ZO ČSOP JARO Jaroměř

Ochrana motýlů

Již řadu let se věnujeme výzkumu biologie jednotlivých druhů denních motýlů a zhruba od roku 2013 se zaměřujeme na ochranu vymírajících druhů motýlů na území Čech, Moravy, Slovenska a Rakouska.

V přírodě pomáháme citlivými ochranářskými zásahy (např. likvidace náletů, pastva smíšených stád koz, ovcí a oslů, kosení travních porostů, strhávání drnu těžkou technikou, řízené vypalování, pojezdy pásových vozidel,…) udržovat nejednu (sub)populaci kriticky ohrožených druhů v ČR, SR a Rakousku. Soustředíme se zejména na vymírající druhy jako je např. okáč metlicový a skalní, modrásek ligrusový, východní, černoskvrnný, hořcový, komonicový, obecný, hnědásek květelový a černýšový,  jasoň červenooký a dymnivkový, ostruháček česvinový, soumračník podobný a žlutoskvrnný.  Zároveň pomáháme na řadě dalších lokalit přežít i dalším ohroženým druhům jako je např. hnědásek kostkovaný, modrásek hnědoskvrnný, lesní, vičencový, kozincový, očkovaný a bahenní, perleťovec dvouřadý, ostružinový, maceškový, fialkový, pestrobarvec petrklíčový, ohniváček modrolesklý, modrolemý a černočárný, ostruháček jilmový, trnkový, kapinicový, bělásek ovocný, okáč kostřavový, ovsový, medyňkový, voňavkový,  šedohnědý, soumračník proskurníkový, čárkovaný, skořicový a mochnový.

Podívejte se také na článek o naší pastvě. 🙂

Máme dlouhodobé zkušenosti se záchranným chovem a dotováním (ale vždy až v návaznosti na zajištění vhodné péče o přírodní prostředí) i některých vymírajících druhů motýlů. Konkrétně s okáčem skalním, okáčem metlicovým, okáčem ovsovým, hnědáskem květelovým i osikovým a modráskem východním a to na těchto lokalitách:

http://www.jarojaromer.cz/spolek/sahara/

http://www.jarojaromer.cz/spolek/ceperka_pisciny/  .

http://www.jarojaromer.cz/spolek/pecikov_hranicky/

http://www.jarojaromer.cz/spolek/pecikov/

http://www.jarojaromer.cz/spolek/plechtinec-dolni/

http://www.jarojaromer.cz/spolek/plechtinec_horni/

http://www.jarojaromer.cz/spolek/rana/

http://www.jarojaromer.cz/spolek/prerovska_hura/

Prokopské údolí v Praze

Na výše uvedených lokalitách, kombinujeme zajištění vhodného managementu s posilováním populace z umělého chovu.

Zároveň jsme za účelem sbírání potřebných zkušeností s umělým chovem motýlů již dokázali v minulosti zajistit chov (vždy více jak jednu generace v umělém chovu) u dalších, dosud běžných i méně běžných druhů jako je např. žluťásek čičorečkový (Colias hyale), žluťásek jižní (Colias alfacariensis), pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina), ohniváček černokřídlý (Lycaena plaeas), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae), ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus) modrásek černolemý (Plebejus argus), modrásek tmavohnědý (Aricia agestis), modrásek jehlicový (Polyommatus icarus), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus), modrásek východní (Pseudophilotes vicrama), babočka paví oko (Inachis io), babočka kopřivová (Aglais urticae), babočka síťkovaná (Araschnia levana), perleťovec velký (Argynnis aglaja), perleťovec prostřední (Argynnis adippe), perleťovec malý (Issoria lathonia), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), perleťovec dvanáctitečný (Boloria selene), perleťovec nejmenší (Boloria dia), hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia), hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia), okáč bojínkový (Melanargia galathea), okáč rosičkový (Erebia medusa), okáč luční (Maniola jurtina), okáč prosíčkový (Aphantopus hyperantus), okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus), okáč strdivkový (Coenonympha arcania), okáč třeslicový (Coenonympha glycerion), okáč pýrový (Pararge aegeria), okáč zední (Lasiommata megera) a další.

Aktuálně se rovněž ve spolupráci s odborníky připravujeme na založení záchranných chovů u dalších vymírajích druhů denních motýlů – konkrétně okáče šedohnědého (Hyponephele lycaon) a jihomoravské populace modráska ligrusového (Polyommatus damon) a modráska komonicového (Polyommatus dorylas) – opět s případnou možností dotováním populace z umělého chovu či přímo i repatriace na lokality s obnoveným vhodným managementem.

