Únik od reality. Smysluplná práce. Klid od rodiny. Příroda. Rodinná dovolená. Ochranářská akce roku… Na tábor Olešenka každý jede za něčím trochu jiným. Ale ten hlavní cíl mají všichni společný – letos se už po třiatřicáté sešli nadšení dobrovolníci v Orlických horách, aby tu během jednoho týdne ručně pokosili a uklidili vzácné orchidejové louky.
Olešenka je dobrovolnický tábor s obrovskou tradicí, založenou v roce 1989, kdy se první odvážlivci vydali s kosami do vybydleného pohraničí, aby zachránili zanikající louky, které dříve překypovaly bohatstvím květin a motýlů. Tradice ručního kosení luk v údolí říčky Olešenky se nejenom uchytila a udržela, ba dokonce začala bobtnat až do dnešní podoby, kdy na Olešenku jezdí každoročně okolo 70 lidí. A čím dál častěji se objevují také dobrovolníci ze zahraničí.
Ani letošek nebyl výjimkou, a tak se horda českých, polských a ukrajinských sekáčů a sekaček v posledním červencovém týdnu odvážně vrhla do bujného porostu mokřadních luk, kde ti méně vzrostlí kolikrát ani nebyli vidět. Nicméně louky padaly jedna za druhou. Mokřina u Andršů. Louka nad vilami. Bledule. Velká Vachta. Ňufinka. Máje. A nakonec i naše milovaná Polomka. Ostří našich kos skosila všechny, do poslední. Ovšem nepadly zbytečně. Padly proto, aby příští rok mohly vykvést znovu, v ještě větší kráse!
Uprostřed týdne jezdíme tradičně na výlet a letošek nebyl výjimkou, jenom výlet byl trochu výjimečný. Tentokrát nejen, že jsme si s sebou vzali kosy, my jsme si s sebou vzali rovnou bagr a vyrazili do Polska. A tam, na unikátní lokalitě s výskytem hořečku mnohotvarého českého v Zielenieci, provedli ochranářský zásah, jaký zřejmě Polsko dosud nezažilo! Degradovaná vegetace mizela pod radlicí bagru, aby uvolnila místo nové generaci hořečků, zatímco bagru zdatně sekundovali sekáči a poskytovali citlivou péči zachovalejším částem lokality, kde na jaře rozkvétají orchideje prstnatce májové nebo vzácné upolíny.
Druhou část týdne jsme už věnovali pouze uklízení našich luk v údolí Olešenky. Protože až důkladným vyhrabáním pokosené trávy dáváme loukám tu pravou péči, kterou potřebují. A protože nám počasí přálo, síly neubývaly a nálada byla skvělá, měli jsme v pátek odpoledne uklizeno. Kde jsou ty časy, kdy jsme poslední louky hrabali ještě v neděli odpoledne!
Ale! Co není, to zas může být… Zastihla nás letos velmi smutná zpráva. Navždy nás opustil pan Žídek, náš letní soused, vlastník nejcennější louky Orlických hor a velmi milý pán, kterého jsme měli rádi a velmi si ho vážili nejen kvůli tomu, jak vzorně se o louku celý život staral. Společně jsme se tak celé ty roky ve své práci vzájemně podporovali a motivovali. Teď se stalo to, čeho jsme poslední roky obávali– a tato bezmála čtyřhektarová louka teď skončila v naší péči. Olešenkáře teď čekají velké změny a krušné časy, neboť se nám náhle zdvojnásobilo množství práce, ale sil nám dvojnásobně nejspíš nepřibude. Ale víme, že když se o louku nepostaráme my, tak nikdo… A my víme, že nemůžeme dopustit, aby dlouholetá práce pana Žídka by přišla vniveč, zmizely vzácné rosnatky či tolije bahenní a Čechy ztratily vůbec poslední populaci orchideje hlavinky horské.
A proto neváhejte a na další, 34. Olešenku už dorazte i Vy! Nebo si přijeďte osahat kosu nejprve zkusmo na Jarní Olešenku 30. 5. až 4. 6. 2022. Protože příroda Orlických hor Vaši pomoc nikdy nepotřebovala tak, jako právě teď!
