Věděli jste, že letošek je Mezinárodním rokem pastevců a pastevkyň? Organizace spojených národů tímto krokem uznala, že pastevecké povolání je kulturní dědictví a živá tradice, bez které by naše příroda i kultura byly o mnoho chudší,.
V Evropě jsme si zvykli vnímat pastevce jako pohádkové postavy z minulosti, realita je však mnohem akčnější. Pastevci a pastevkyně jsou totiž architekti biodiverzity. Svou prací udržují pestrou mozaiku luk a světlých lesů, kterou dříve v divočině zajišťovala dnes již vyhubená megafauna, jako byli např. zubři a divocí koně. Bez této lidské péče krajina degraduje a ztrácí svou pestrost.
Jak to děláme ve Skupině JARO: Pastva pro barvy v krajině
V rámci naší sítě organizací vracíme tento tisíce let starý rytmus do moderní krajiny. A nejen naše Pražská pastvina je důkazem, že tahle tradice patří i do 21. století a to dokonce i do hlavního města!
Naše práce se však od běžného produkčního zemědělství zásadně liší:
Pohybujeme se „po kopytě“: Zvířata nepřevážíme kamiony, ale mezi pastvinami s nimi kráčíme výhradně pěšky. Tím do krajiny vracíme přirozený pohyb a šetrnost, která ji oživuje.
Paseme pro barvy: Zatímco některé naše kolegyně (třeba Ratinka) dělají skvělé maso a mléko, jiné jako třeba z ČSOP Morava a Pražská pastvina se vydaly cestou čistě ochranářské pastvy. Naše stáda paseme pro barvy v krajině – vytvářejí tak domov pro vzácné rostliny a motýly, jako je okáč skalní nebo modrásek východní.
Investujeme do odolnosti: Každý z tisíců metrů ohradníků, které ročně postavíme, je investicí do odolnější přírody.
Pastevkyně v hlavní roli: Vztah jako základ etiky
V naší skupině je pastevectví z velké části doménou žen, což přesně odpovídá jednomu z hlavních globálních témat tohoto mezinárodního roku. V souladu s naším společným manifestem věříme, že pastevectví je především o vztahu – ke zvířatům, k půdě a k rytmu přírody.
Pro nás zvířata nejsou pouhé prostředky produkce. Vnímáme je jako jedinečné entity s rozlišnými potřebami, nároky, názory i zlozvyky. Naše pastevkyně (a pastevci) do této náročné práce vnášejí obrovskou míru empatie a budují se zvířaty férový pracovní vztah nebo čisté přátelství. Právě díky tomu dokážeme procházet se stády i centrem hlavního města s klidem a respektem k okolí.
Plné znění společného Prohlášení z Pasteveckého spiknutí i záznamy inspirativních přednášek z celého symposia si můžete pustit na platformě Artyčok.
Mobilita: Klíč k propojené krajině
Pastevectví není statické, jeho podstatou je mobilita. Inspirací nám může být Španělsko se svým systémem historických pasteveckých stezek (vías pecuarias), které tvoří „zelenou infrastrukturu“ země. Tyto cesty fungují jako obrovské biokoridory, kterými stáda přenášejí semena rostlin a propojují izolované ostrovy přírody v jinak neprostupné krajině.
Naší vizí je návrat prostupnosti a možnosti přirozeného pohybu českou krajinou. Každá cesta, kterou se zvířaty „prošlápneme“, vrací do naší země dynamiku, která v ní chyběla stovky let. Pastevectví tak není jen o spásání trávy, ale o udržování funkčních cest pro život.
Péče o krajinu není řehole, ale umění
Pastevectví bylo vždy nerozlučně spjato s kulturou a uměním. Není to jen fyzická práce, je to kreativní dialog s krajinou. V pastevecké komunitě se tyto dva světy často přirozeně prolínají. Mezi pastevci najdeme mnoho tvůrčích lidí, kteří se vedle stáda věnují také hudbě, malířství nebo tradičním řemeslům. Toto spojení životního postoje a uměleckého ducha, kde práce v krajině a tvorba tvoří jeden celek, krásně zachycuje například dokument České televize z Valče na úpatí Doupovských hor.
Autorkou článku je Tereza Macečková.
Komentáře jsou uzavřeny.