Snaha o záchranu posledních středoevropských populací modráska ligrusového v roce 2014

Jedno z takových míst, do jehož záchrany jsme se letos nově pustili, je národní přírodní rezervace Na Adamcích nedaleko Kyjova na jihovýchodní Moravě. Ačkoli zde naštěstí zatím nehrozí žádný přímý zánik v podobě nějakého investorského záměru či přeměně na smrkovou či borovou plantáž, pouhá několik let trvající absence vhodné údržby stačila k tomu, aby se zdejší unikátní druhy rostlin či živočichů dostaly na samou hranu své existence. Dvojnásob to platí pro modráska ligrusového, který zde ještě před pár lety míval jednu z nejpočetnějších populací v ČR. Jenže to bývalo před lety, kdy se tento motýl vyskytoval i na řadě dalších lokalit, ať už na Moravě, nebo v Čechách. Dnes je situace taková, že v Čechách přežívá jen na poslední lokalitě a ochraně přírody se jej snad podařilo zachránit doslova za vteřinu dvanáct. Na Moravě zůstaly už pouhé dvě lokality, na kterých balancuje doslova na hraně přežití. Zároveň se jedná i o jedny z posledních populaci v celé střední Evropě!

NPR Na Adamcích je tedy jedním z těch posledních místeček, kde jsme tohoto motýla mohli ještě předloni spatřit. Bohužel je otázkou, zda ho zde budeme moci pozorovat i nyní, protože situace je mimořádně závažná a aktuálně zde přežívá jen několik posledních vajíček a housenek. O nic lepší to není ani na druhé jihomoravské lokalitě. Na třetí ještě donedávna známé lokalitě modrásek ligrusový vymizel už vloni, nebo spíše předloni.

Modrásek ligrusový na jedné z posledních jihomoravských lokalit.

Snažili jsme se proto obě zbývající jihomoravské populace zajistit tak, aby zde modrásek ligrusový od teď našel co možná nejvhodnější podmínky pro svůj vývoj. Zalarmovali jsme odbornou ochranářskou veřejnost a patřičné úředníky státní ochrany přírody, spojili se s vlastníky a uživateli dotčených ploch, pustili se do ekologického výzkumu tohoto druhu a nakonec přímo na místě realizovali, případně koordinovali, opatření, která by mu snad mohla pomoci přežít. Nebýt našich aktivit Na Adamcích, tak by na této lokalitě tento druh již vyhynul. Takto zatím alespoň máme ještě nějakou naději… Je nasnadě, že spolu s naší snahou o záchranu modráska ligrusového se snažíme zlepšit podmínky i pro ochranu celé řady dalších mimořádně vzácných živočichů a rostlin, se kterými modrásek obývá stejné stanoviště.

Popílkový hřeb 2015

Podobně jako okáč bělopásný na Týnišťstku, i okáč metlicový se našich záchranných akcí již nedožil a ve východních Čechách nedávno vymřel. Jeho poslední populací bylo složiště popílku Opatovické elektrárny.

Pokud nazýváme orchidejové odkaliště rud na Broumovsku obskurní lokalitou, nevím, jak bychom pak měli nazývat cca 60 ha patrně největšího východočeského složiště popílku u Opatovic nad Labem. Bohužel jsme se totiž dostali do stavu, že mnohé druhy jsme na přírodních lokalitách dostali natolik do úzkých, že zde v minulosti vyhynuly a jediná místa, kde ještě přežívají, jsou ta, kde by to čekal asi jen opravdu málokdo. On má totiž elektrárenský popílek podobné vlastnosti, jako míval písek na někdejších východočeských písečných přesypech, které byly až na pár posledních výjimek zničeny odtěžením, zástavbou či osázením borovými monokulturami. A protože tento trend neproběhl jen u nás, patří pískomilná společenstva spolu např. se slanisky a stepními lokalitami k nejohroženějším stanovištím v celé Evropě. A tak asi není divu, že největší pískomilné vzácnosti dnes přežívají na popílkovištích. A bohužel i tady jsou nyní ohroženy, protože se mění technologie spalování uhlí a „už ani ten popílek není, co býval“. Proto se intenzivně snažíme připravit podmínky pro návrat pískomilných druhů zpět do volné krajiny a naše aktivity např. na Východočeské Sahaře, písčinách u Čeperky či Na Plachtě a nově i v Království vlčích vřesovišť na Českolipsku jsou přesně ta opatření, která jsou pro jejich návrat klíčová. Jenže mezitím nesmíme dopustit, aby nám tyto druhy vyhynuly na svých posledních lokalitách, kterými jsou právě tato obskurní popílkoviště. Jsme proto moc rádi, že se díky našim snahám podařilo dosáhnout velmi důležitého příslibu ředitele Opatovické elektrárny, který slíbil nepřeměnit druhou část odkaliště na golfové hřiště, tak jak se už stalo před lety, ale naopak zajistit rekultivaci tak, aby zde trvale dostala šanci příroda a mohla zde vzniknout tzv. „nová divočina“. Tak teď ještě podobným způsobem vyřešit složiště popílku u Chvaletické elektrárny či v pardubickém Semtíně…

