Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Předjarní výjezd do Rakouska

V březnu jsme zas jednou vyrazili pomáhat s praktickou ochranou přírody k našim jižním sousedům a to hned dvakrát za sebou.

Prvně nás čekalo Dolní Rakousko, v němž jsme se rozdělili na dvě části. Větší skupina vyrazila za náročnými vyřezávkami dřevin pro vymírající modrásky ligrusové u Neziderského jezera. Cílem je nejen tuto nesmírně vzácnou populaci zachránit, ale rádi bychom, aby se odsud jednou tzv. „damoni“ (podle latinského Polyommatus damon) vrátili zpět do Česka, kde v minulých letech podle všech průzkumů vymřeli. Druhá, tříčlená skupinka z ČSOP Morava se vydala do Bad Deutsch – Altenburg pokosit a pohrabat koniklecovou step na kopci Pfaffenberg.

O týden později jsme vyrazili do rakouských Tyrol. Je to daleko, ale co máme dělat, když jsou tam nádherná místa, která tolik potřebují zachránit a nikdo se k tomu nemá? První tři dny jsme strávili ve Fliess na prudkých teplomilných stráních. Zde jsme ředili porost stromů a křovin tak, aby se zde dařilo motýlům, ještěrkám, vzácným rostlinám a všemu jinému živému. Pracovat s motorovkami a křovinořezy v místech, kde by i kamzíci našlapovali opatrně byla výzva, ale co bychom pro přírodu neudělali! Drsný terén, náročná práce a jarní sluníčko nás rychle svléklo do půl pasu, tak jsme si všichni užili intenzivní welness na horském slunci. Ale ochranářská kůže je zvyklá, takřka hroší – ta něco vydrží!

V úterý jsme se přesunuli do Oberpinswang, kde jsme pokračovali ve výřezech pro změnu pod elektrovody. Jak už mnozí z našich příznivců vědí, prostory pod elektrickým vedením jsou často útočištěm mnoha vzácných druhů a ani tady tomu není jinak. Největším klenotem je zde okáč hnědý, jemuž jsme zase o něco rozšířili vhodný biotop. Ale nejen okáči dodávají tomuto místo kouzlo, v tuto dobu tu rozkvétají i krásně vonící lýkovce.

Ačkoli jsme dřeli do úmoru, jeden den jsme si nechali i na rekreaci a vyrazili na lokalitu v Musau, kde jsme si udělali výlet podél horské řeky Lech. Na závěr pobytu v Tyrolsku jsme přejeli do Kranebitten, kde nás čekal další prudký svah. Nad železnicí, vedoucí do Innsbrucku se totiž nachází krásná skalnatá stráň která oplývá největším druhovým bohatstvím v celém širém okolí. Hemží se to tu ještěrkami zedními, ohroženými druhy modrásků, okáčů, vřetenušek i vzácnými nočními motýly. Prim tu ale hraje náš oblíbenec – jasoň červenooký, kterému pomáháme i tady. Spolu s místními dobrovolníky jsme se chopili zejména hrábí a zbavili svah staré suché trávy, aby mohl na jaře vykvést bohatstvím nektarodárných květin, z nichž některé nám dělaly radost už teď. Potom konečně bylo všechno hotovo a my se k smrti utahaní vydali zpátky domů. Jak ale můžete sami vidět z fotek, ta místa za to prostě stojí a my se se těšíme, až zdejší živočišná říše ocení naši snahu.