Po první jarní výpravě k našim jižním sousedům, kdy jsme dělali pořádek na fliesských skalách, obývaných jasoněm červenookým, jsme tenhle podzim přitvrdili a za uplynulých deset dní jsme vyčistili 5ha vzácných přírodních biotopů hned na třech místech Rakouska. Naše zásahy v Musau, znovu ve Fließ a do třetice v Ladisu měly za cíl pomoci všemožným ohroženým (a třeba i dosud neohroženým) druhům. První zásahy byly zaměřené na ochranu vzácných žab a relitních druhů hmyzu, následné lokality jsme upravovali tak, aby vyhovovaly motýlům, například našim oblíbeným, kriticky ohroženým jasoňům červenookým nebo okáčům metlicovým (o které pečujeme v Praze a plánujeme jejich návrat do Milovic), ale věříme, že nové prosvětlené plochy ocení i všudypřítomné ještěrky zední a v Ladis i břehule skalní, které nám dělaly neúnavnou společnost při naší práci.
Je skvělé, že na všech třech lokalitách, kde jsme pracovali správy naturparků počítají s tím, že je následně budou udržovat samy s pomocí pastvy (případně kombinací pastvy a naší práce v budoucnu která doladí to, co pastevní zvířata nesvedou). Ba co víc – dokonce se s námi radí o tom jak, kdy a čím nejlépe pást a dokonce není vyloučeno že se k pastvě budou využívat i naše česká zvířata – např. divocí koně z Exmooru nebo naše nejosvědčenější plemena ovcí a koz.
Zkrátka o naše nemalé odborné znalosti a zkušenosti s praktickou ochranou přírody mají
v Tyrolsku opravdu zájem.
Naše „Alpské mise“ tak pomáhají přírodě hned několikrát – poprvé tím že dáváme do
pořádku přírodovědně nejcennější plochy, do kterých zatím neměli místní kapacity se pustit
sami, podruhé tím, že naší prácí umožníme jejich dlouhodobou údržbu následovnou šetrnou pastvou, potřetí tím, že díky našim zkušenostem bude správa těchto území zajišťována odborně tím nejlepším způsobem a počtvrté tím, že z prostředků které v Rakousku za naši práci obdržíme my nebo naši čeští ochranářští kolegové ze spolupracujících organizací doplácíme hrubě podfinancovanou ochranu přírody u nás doma nebo jinde v postkomunistickém bloku – např. na Slovensku nebo v Polsku. Zkrátka zatím se zdá že tato zahraniční spolupráce byla opravdu pro přírodu i pro nás všechny trefa do černého!
Mimo pevného jádra českých ochranářů a několika rakouských brigádníků nás podpořilo i 12 rakouských dobrovolníků. Doufáme, že si práci s námi užili a třeba se přidají i příště – s ochranou cenných rakouských lokalit jsme totiž v žádném případě neskončili. Naopak, situace v Alpách je taková, že nám nezbývá než na jaře expandovat až do Itálie, kde jeden z našich kolegů již roky zkoumá poslední bohaté motýlí stráně Jižního Tyrolska (jinak beznadějně promořeného chemickými postřiky, které spolu s přehnojováním pastvin a luk způsobily, že jsou téměř zoologicky mrtvé). Bohužel však někdejší pastviny, které unikly chemickému a hnojícímu šílenství, teď zarůstají bez povšimnutí a tak nezbývá, než abychom se jich ujali zase my. Program na jaro už tedy máme jasný, mimo celé řady našich lokalit nás patrně čeká i pracovní výlet i do Itálie:)
Velmi tvrdě jsem sice pracovali devět dní z deseti od rána skoro až do noci (blížící se zima je znát a brzké stmívání není pro ochranáře to pravé), ale odměnili jsme se i dvěma výlety do okolí. Vzdělávacím výletem byla 
navštěva štěrkových říčních náplav a bočních pramenišť v okolí řeky Lech v Naturparku Lechtal, kde běží projekt LIFE „Dynamic River System Lech“ – na prezentaci o našich dojmech z něj se můžete brzy těšit. Pobyt v Alpách by ale nešel bez toho podívat se na pár horských vrcholků a tak jsme vyrazili na párhodinovou vysokohorskou túru po tomto parku, kde jsme si užili všechny alpské radosti jako jsou kamzíci, hořce či pěnkaváci sněžní.
Z Rakouska jsme tedy odjeli k smrti vyčerpaní, ale se skutečně dobrým pocitem, že se povedlo vše co mělo a možná i ještě víc. Ochranářské práce je tam ale ještě mraky a tak se zpět vracíme už za další měsíc, proklestit ještě pár dalších motýlích strání, které na nás zatím ještě čekají a beztrestně zarůstají.
Všechny fotky z akce najdete na našem rajčeti!