Modrásek východní dnes přežívá na hrstce lokalit v Českém krasu, Praze a Českém středohoří.

 

Záchranné programy nejohroženější tuzemských motýlů

Protože denní motýli patří bohužel mezi nejrychleji vymírající skupiny živočichů, spousta naší práce se dnes logicky točí okolo nich. Patří k ní i záchranné chovy, přechodné posilování oslabených populací a nově i plánované repatriace. Po okáči ovsovém a metlicovém a hnědásku květelovém je dalším druhem, na který jsme se zaměřili, okáč skalní. Ten nyní přežívá v ČR na úplně poslední lokalitě, konkrétně v Českém  středohoří. Právě v těchto posledních dvou letech se rozhoduje o jeho přežití a situace je velmi vážná. Proto jsme se rozhodli založit ještě jednu pojistnou populaci v záchranném chovu a časem snad i další a to v Českém krasu, kde tento druh vyhynul “teprve“ před pár lety (další smutný příklad, kdy jsme přišli příliš pozdě).

Souběžně se založením repatriované populace se pochopitelně budeme snažit pomoci odstranit příčiny, pro které zde tento druh vyhynul, byť se naštěstí v tomto ohledu už správným směrem snaží i Agentura ochrany přírody a včele se správou CHKO České středohoří a CHKO Český kras. Těší nás, že stranou těchto aktivit dnes nezůstává ani Společnost pro ochranu motýlů (SOM). Podobně se v úzké spolupráci se státní ochranou přírody i nadále snažíme doslova za vteřinu dvanáct zachránit také jihomoravské populace modráska ligrusového a snad se nám letos i u tohoto druhu podaří založit pojistné záchranné chovy pro případ nejhoršího – zde je však situace už více než kritická a možná se nám to stejně už nepovede zlomit. Dalším druhem, do kterého jsme se pustili ve snaze založit záchranný chov, ze kterého se opět následně pokusíme vytvořit pojistnou repatriovanou populaci na lokalitě nedávného původního výskytu, je okáč šedohnědý, který z celé střední Evropy mizí podobně rychle, jako jeho příbuzný okáč skalní a v ČR už přežívá také na zcela posledním místě. Tak držme palce, ať to všechno dobře dopadne.

 

Čtyři jedinci okáče skalního, odchycení na poslední lokalitě jejich výskytu v ČR, vytvořili základ našeho záchranného chovu.

 

 

 

Nejohroženější středoevropští motýli – zoufalý boj o jejich záchranu 2016

I když to aktuálně už vypadá zcela marně, nechceme to ještě pořád vzdát a tvrdohlavě zkoušíme zvrátit zdánlivě nezvratné. Několikaletý boj o záchranu jihomoravských populací modráska ligrusového asi ale bohužel už vážně prohráváme. Naše snaha přišla pozdě a vrtochy počasí, v podobě extrémního předloňského loňského sucha a dvou předchozích velmi mírných zim dokonaly své, a zhatily i naše poslední naděje. Následkem sucha v roce 2015 totiž populace vičenců – jediných živných rostlin pro tento druh kompletně zkolabovaly. A ani v roce 2016 se zatím nedokázaly pořádně zotavit, i když se jim snažíme maximálně pomáhat.

Modrásek ligrusový s charakteristickým bílým pruhem v křídle

Vše teď ještě zkoušíme zvrátit založením menších vičencových políček, ale situaci komplikovalo pro změnu suché jaro 2016, kdy hodně vysetých vičenců zaschlo a to co nezaschlo, tak alespoň nevykvetlo – tento modrásek klade vajíčka pouze do květů. Ostatně stejný problém jsme zjistili i u východočeských hořečků, kdy v naší „veřejněprivátní“ rezervaci Hořečky u Velkého Vřešťova zcela zaschly jarním přísuškem stovky semenáčků těchto dnes už velmi vzácných rostlin. A to, co přežilo, dofrézovali invazivní plzáci španělští.

