ZO ČSOP JARO Jaroměř

Návrat divokých koní aktuálně zastaven

Přebujelá byrokracie žere přírodu jako mor! Jeden jediný byrokrat aktuálně zastavil návrat divokých koní do východních Čech 🙁 

Ochrana přírody není žádný med. Topíme se v bahně při údržbě mokřadních orchidejových luk, riskujeme životy při akrobacii na skalách s motorovými pilami v ruce a silným větrem fičícím kolem uší, pečeme se v největších vedrech na rozpálených jižních stráních kamenitých stepí a v noci musíme vstávat ke krmení zvířecích pacientů záchranné stanice. Vše sice děláme s nadšením a láskou, ale většinou dobrovolně a nebo za plat na úrovni minimální mzdy. Kdo si to nevyzkoušel na vlastní kůži, tak asi neuvěří a nepochopí. Ale to co nás opravdu zabíjí a tím pádem to zabíjí i ochranu přírody jako celek jsou papíry, tabulky, smolení grantů, průběžné zprávy, závěrečné zprávy, vyúčtování a následně neustále kontroly a kontroly kontrol. I když máme pokaždé vše v pořádku, protože jsme právě neustálými kontrolami vycepováni až k nechutné byrokratické dokonalosti, je to opravdu ubíjející.

Aktuálně přebujelá byrokracie a hlavně jeden obzvláště urputný byrokrat zastavil návrat divokých koní do východních Čech! Pro Vaši představu, jak to probíhalo.

Vše jsme projednali nejprve ústně s pracovníky Agentury ochrany přírody a krajiny (dále AOPK) – to bylo ještě léto – a odboru životního prostředí Krajského úřadu a dokonce i s radním pro životní prostředí Královéhradeckého kraje a také s jedním z krajských zastupitelů. Všichni nám vyšli maximálně vstříc, neboť je již obecně známo, že přirozená pastva „původních“ býložravců je ten nejekologičtější a nejšetrnější způsob údržby (nejen) cenných přírodních lokalit. Na Městském úřadě Jaroměř žádný problém také nebyl (respektive pouze drobnost, kterou se podařilo lehce vyřešit) a proto zde již řadu dní stavíme ohrady a byli jsme připraveni uvítat divoké koně v Ptačím parku Josefovské louky. Zkrátka když se chce, tak to jde…

V případě pastvy na Plachtě to ale bylo složitější. Ze strany Krajského úřadu jsme byli (pro klid duše) vyzváni k tomu, abychom si požádali o výjimku ze zákona na ochranu přírody. Sice to nemusí být, protože pastva je již součástí platného plánu péče, který s ní nejen počítá, ale už roky tam ostatně paseme naše stádo ovcí a koz. Krajský úřad ještě nakonec požádal o stanovisko AOPK. To už vůbec nemuselo být. Popsalo se kvůli tomu min. dvacet hustě popsaných papírů a smolením těchto textů jsme my a následně i pracovníci státní ochrany přírody svorně zabili pár desítek hodin. Za srovnatelný čas se dá posekat a pouklízet nemalá orchidejová louka nebo motýlí stráň. Ale budiž, snad to lze ještě pochopit. AOPK ČR stanovisko sepsala, Krajský úřad udělil výjimku a vše je tedy zcela neprůstřelně v pořádku.

AOPK proto snaživě a ochotně na poslední chvíli sehnala peníze na výstavbu elektrického ohradníku (sice to nestačí ani na pokrytí nákladů, ale byli jsme ochotni to zafinancovat i z našich rodinných úspor a dobrovolnou prací řady našich dobrovolníků). Proto se začátkem podzimu zdálo, že návratu divokých koní už do východních Čech nic nebrání. Ale „pro klid duše“ jsme ještě byli vyzváni k tomu sehnat si ještě jeden papír – zdánlivou zcela banální formalitu. Vyjádření stavebního úřadu Hradec Králové o tom, že elektrický ohradník není stavba a není proto nutné, aby se k tomu stavební úřad vyjadřoval. Tak jako se ostatně nevyjadřuje k žádnému z několika tisíc (desítek tisíc?) kilometrů elektrických pastevních ohradníků v celém státě a tak, jako se vyjádřila kupa jiných stavebních úřadů. Jenže chyba lávky.

