Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Vojenská technika zpět na Plachtě

Vážení přátelé, před pár dny se na Plachtu vrátil jeden „druh“, který tam už nebyl dlouhé tři roky pozorován. Konkrétně šlo o dnes již částečně synantropní BVPčka a tanky.

Protože zde už pár let bojová vozidla nejezdila, protože kvůli COVIDu pořádně neproběhly dvě tradiční dobrovolnické brigády pro veřejnost a protože peněz na údržbu mokřadů, písčin i vřesovišť je málo a protože do toho letos přišly deště téměř monzumové, které opravdu zatraceně svědčily ostružinám, náletům i agresivním druhům trav, tak nám Plachta začala letos celkem zhusta zarůstat. Naštěstí zde už nějaký pátek máme i divoké koně a tam kde nejsou, jsme se na mnoha hektarech letos tradičně činili s křovinořezy. Ale i tak se na řadu míst zuby koňské i křovinořezné prostě nedostaly a většině druhů vázaným na otevřené bezlesé plochy začalo být poněkud úzko. Řešili jsme jak tenhle problém vyřešit, kde na něj sehnat finance i dobrovolníky. A hlavně jak je zorganizovat v době pandemie. A nakonec po několika marných pokusech jsme uznali, že poslední šancí jak výsledky nekonečného boje se zarůstáním zvrátit opět v prospěch otevřenějších biotopů zůstávají už jen ta bojová vozidla…
A pásová vozidla tento problém opravdu vyřešila během dvou dní
– za poslední roky už velmi osvědčeným způsobem. Písčiny jsou opět holými písčinami kam se teď už zase může opřít slunce, které pískomilná žoužel potřebuje ze všeho nejvíce. Stejně jako jsou už zase osluněné mokřady a tůně, které jsou navíc“vyčištěné“ od vegetace a tím připravené pro jarní nájezdy obojživelníků, vážek, potápníků, užovek i kriticky ohrožených korýšů listonohů i žábronožek, kteří ve vegetací zarostlých plochách žít nemohou.  Březové a borové nálety stejně jako pichlavé ostružinoviště a porosty agresivních trav jsou také pryč, respektive nezřídka obrácené kořeny vzhůru. A nemilosrdně byly zmasakrovány i plochy, na kterých se šíří silně invazivní severoamerická střemcha pozdní, i když zde budeme muset ještě zbytek dočistit s využitím krumpáčů, motyk a místy i bagru.
Současně však pásová vozidla zdaleka nejezdila všude, protože by to z hlediska ochrany přírody rozhodně nebylo vhodné. Bez vlivu pojezdů technikou proto zůstala naprostá většina zachovalých vřesovišť – jak vlhkých, tak i suchých. Také všechny tůně, které zatím zůstaly v dobrém stavu, vyhovující největšímu vodnímu broukovi světa – vodomilovi, nebo některým obojživelníkům, kteří mají rádi tůně spíše zarostlé. Ušetřeny byly také téměř všechny nejpěknější písčiny, ale i orchidejové a čertkusové louky, modráskové louky s toteny, zimoviště plazů, obojživelníků i ježků, plochy se vzácnějšími druhy žoužele jako jsou plavuňky, rosnatky, smldníky, piláty, dlouhoretky a další.
Trasa k pojezdu byla vybrána na základě širokého konsenzu odborníků přes rostliny, motýly, brouky, vážky a další hmyz, až po obojživelníky, plazy a ptáky. Nebylo jednoduché tankisty pokrotit. Neboť podmínky pro ježdění měli vlivem půdy nacucané vodou letos opravdu skvělé. Ale jakž takž se to vše podařilo tak, jak mělo. Jen to teď pro laiky bude vypadat zase možná přímo hrůzostrašně – tak, jak to tak po pojezdech bývá. Avšak všem pohoršeným doporučujeme zavítat na Plachtu v průběhu jara 2021 a pozorovat, jak rychle začne příroda „zacelovat“ koleje po pásech procesem odborně nazývaným přirozená sukcese. A jak na to následně budou reagovat žáby, vážky, listonozi, vřesy, motýli, včely a další blanokřídlí. Nebo některé vzácnější druhy ptáků jako je např. skřivan lesní. Protože tento skřivan navzdory svému lesnímu jménu plochy zmasakrované tanky prostě miluje a s oblibou právě na nich hnízdí.

A třeba příští rok objevíme to, co se díky pojezdu tanků už objevilo v minulosti.  Na úpravu biotopu pásovou technikou zde v nezvěstném stavu v semenné bance čekaly celá desetiletí velmi vzácné plavuňky zaplavované (rostou zde od té doby v koleji od tanku dodnes) nebo ještě velevzácnější stozrník (patrně opět čeká v podobě semínek – objeví jej na Plachtě někdo v roce 2021?), řadu „nezvěstných“ let na správné tankové louže čekala i nejvzácnější žába ČR – ropucha krátkonohá. Na své si v kolejích po tancích přišly i rosnatky. Nemluvě o celé řadě dalších živáčků, kteří jsou zatím na Plachtě hojní právě díky občasným pojezdům pásové techniky, brigádám dobrovolníků a poslední dobu i díky pyskům a kopytům divokých koní z Exmooru, a kteří koktejl těchto opatření potřebují doslova jako elixír života pro svoji další existenci.
Ostatně věděli jste, že Plachta byla první lokalitou v ČR kde se začala využívat pásová technika pro ochranu přírody? A že teprve později začala ochrana přírody využívat tanky i v bývalých vojenských újezdech (např. Milovice, Načeratický kopec, Pánov,…) a na dnes už desítkách podobných lokalit po celé ČR?