Párek okáče skalního

Ale zpět k motýlům. Předchozí mírné zimy pak úbytek denních motýlů způsobených letním suchem ještě více znásobily. Housenky vlivem přílišného zimního vlhka během zimování totiž mimořádně trpěly plísněmi, nebo problémy s trávením potravy. Výsledkem byl v roce 2016 katastrofický úbytek ještě přes pár lety běžných denních motýlů a to téměř po celé Evropě. Není divu, že druhy, které se už předtím zmítaly na samé hranici přežití, tyto hromadné motýlí trable dorazily. Na jižní Moravě se podařilo v roce 2016 najít posledního samce (Romeo?) a poslední samici (Julie?) modráska ligrusového. Bohužel to bude asi opravdická tragédie se vším všudy, protože to oba k sobě měli zhruba 30 kilometrů daleko. Což je pochopitelně pro ně zcela nepřekonatelná vzdálenost, nehledě na to že se nemají šanci ani najít a nehledě na genetickou degeneraci i když by se nám je podařilo spojit dohromady. Jako že se nám to stejně nepodařilo, i když jsme se o to snažili – přes intenzivní hledání jsme totiž na žádné z jeho posledních dvou jihomoravských lokalit už v roce 2016 nenašli ani jednoho – ty dva výše zmiňované motýly pozorovali letos zdejší amatérští fotografové přírody.

Jedno z mnoha políček, která jsme založili na posledních lokalitách výskytu modráska ligrusového na dvou jeho posledních jihomoravských lokalitách.

 

Plánovali jsme, že se v roce 2016 pokusíme získat několik jihomoravských samic do záchranného chovu, ale za této situace tedy nemáme vůbec nic než naději, že by se snad mohl ještě stát nějaký zázrak. Spíše to bude tak, že v letošním roce na jižní Moravě tento druh vyhyne. Bohužel však situace jinde není o mnoho lepší. Tento nádherný motýl vymřel už i na Slovensku, Maďarsku a poslední jedna až dvě populace snad ještě pořád přežívají v Rakousku. Jsou to (je to) tedy už poslední panonské populace. Protože se za tohoto stavu už logicky obáváme i o Rakouské populace, tak jsme letos neváhali, a rovnou se pustili i do mapování a výzkumu tohoto motýla v Rakousku, ve snaze zabránit jeho vyhynutí i zde. Zatím se nám jej však nepodařilo najít ani zde (ačkoli od našich rakouských kolegů známe přesné souřadnice). Nicméně od našich kolegů z Anglie, se kterými jsme ve spojení, jsme zjistili, že je zde v roce 2016 skupina Angličanů pozorovala. Nicméně stav lokalit není dobrý ani tady, a proto se chceme pokusit o jejich záchranu i zde. Ale při našem vytížení to nebude rozhodně nic jednoduchého, přece jen Rakousko je ještě více z ruky než Slovensko, kde už také několik let působíme.

Z časových důvodů se nám nepodařilo získat do pojistného a hlavně výzkumného (o biologii tohoto motýla spousta údajů zatím chybí) chovu ani modrásky ligrusové z jejich poslední populace v Čechách – tedy z Českého středohoří. Zde se zatím jejich poslední populace drží, ale obáváme se, že je možná už geneticky degenerovaná. To, zda tomu tak je doopravdy, by mohl odhalit právě jejich záchranný chov, případně molekulárně-genetický výzkum. Bohužel však ani v tomto případě zatím nemáme, co zkoumat. No, doufejme, že letos tedy budeme v tomto směru úspěšnější, ať už v Rakousku či v Čechách. Jediným pozitivem je, že jsme zjistili, že druh zatím stále ještě přežívá na posledních pár lokalitách v Německu, byť i zde rapidně mizí.

Náš přední specialista a jeden z nejlepších chovatelů denních motýlů ve střední Evropě Miloš Andres ve svém království s řadou vymírajících a kriticky ohrožených druhů motýlů.