Vyjádření jsme však neobdrželi. Právě naopak – stavební úřad si nejprve vyžádal větší mapu záměru. Protože snímek z katastrální ortofotomapy se zákresem ohradníku jim nestačil. To jsme dodali. Přesto pak přišlo stanovisko, kdy po nás stavební úřad vyžaduje doplnění žádosti (jako perličku nutno uvést, že nám nenapsal, co konkrétně vlastně máme doplnit – což je ale jeho povinnost). Po osobní návštěvě za úřednicí, která žádost posuzuje jsme tedy doplnili to o co jsme byli požádáni. Zároveň nám ale bylo sděleno, že bude nutné požádat o stanovisko hlavního architekta Hradce Králové, zda (ne)můžeme ten elektrický ohradník na Plachtě postavit. Osobně jsem proto navštívil hlavního architekta, který mne laskavě přijal, vysvětlil mi, že nic takového pochopitelně není nutné, ale že pokud chceme, tak ať pošleme žádost, kde nám napíší, že není nutné, aby se hlavní architekt vyjadřoval ke stavbě mobilního elektrického ohradníku. Přišlo mi to natolik absurdní, že jsem nakonec tu žádost nepodal a obrátil se raději na vedoucího stavebního úřadu v domnění, že tuto formalitu předá některému ze svých podřízených, aby byla obratem vyřízena. Ale asi jsem měl toho hlavního architekta přece  jen požádat. Stavební úřad totiž zatím nejen že už několik týdnů suší naši žádost. Dle informací od lidí z AOPK ČR, kteří  se snažili tuto formalitu popostrčit, protože peníze na výstavbu ohradníku pro koně je potřeba proinvestovat nejpozději do 15. prosince a nejpozději do 25. listopadu proto musejí být všechny potřebné papíry v Praze, jsme se dozvěděli doslova šokující informace. Úřednice údajně nejen, že nenapíše stanovisko, že není nutné, aby se stavební úřad vyjadřoval, ale bude po nás chtít, abychom zahájili územní řízení, nechali si zpracovat projekt od autorizovaného architekta a kdo ví, co ještě. Navíc úřednice má prý tolik práce (no bodejď by ne, když neexistuje zásadní problém, který by nedokázala vyrobit), že k vyřízení naší žádosti se jen tak nedostane!

Vše je připraveno – stačí jen to jedno jediné lejstro, které v zásadě vlastně není ani nutné a celá akce se může rozjet. Byť už s několikatýdenním zpožděním, neboť jsme se naivně domnívali, že když v létě začneme akci připravovat, na podzim budeme ve východních Čechách pást.

Jenže AOPK ČR nyní peníze na ohradník nemůže uvolnit a budou se proto asi vracet do státního rozpočtu. Protože není technicky možné zajistit oddělení Milovického stáda na dvakrát a nebylo by to správné ani z hlediska pohody celého Milovického stáda, fakticky to znamená, že není možné koně přivést ani do ptačího parku. A co hůř. AOPK ČR se na základě tohoto případu zalekla a zablokovala peníze na rozšíření pastviny v Milovicích! A zjevně proto hrozí, že se z tohoto „precendu“ rázem stane nesmyslná norma i pro ostatní stavební úřady v celé ČR, protože úředníci náhle začnou mít strach, zda nejsou příliš „benevolentní“. A přesně takhle se ta zdrcující byrokracie rodí a proto jsme žebříčku států podle délky stavebního řízení, který sestavuje Světová banka, drží Česko čestnou 130. příčku, hned za Albánií, Kongem a Papuou-Novou Guineou.

Na druhou stranu Hradec Králové dodatečně povoluje 40 černých staveb ročně a opravdu velké problémy které by naopak měl řešit okamžitě měsíce přehlíží a řeší je až po tlaku novinářů:

A ještě smutnější je, že z tristního stavu, který se týká povolování staveb jsou neprávem obviňováni ochránci přírody a „ekologičtí aktivisté“. Ti se přitom neúčastní správních řízení při povolování staveb snad ani v 0,5 % případů a jen naprosté minimum staveb se jim podaří blokovat, nebo dokonce zablokovat. Přičemž  když už se jim něco zcela výjimečně zablokovat podaří (sami jsme se na pár úspěšných, nebo alespoň částečně úspěšných  kauzách za ty roky podíleli), tak je to opravdu jen v případech, kde jsou stavby navrženy nesmyslně. Viz Záchrana lokality Plachta. 

A paradoxní je, že právě díky snaze vyšachovat občanská sdružení i z těch málo správních řízení, kterých se účastnili, se nyní povolování všech staveb ještě více zkomplikuje. Možná by se dalo čekat, že z toho ochránci přírody budou mít radost, ale opak je pravdou. Ochrana přírody není slepě proti pokroku, ale je proti slepému pokroku.

Napsat komentář