Ochranářská akce roku… Na tábor Olešenka každý jede za něčím trochu jiným. Ale ten hlavní cíl mají všichni společný – letos se už po třiatřicáté sešli nadšení dobrovolníci v Orlických horách, aby tu během jednoho týdne ručně pokosili a uklidili vzácné orchidejové louky.

Olešenka je dobrovolnický tábor s obrovskou tradicí, založenou v roce 1989, kdy se první odvážlivci vydali s kosami do vybydleného pohraničí, aby zachránili zanikající louky, které dříve překypovaly bohatstvím květin a motýlů. Tradice ručního kosení luk v údolí říčky Olešenky se nejenom uchytila a udržela, ba dokonce začala bobtnat až do dnešní podoby, kdy na Olešenku jezdí každoročně okolo 70 lidí. A čím dál častěji se objevují také dobrovolníci ze zahraničí.

Ani letošek nebyl výjimkou, a tak se horda českých, polských a ukrajinských sekáčů a sekaček v posledním červencovém týdnu odvážně vrhla do bujného porostu mokřadních luk, kde ti méně vzrostlí kolikrát ani nebyli vidět. Nicméně louky padaly jedna za druhou. Mokřina u Andršů. Louka nad vilami. Bledule. Velká Vachta. Ňufinka. Máje. A nakonec i naše milovaná Polomka. Ostří našich kos skosila všechny, do poslední. Ovšem nepadly zbytečně. Padly proto, aby příští rok mohly vykvést znovu, v ještě větší kráse!

Uprostřed týdne jezdíme tradičně na výlet a letošek nebyl výjimkou, jenom výlet byl trochu výjimečný. Tentokrát nejen, že jsme si s sebou vzali kosy, my jsme si s sebou vzali rovnou bagr a vyrazili do Polska. A tam, na unikátní lokalitě s výskytem hořečku mnohotvarého českého v Zielenieci, provedli ochranářský zásah, jaký zřejmě Polsko dosud nezažilo! Degradovaná vegetace mizela pod radlicí bagru, aby uvolnila místo nové generaci hořečků, zatímco bagru zdatně sekundovali sekáči a poskytovali citlivou péči zachovalejším částem lokality, kde na jaře rozkvétají orchideje prstnatce májové nebo vzácné upolíny.

Druhou část týdne jsme už věnovali pouze uklízení našich luk v údolí Olešenky. Protože až důkladným vyhrabáním pokosené trávy dáváme loukám tu pravou péči, kterou potřebují. A protože nám počasí přálo, síly neubývaly a nálada byla skvělá, měli jsme v pátek odpoledne uklizeno. Kde jsou ty časy, kdy jsme poslední louky hrabali ještě v neděli odpoledne!

Ale! Co není, to zas může být… Zastihla nás letos velmi smutná zpráva. Navždy nás opustil pan Žídek, náš letní soused, vlastník nejcennější louky Orlických hor a velmi milý pán, kterého jsme měli rádi a velmi si ho vážili nejen kvůli tomu, jak vzorně se o louku celý život staral. Společně jsme se tak celé ty roky ve své práci vzájemně podporovali a motivovali. Teď se stalo to, čeho jsme poslední roky obávali–  a tato bezmála čtyřhektarová louka teď skončila v naší péči. Olešenkáře teď čekají velké změny a krušné časy, neboť se nám náhle zdvojnásobilo množství práce, ale sil nám dvojnásobně nejspíš nepřibude. Ale víme, že když se o louku nepostaráme my, tak nikdo… A my víme, že nemůžeme dopustit, aby dlouholetá práce pana Žídka by přišla vniveč, zmizely vzácné rosnatky či tolije bahenní a Čechy ztratily vůbec poslední populaci orchideje hlavinky horské.

A proto neváhejte a na další, 34. Olešenku už dorazte i Vy! Nebo si přijeďte osahat kosu nejprve zkusmo na Jarní Olešenku 30. 5. až 4. 6. 2022. Protože příroda Orlických hor Vaši pomoc nikdy nepotřebovala tak, jako právě teď!