Dalším druhem, který se pokoušíme zachránit před jeho vymřením ve střední Evropě je okáč skalní. Tedy druh, který vymřel v Polsku, na Slovensku, možná už i v Maďarsku, nezvěstný je už i v Rumunsku a kromě ČR ve střední Evropě přežívá už jen v Rakousku a Německu. V ČR zatím pořád ještě přežívá na jeho poslední lokalitě v Českém středohoří. Ale situace je už mimořádně vážná. Aktuálně máme už větší populaci v našem záchranném východočeském chovu, než jaká přežívá v přírodě. Co je však ještě horší, je genetická koroze celé populace, vlivem které už motýli kladou velké množství neplodných vajec, housenky se špatně líhnou a svlékají a dospělci mají různé genetické poruchy. Z výsadku několika tisíc vajíček původem z našeho záchranného chovu, který jsme v roce 2015 provedli na lokalitě, kde tento motýl před pár lety vyhynul, se v roce 2016 vylíhli pouze dva jedinci. I když je to pro nás určitá naděje, že záchrana námi zvoleným způsobem je snad ještě možná, přílišný důvod k optimismu zatím rozhodně nemáme.

Housenky tří vzácných druhů okáčů z našeho záchranného chovu. Vlevo okáč ovsový, kterého jsme ve východních Čechách zachránili za vteřinu dvanáct, dole vymírající okáč metlicový kterého pomáháme udržet v Praze, vpravo nahoře nejohroženější denní motýl České republiky – okáč skalní.

Proto jsme se v rámci celého týmu našich odborných poradců z celé ČR, ale i ze Slovenska a Rakouska nakonec rozhodli, že už není zbytí a je nutné poslední českou populaci prokřížit s motýly z jiné země. Tím bychom snad měli vyřešit jejich aktuální neplodnost. Volba, kde získat materiál pro genetické oživení, nakonec padla na Rakousko. Po složitém získání patřičných povolení pro odlov max. počtu 15 motýlů (abychom příliš velkým odběrem rakouskou populaci neohrozili) jsme se proto vypravili do severního Rakouska. Na lokalitě, kde se měla údajně nacházet nejpočetnější rakouská populace tvořená minimálně desítkami až stovkami jedinců, nás však čekal naprostý šok. Našli jsme zde posledních cca 15 zvířat! Na druhé rakouské lokalitě, kterou jsme navštívili o pár dní později, jich pak bylo ještě méně! Celkem 4 exempláře – byť jich zde patrně žije o něco víc, protože nám zde bohužel nepřálo počasí.

Jedna z mnoha dílčích částí záchranného chovu okáče skalního.

Nakonec jsme tedy po poradě s celým našim Česko – Rakouským týmem nejlepších entomologických odborníků rozhodli, že za tohoto stavu odebereme jen nejmenší nutnou část (celkem 7 exemplářů) pro založení rakouského záchranného chovu. A rovnou jsme se pustili i do zpracovávání středoevropského záchranného programu, protože za tohoto stavu už zdaleka nejde o osud tohoto motýla v ČR, ale v celé střední Evropě! Je dost možné, že tedy v letošním roce začneme odborně pečovat i o lokality v severním Rakousku. Protože se bohužel zdá, že už i osud rakouských populací dost leží v našich rukách. Nemáme z toho ani trochu radost a ani netušíme, zda jim z různých důvodů dokážeme vůbec ještě pomoci, ale chceme se o to alespoň pokusit.

Zároveň jsme se spojili s předními entomology v Německu. Ti jsou nadšení z toho, že umíme tyto velmi vzácné motýly chovat a rádi by využili našich zkušeností k záchraně rovněž vymírajících německých populací. Záchranný chov tohoto druhu je však nesmírně časově náročný a na to, abychom se snažili pomoci i německým populacím, zatím bohužel nemáme kapacity ani finance. Snažíme se proto naše zkušenosti předat chovatelům motýlů na východní Moravě a západním Slovensku, kteří by nám pak snad se záchrannými chovy mohli pomoci. Kolegové z Rakouska zatím pod tíhou okolností chystají velký Rakousko – Česko – Německo – Slovenský projekt, který by nám měl pomoci získat chybějící finanční prostředky nejen pro zajištění záchranných chovů tohoto druhu, jeho monitoring a výzkum, ale hlavně na odpovídající péči o lokality, kde dosud přežívá, protože to je zcela nejzásadnější věc.

Umísťování některých z celkem cca 4300 vajíček česko – rakouských kříženců okáče skalního z našeho záchranného chovu do lokality v Českém krasu, kde okáč skalní nedávno vymřel. Bude pokus o návrat tohoto druhu do Českého krasu úspěšný? Jestli máme alespoň nějakou šanci, zjistíme už letos!

Příjemná zpráva na začátek týdne!

Přes Bratislavu až do Rakouska

Napsat komentář