Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Ptačí jesle na stanici

Neustále dokola krmíme nenasytné žadonící zobáčky desítek ptačích mláďat. Mnohá z nich se k nám dostala z důvodu úhynu jejich rodičů či úrazu, některá však zbytečně. Přestože většina nálezců již ví, že ptačí mládě poskakující na zemi není nutné okamžitě odvážet a zachraňovat, najdeme mezi nimi stále i mláďata ukradená rodičům.
Opeřené ptáče s krátkým nedorostlým ocáskem může působit opuštěně, ve skutečnosti však vyhlíží rodiče, kteří mu horlivě nosí ještě nějakou dobu po vyskočení z hnízda pořádné dávky krmení. A proč vlastně ptáčata vyskakují z hnízda, když ještě neumí létat? Na pěkně vykrmených mláďatech po kupě na hnízdě si ráda pochutná kdejaká šelmička, rozlezením mláďat po okolí to nebude mít tak jednoduché. Protože ptáci hnízdí ve velkém i ve městech, mohou mláďata na zemi ohrožovat auta, psi i děti, proto je lépe takové mládě povysadit na větev, zídku nebo do křoví. Nemusíme mít obavy na ptáče sáhnout, rodiče si křiklouna najdou spíše podle hlasu než pachu, což neplatí pro savčí mláďata!
Vždy je lépe nechat mládě rodičům, kteří jej naučí, kde a jak si ulovit nejlepší sousto, vyzrát na dravce a najít si dobré nocoviště. I když se na stanici sebevíc snažíme, perfektně můžeme zajistit jen cpaní hladových krků, jiné dovednosti jim bohužel předat nedokážem. Po vypuštění je to pro ně pak vždy složitější a šance obstát – přežít se snižují.

Povedenou reportáž o (ne)zachraňování ptačích mláďat s Tomášem Grimem můžete shlédnout zde

foto: Filip Laštovic