Čím dál častěji se nás lidi tážou, jak si na zahradě založit květnatou louku. Jako všechno v ochraně přírody, i tohle je ve výsledku složitější, než by člověk čekal. Ale není důvod se obávat, všechno se dá zvládnout!
Pokud chceme mít u domu motýlí louku, je hlavní, aby v zahradě nebylo příliš mnoho stromů 
a mohlo do ní svítit dost slunce. Stejně tak důležité ale je, co nám na místě roste, ještě než se pustíme do úprav. Nakoupení osiva a založení „květnaté louky“ není zdaleka tak snadné, jak to vypadá a mnohdy tím lze nadělat více škody než užitku. Hlavním neštěstím může být narušení genofondu při využít osiv z dálky. Některé rostliny „sedí“ v oblasti stovky let a přizpůsobují se místním podmínkám. Tím, že někde koupíte semena neznámého původu, můžete do místa vnést zcela nepůvodní, nebo dokonce invazivní druhy (na trhu už jsou např. „květnaté louky“ původem ze Severní Ameriky, které mají s naší přírodou opravdu pramálo společného). Druhé riziko je v nákupu rostlin, které se pro váš pozemek nehodí (když budete vysévat vápnomilné rostliny na půdu s „kyselým“ podložím a obráceně) a stejně vám tam proto neporostou. Možné je i to, že půjde o rostliny, pro které je stanoviště vhodné a tento druh ve sk
utečnosti roste někde těsně za vaší zahradou. Jenže rostlinám, neadaptovaným na specifické podmínky vaší zahrady se bude dařit jen nějakou omezenou dobu a postupem času dost možná zmizí. Mezitím však svým pylem kontaminují okolní „divoké“ rostliny, kterým pak taky může hrozit zánik, protože jejich potomci budou už jen „kříženci“, kteří už nebudou tak skvěle přizpůsobeny místním podmínkám.
Některé firmy produkující osivo doporučují zakládat květnaté louky do ploch připravených jako „pole“ (jsou dokonce i takové, které doporučují vše postříkat dnes již neblaze známým postřikem Roundup, silně podezřelým z karcinogenity). Tím ale zahubíte to nejcennější, co v původní louce máte (místní rostliny s místním genofondem) a nahradíte je něčím novým, co neporoste vůbec, nebo jen pár let, než zase zvítězí trávy.
Probrali jsme tedy základní problémy a všechno to vypadá dost černě. Jaké je ale řešení pro ty z nás, kteří květnatou louku na své zahradě opravdu chtějí?
Nejprve projděte svoji zahradu a zjistěte, co vám na ní v průběhu roku kvete. Kvetoucí druhy
podporujte tím, že je nebudete sekat v době květu ale až po odkvětu, po té co se vysemení, ale současně se snažte co nejvíce potlačit trávy. Metodami, jak travinám znepříjemnit život je sekání těch nejagresivnějších (to jsou ty nejvyšší = hlavně ovsík vyvýšený, třtina křovištní, srha říznačka…) v době květu kdy jim to nejvíce vadí. Nekompromisně je můžete likvidovat i vyrytím a tvorbou na „lokálních“ pidipolíček, kam můžete pak vysévat směsi pro květnaté louky – ideálně takzvané regionální směsi vytvořené pro oblast, kde se o tyto úpravy snažíte. Levnější a hlavně k přírodě nejšetrnější je posbírat semena na loukách v okolí – cca do 40 – 50 km. Navštívit můžete zachovalé lokality ve vašem okolí, které se v době květu kosí na seno, protože kosení je pro louky nutné – je však třeba dávat pozor na druhy extrémně vzácné a chráněné, aby jste neoslabil jejich semennou banku v přírodě.
