O víkendu 14. – 16. února jsme uspořádali mezinárodní seminář o motýlech a jejich repatriaci. Vzhledem k tomu, že hmyz nezná hranice států, v jeho praktické ochraně je nezbytné se nad státní útvary povznést i z naší strany a spolupracovat napříč zeměmi. Proto se u nás sešli odborníci z Česka, Slovenska, Polska i Rakouska s cílem navázat spolupráci a dát vzniknout projektu, chránícímu motýly napříč střední Evropou.
V pátek jsme se vydali na místa, na nichž by se daly vybudovat záchranné chovy různých druhů motýlů. Společně jsme se v diskuzi snažili zvolit nejvhodnější lokalitu (výběr byl možná až příliš zdařilý, jako vhodná se jevila všechna místa). Večer se rychle začaly tvořit nové ochranářské plány a akce do budoucna.
Hlavním dnem programu byla sobota. Dopoledne jsme se rozdělili do dvou skupin. Pěti
členná mezinárodní skupinka odborníků se vydala navštívit chovná zařízení Miloše Andrese, nejúspěšnějšího českého chovatele motýlů. Z prohlídky se vrátila patřičně nadšená a plná odhodlání se do snah o záchranu a repatriaci mnoha druhů zapojit také. Druhá, více než třicetičlenná skupina se mezitím v Hradci Králové účastnila bloku přednášek o dosavadní ochraně a repatriacích několika nejvzácnějších druhů, jakými jsou okáči skalní, metlicoví či ovsoví, hnědásci osikoví a květeloví a modrásci ligrusoví, východní a komonicoví. Na ochranu motýlů byla taky těsně navázána prezentace o pastvě velkých kopytníků a jejích výsledcích u nás.
Po skvělém obědě jsme se vydali na exkurzi po PP Plachta, kde jsme byli seznámeni s různými metodami ochranářské péče a netradičními přístupy k podpoře biodiverzity. V plánu je zde návrat okáče metlicového a translokace okáče ovsového z Východočeské Sahary. Bohaté populace vzácných modrásků jsou také výsledkem speciální odborné péče. Haldy sutě obývané plazy, mokřady plné žab a písčiny s prokázaným výskytem vzácných včel samotářek v teplejších měsících tepou životem. Teď nás těšili zejména ptáci, jako například malé hejno králíčků obecných a samozřejmě divocí exmoorští koně, celí porostlí hustou zimní srstí.
V podvečer jsme se přesunuli do barokního 
Hospitálu na Kuksu, kde pokračovaly přednášky. Představili se hlavní účastnické organizace – JARO Jaroměř, JARO Östereich, BROZ, Eko Unija, Krkonošký národní park Polsko, Alpenzoo Innsbruck a Semix a pokračovalo se v prezentacích a diskuzích o ochraně a repatriacích motýlů. Diskuze se přenesla i na pozdní večeři, která se také nesla celá v duchu hledání cest k záchraně opylovačů.
V neděli využila již výrazně menší skupina jedinečnou možnost 
návštěvy bývalého vojenského prostoru Milovice, který se sestává z 1000ha bezlesých ploch, z nichž je část udržována pastvou exmoorských koní, zpětně šlechtěných praturů a zubrů. Možnost pozorování obrovských zvířat, nerušeně žijících v obrovských výbězích prostupných pro divoká zvířata, byla pro všechny účastníky zážitkem, na který budou dlouho vzpomínat. Zejména úspěšné nalezení zubrů a možnost pokochat se majestátními obry skrytými za hlohovými houštinami na všechny silně zapůsobilo. Touhu vrátit se sem na jaře a užít si rozkvetlé byliny a jejich opylovače, které tento typ pastvy podporuje, nikdo neskrýval.
Všem účastníkům děkujeme, víkend přinesl plno nových podnětů a plánů. Ti, kterým se dorazit nepovedlo, nemusí zoufat, podobná akce nebyla naposledy!