Nasbíraná semena nemá smysl set do již založeného trávníku, jejich šance přežít a vyrůst je mizivá. Na menší ploše si vystačíme s vlastní silou (na plochách velkých využijeme mechanizaci), zrytou půdu uhrabeme železnými hráběmi a posypeme senem, které zde chceme vysemenit, případně přímo semínky (1,5 – 2g na m2) a mělce je zahrábneme. Nejvhodnější doba na setí je jaro (vlhčí oblasti) a podzim (sušší oblasti), ale můžeme ho provádět celý rok. V žádném případě louku nehnojíme, jinak by ji zase pohlt
ily trávy! Druhý rok po osevu už by na louce měly vykvést žádoucí květiny. Kosíme ji 2x – 3x pro zahuštění porostu. První seč by měla být v době ukončování květu kopretin, podruhé na přelomu července a srpna. Pokud je velmi suché léto, tuto seč můžeme vynechat. Poslední seč je vhodné udělat během září. V dalších letech sečeme louku 1 – 3x ročně. Častější sečení může zpestřit druhové složení, v případě velmi suchého léta by ale mohlo hrozit zaschnutí porostu. Nezapomínejte všechnu posekanou hmotu z trávníku odstranit, květnatou louku je záhodno držet, co se týká živin, zkrátka!
Složení kvetoucího trávníku je závislé na místních podmínkách (vlhkost, úrodnost půdy, složení půdy). Na méně úživných půdách je možné udělat v trávníků vyvýšeniny (kopečky) z písku a hlíny a osadit (oset) mateřídouškami.
První rok vzejde převážně „plevel“. Když vzejde na cca 20cm, posekáme ho tak, aby zbylo strniště o výšce asi 5cm. To se opakuje, aby
požadované rostlinky měly dostatek světla a plevelný porost je nezahubil. První rok také můžete vytrvale udržovat zelené strniště o výšce něco přes 5cm. Ideální je používat kosu, akceptovatelné jsou i tradiční žací lišty nebo bubnové sekačky nastavená na oněch 5 cm. Oproti tomu rotační sekačky zlikvidují většinu hmyzu. Ty, které mají i funkci mulčování, nepřežije už vůbec nic.
Pokud máte pozemek pouze jako pole na trávu bez kvetoucích druhů, pak můžete sáhnout i po plošnější úpravě půdy a převrátit půdu doslova vzhůru nohama. Tímto krokem můžete probudit část původní semenné banky (byť tím probudíte i řadu plevelů, ale ty zmizí do tří let když budete louku správně sekat). Současně můžete doplnit semena rostlin nasbíraná v okolí (pozor na úporné invazivní druhy jako je celík kanadský, turan roční, netýkavka žláznatá, vlčí bob mnoholistý, třapatky a rudbekie, klejichu…) a případně doplnit buď regionální směsí nebo druhy které už mají genofond stejně „zmršený“ – zejména pro motýly klíčovým vičencem ligru
sem, úročníkem bolhojem, štírovníkem obecným, ale i tolicí vojtěškou, různými jetely, svazenkou a podobně viz zde: http://www.rostlinolekari.cz/sites/default/files/2017-11/Sramkova_Rostlinolekarske%20dny_2017.pdf
Co se týče dřevin, je záhodno je sázet tak, aby z jihu byly nižší (keře) a ze severu vyšší (stromy, které budou dělat závětří). Dle nejnovějších poznatků je nejvhodnější sad, ve kterém se koruny stromů překrývají z 61 % spíše s menším množstvím keřů (kvůli světlu). Ideální je kombinace ovocných dřevin (hlavně hrušně, třešně, švestky, nejlépe starých odrůd a velmi důležitá je líska), s planými druhy (hlavně dub, jilm, jíva, hloh, případně ještě ptačí zob, šípek, trnka, lípa, jírovec, jeřáb, střemcha, osika, jedle, vrby, habr) a až teprve pak další dřeviny typu bříza, olše, javory, bezy, buk, borovice, smrk, jasan. Prořezávání stromů nejen že 
nevadí, ale naopak je žádoucí duby, hrušky, vrby, lípy a jírovce řezat co nejvíc – viz zde: https://www.jarojaromer.cz/zoostromy/
Pro další inspiraci se můžete podívat třeba zde: http://calla.cz/prirodavemeste/ a zde: http://pomaham-prirode.cz/?page_id=318